Milan K. Jermář: Opatření pro inovaci a rehabilitaci českého průmyslu, energetiky a životního prostředí
27.4.2012
Situační zpráva Rady vlády pro udržitelný rozvoj z roku 2009 zdůraznila, že energetická náročnost HDP, spotřeba primárních energetických zdrojů, podíl energie z obnovitelných zdrojů, emise skleníkových plynů na jednotku HDP i na obyvatele a materiálová spotřeba prokazují zaostávání ČR v mezinárodním srovnání a vzdalování se od udržitelného rozvoje. Český průmysl, energetika, doprava atd. produkují na obyvatele větší množství ekvivalentu CO2 než Rusko, jehož rozloha je dvousetnásobná a téměř tolik CO2 a jen desetinu HDP na obyvatele při srovnání s USA. Nezávislá komise České akademie věd konstatovala, že roční spotřebu ČR lze (a je nutno) snížit o 173 PJ. Naše republika se propadla až 36. místo konkurenceschopnosti. Evropská unie chystá směrnici pro zvýšení energetické účinnosti, podle níž budou dodavatelé energie povinni snižovat energetickou spotřebu zákazníků o 1,5 procenta ročně.
Základním předpokladem dosažení hospodárnosti průmyslové výroby v České republice. Tuto cestu nastoupily nejen západní státy, ale i Čína, jejíž vláda právě zastavila provoz více než dvou tisíc cementáren, ocelářských, papírenských a dalších podniků 18 průmyslových odvětví, protože neodpovídaly novodobým požadavkům hospodárnosti. Ministerstvo životního prostředí sousedního Německo předpokládá (viz dokument Neues Denken – neue Energie, Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit a další), že v roce 2020 podíl jaderné energie poklesne k 8 %, až 38,6 % pokryjí obnovitelné zdroje, a ty pak v roce 2050 zajistí plných 100 % potřeb elektrické energie. Při tom tam poklesne i energetická náročnost výroby, která je v současnosti, ve srovnání s českou, méně než poloviční. V období 1918-39 byl československý životní standard podstatně vyšší než německý a technická úroveň byla srovnatelná. V období 1989-2010 se Česká republika německému životnímu standardu poněkud přiblížila, avšak technicky zaostala.
Česká strategie udržitelného rozvoje musí proto v současné hospodářské situaci reagovat tak jako západní sousedé. Musí snížit energetickou náročnost výroby i bydlení na polovinu až třetinu, inovovat rozvodné sítě, rozšířit jejich akumulační kapacitu, vyrovnávat špičkové potřeby i nadbytek energie prostřednictvím decentralizace a inteligentních sítí. A přejít na obnovitelné energie stejně rychle jako sousední státy. Jinak dojde k dalšímu poklesu konkurenceschopnosti a k radikálnímu vzdalování se od standardu západních států.
K vyrovnání spotřeby a dodávky energie mohou přispět i elektroauta a domácnosti, budou-li odebírat proud v době nadbytku energie a v době špičkové potřeby přispívat k doplňování energie v síti svou akumulací. Těmito inovacemi, které se v západní Evropě rozbíhají, budou postupně nahrazovány neúsporné procesy i energeticky náročné stroje. A zhospodárněna výroba, přeprava i spotřeba.
Rozvoj větrné a sluneční energie či energie biomasy by měl podporovat rozvoj geotermické energie, neboť pro vytápění lze geotermicky zhodnotit i malé rozdíly teplot vzduchu a půdních vrstev, zejména prostřednictvím tepelného čerpadla. Sluneční energie u nás skýtá 300 W.m-2 vyjma zimních měsíců, na rovníku je zajištěn výkon jen o třetinu vyšší, avšak po celý rok. Sluneční energie ze Sahary a Blízkého Východu (evropský projekt Desertec), bude během desetiletí levnější než všechny fosilní energie. Její kolísání lze vyrovnávat energii vodních zdrojů, zmnoženou přečerpáním (např. mezi nádržemi v bývalých povrchových dolech Podkrušnohoří, zásobených nádrží Nechranice a nádržemi na krušnohorských vrcholech a pláních, případně přečerpávacími elektrárnami, naplánovanými v rámci SVP - bývalého Státního vodohospodářského plánu), což by umožnilo i výhodný export drahé špičkové energie.
Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb a její nástupci by měli Státní energetickou koncepci aktualizovat při zvážení předchozích důvodů a definovat z hlediska setrvale udržitelného rozvoje:
1. způsob, metody a limity setrvalého zásobení energií, řešící i problémy politické závislosti, zejména pak na Rusku,
2. roční zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů: vodních, solárních, biologických, geotermických a větrné energie,
3. časový průběh poklesu podílu fosilní energie včetně jaderné a způsob nakládání s jaderným odpadem, při čemž by jeho náklady měly být zahrnuty do ceny elektrické a tepelné energie, vyrobené jadernými elektrárnami,
4. způsob úspor a snížení specifické spotřeby energie pro dosažení srovnatelných parametrů se zeměmi EU,
5. způsob a procentuální podíl snížení a emisí v energetice, dopravě, zemědělství, atd.
Do aktualizované energetické koncepce by měla být zahrnuta opatření pro zvládnutí nežádoucího trendu nízké účinnosti využití paliv a značného množství energetických emisí energetiky, zejména:
1. zajištění realistických cen paliv, zejména fosilních (včetně zahrnutí zneškodnění CO2) i štěpných materiálů (zahrnutí trvalého uložení radioaktivního odpadu), zahrnujících tedy všechny škody způsobené prostředí a lidské společnosti, se záměrem hospodářské a hospodárné podpory rozvoje obnovitelných energií a zpomalení průběhu klimatické změny,
2. zvýšení účinnosti využívání fosilních zdrojů pro dosažení co nejvyšší hospodárnosti, při stanovení povinného podílu obnovitelných energií pro jednotlivé dodavatele a jeho postupného zvyšování, zajišťujícího postupnou náhradu fosilních zdrojů obnovitelnými,
3. záměnu uhelných paliv plynem a využitím zbytkového tepla pro vytápění či přidružené výroby, také výstavbou blokových plynových minielektráren s teplárnami (zvyšují efektivitu celkového využití paliva dvojnásobně),
4. systematické využívání všech druhů energií, zákonná a institucionální opatření pro zvyšování efektivity výroby, distribuce a využívání energie, a to ve smyslu příslušných směrnic EU,
5. poplatky za produkci CO2 i dalších skleníkových plynů, zejména prostřednictvím certifikátů, a to v exponenciální závislosti na produkovaném množství a stupni rozvoje,
6. technologie pro omezení, zachycení, odvedení, skladování a využití skleníkových plynů při převzetí vzniklých nákladů výrobci, zejména pak využití CO2 jako pohonné hmoty,
7. státní podpora rychlého rozvoje všech obnovitelných zdrojů energie, především solární, vodní, větrné a vodíkové energie prostřednictvím dotací a daňových úlev, alespoň do míry, jako byl podporován rozvoj jaderné energie, čímž dojde i ke snižování závislosti na dovozu energie, 2
8. podpora rozvoje bioenergie a biopaliv při důsledné a přísné kontrole surovin jejich původu, aby bylo zaručeno, že při jejich pěstování a sklízení se neplundrují lesy, pralesy či zemědělská půda a nezvyšuje únik skleníkových plynů,
9. zkrácení distribučních vzdáleností a snížení energetických ztrát inovačními technologiemi, např. kompaktními rozvodnami,
10. technologie dálkového přenosu stejnosměrného proudu o velmi vysokém napětí, zejména prostřednictvím supravodivých materiálů,
11. řízení kolísání spotřeby energie prostřednictvím ekonomických i technických nástrojů včetně nejmodernějších komunikačních technologií,
12. zajištění výroby špičkové energie pro časové úseky s vysokou potřebou energie, zejména pak inovačními technologiemi (akumulátory elektroaut, domovní akumulací, využitím vodíkového granulátu, atd.) a výzkumem dalších možností jejího skladování a opětného užití,
13. zákonná opatření pro podporu zásad směrnic Evropské unie i Evropského parlamentu a rady č.2002/9/ES, zaměřená na omezení emisí CO2.
Specifikovat a lokalizovat je třeba i opatření pro snížení oxidu uhličitého CO2 při průmyslové výrobě, především:
1. využití obnovitelných energií,
2. minimalizaci rozměrů a hmotnosti výrobků,
3. využití energeticky méně náročných technologií a lepších strojů a nástrojů, s vyšší efektivitou a nižší spotřebou energie, dodržování technologické kázně,
4. využití materiálů, při jejichž výrobě dochází k nižší produkci skleníkových plynů,
5. využití vhodnějších a kvalitnějších surovin, zejména dřeva, dále speciálních ocelí, duralu, umělých hmot,
6. zachycení a využití zbytkového tepla a energie, snížení ztrát tepla při topení či chlazení a při jeho přívodu,
7. optimalizaci výrobních procesů a snížení dopravních vzdáleností,
8. seskupení výrob do proudů a celků, recirkulaci výrobků, zavádění nízkoodpadových a bezodpadových technologií i nanotechnologií,
9. zavedení uzavřených okruhů chlazení, zvýšení stupně recirkulace a opětovného využívání vody při následném využívání odpadů,
10. zachycení úniků skleníkových plynů, na příklad při výrobě železa a oceli, cementu, čpavku, elektrodami při výrobě hliníku, zneškodnění unikajícího CO2 ,
11. využití zbytkových surovin a odpadů v jiných výrobách, pro výrobu energie či v zemědělství, získávání cenných surovin při zneškodňování odpadů a čištění odpadních vod, jejich zpracování na stavební materiál a jiné užitkové hmoty, v potravinářském průmyslu extrakci bílkovin a jejich zpracování na hnojiva,
12. rychlé zavádění inovací, norem a technologických postupů, vypracovaných na základě vysoké technické úrovně a náročnosti,
13. snižování množství odpadů inovacemi zejména obalové techniky, soustavné třídění odpadů a jejich využití recyklací, jako druhotné suroviny, kompostací a jako paliva,
14. soustavné třídění odpadů spotřebiteli, aby mohly být úsporně recyklovány, využity jako druhotné suroviny, odstraňování biologicky rozložitelných odpadů kompostováním, či mechanicko-biologickými úpravami, hořlavých spalováním,
15. soustavné odvádění odpadních vod kanalizací a jejich zneškodňování čistírnami odpadních vod, zachycování bioplynu, unikajícího z objektů čistíren odpadních vod, anaerobních průmyslových stanic, zemědělských anaerobních fermentačních jednotek a skládek komunálních odpadů a jeho využití pro výrobu tepla či elektřiny,
16. skladování zachyceného oxidu uhličitého CO2 v podzemních prostorách a jeho využití.
Surovinovou a energetickou náročnost lze snížit:
1. rozvojem surovinově nenáročných výrob s vysokou přidanou hodnotou,
2. usměrněním poptávky po nerostných surovinách z neobnovitelných zdrojů,
3. zaváděním bezodpadových technologií a využitím vybraných odpadů jako stavebních hmot ,
4. zaváděním a certifikací soustav managementu prostředí,
5. zaváděním moderních přístupů prevence odpadů (čistší produkce, provázáním výroby od těžby surovin, užívání výrobku a k jeho neškodnému odstranění (LCA – Life Cycle Assessment)
6. uplatňováním prevenčních opatření před zahájením výroby (vyhodnocením ekologické únosnosti příslušného území – EIA – Environmental Cycle Assessment (zákon č. 10/2001 Sb.), integrovanou prevencí znečištění – IPPC – Integrated Polluttion and Prevention Control (zákon č. 76/2002 Sb.), ekodesignem atd.,
7. směrováním k vyššímu využívání druhotných surovin a šetrným využíváním domácích nerostných zdrojů.
Nadměrnou produkci emisí při vytápění městských a jiných aglomerací či ohřívání vody i nadměrnou spotřebu energie i vody v obytných, úředních a provozních budovách je třeba snížit; nízkou účinnost elektrospotřebičů a jejich využívání zlepšit:
1. stanovením hodnoty 50 kWh.m-2 podlahové plochy jako limitu maximální energetické spotřeby nových budov a 100 kWh.m-2 jako limitu maximální energetické spotřeby sanovaných budov, 3
2. daňovými úlevami, ale případně také finančními dotacemi na renovace budov a na snižování jejich energetické náročnosti, a to včetně: a) snižování tepelné prostupnosti střech, stropů či fasád; b) výměny oken za tepelně izolační; c) instalace zemních výměníků tepla, tepelných čerpadel a úsporných topných soustav,
3. zavedením povinné certifikace všech budov podle energetické hospodárnosti a finanční podporou: a) energetické sanace energeticky nehospodárných budov; b) výstavby budov energeticky hospodárných,
4. zákonnými opatřeními pro podporu zásad směrnic Evropské unie i Evropského parlamentu a rady č. 2002/9/ES, zaměřených na omezení emisí CO2 a směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov, novelizací vyhlášky o energetické náročnosti budov č.148/2007 Sb.,
5. důslednou kontrolou, zda je plněno ustanovení revidované národní normy ČSN 73 0540-2:2007 – Tepelná ochrana budov, případně její novelizací,
6. postupným zaváděním inteligentních elektroměřidel, schopných rozlišit odběr energie v době jejího nadbytku či nedostatku; úpravou tarifů tak, aby byly podporovány energetické úspory a odběr energie v době jejího nadbytku a spotřebitel, využívající energie v době její nižší spotřeby (např. v noci), měl z toho finanční přínos,
7. zahrnutím externích nákladů do ceny fosilních paliv umožnit její realistickou ekonomickou srovnatelnost s ostatními druhy tepelných energií, a urychlit tak zavedení hospodárnějších druhů energií,
8. uvalením daně na výrobu tradičních žárovek a elektrických spotřebičů třídy C až G (vzhledem k jejich vysoké spotřebě energie a tepelným ztrátám), a podpořit tak výrobu úsporných spotřebičů,
9. vytvářením městských struktur, začleněných do zeleně, hospodářsky trvale udržitelných a organicky napojených na venkovské osídlení,
10. výstavbou parkovišť a vyloučením osobní automobilově dopravy z center měst, vytvořením pěších zón, podporou chůze a jízdy na kole v centrech, (i ze zdravotních důvodů),
11. zlevněním městské osobní hromadné dopravy ve srovnání s dopravou osobními auty, a to i pro několik spolucestujících.
Aktuální jsou i tato opatření:
1. Zvýšení informovanosti obyvatelstva o zásadních hospodářských, technických, společenských a jiných globálních problémech blízké budoucnosti přiblížením zainteresovanosti, standardu i obsahu našich sdělovacích prostředků úrovni deníků i časopisů Internatitional Herald Tribune, Le Figaro, Die Zeit, Der Spiegel, Süddeutsche Zeitung, Frankfurter Allgemeine, Time, The Economist, úrovni televizního vysílání ARTE, ARD, 3sat, Phoenix, úrovni západního rozhlasového vysílání atd.,
2. financování výzkumu a vývoje zaměřených zejména na snížení energetické a materiálové náročnosti, snížení produkce skleníkových plynů v průmyslu, dopravě a výstavbě, výzkumu inovací obnovitelných energií, vyrovnání kolísání výkonu, inovačním zabezpečení pološpičkových a špičkových potřeb: prostřednictvím inteligentních sítí, stlačeného vzduchu, akumulovaného vodíku, akumulačních schopností domácích slunečních elektráren a zaparkovaných elektromobilů, na přenos energie na velké vzdálenosti stejnosměrným proudem, posílení zainteresovanosti a odpovědnosti za realizaci vyřešených úkolů,
3. přímý přenos know-how a inovací kritických sektorů ze západní Evropy, zejména prostřednictvím postgraduálních kurzů, seminářů, přímé mezinárodní spolupráce technických umiverzit i výzkumných pracovišť s obdobnými ve vyspělých státech,
4. zvýšení procentuálního poměru úspěšných absolventů vysokokoškolského studia technického zaměření na úroveň států západní Evropy, širší podpora jazykového studia a studia na zahraničních univerzitách, zajištění návratu absolventů a jejich odpovědného využití, import špičkových odborníků či jejich know-how ze zahraničí,
5. zvýšení odborné úrovně koncepčních pracovníků v administrativě i jejich zainteresovanosti na udržitelném rozvoji, vytvoření prostředí jednoznačné odpovědnosti za převzaté úkoly,
6. dokumentace průběhu privatizace a rozpadu velkých českých průmyslových i zemědělských podniků, projekčních a výzkumných ústavů, zahrnující i analýzu příčin a postupů, rozbor úlohy a přínosu zahraničních investorů a poradců, administrativního perzonálu, nadnárodních institucí i politických činitelů.
Plýtvání konzumní společnosti, ve které ani výrobci ani spotřebitelé nesledují maximální účinnost a omezenost zdrojů, vyčerpaných z velké části již v minulosti, vyúsťují do napjaté hospodářské situace. Je třeba omezit úsilí o neustálé zvyšování osobních zisků i neoprávnění nadměrné zmnožování majetku a založit vlastní život na zásadách obecné střídmosti i racionálně vyvážené životní úrovni, která vyžaduje udržitelný avšak nikoliv trvalý hospodářský růst. 21. století, plýtvání, krize a eurokrize, populační boom některých států, stárnutí a zvyšování standardu obyvatelstva i důsledky globálního oteplování vyžadují zásadní změny myšlení, hospodářské politiky, společenského a duševního života i mezinárodního soužití. Skutečný rozmach národního hospodářství lze dosáhnout jen provedením inovací a splněním všech hospodářských, environmentálních a společenských kriterií pro setrvale udržitelný rozvoj.
Pouze státy, které uvedené inovace zavedou včas, udrží krok se světovým rozvojem.
reklama
Základním předpokladem dosažení hospodárnosti průmyslové výroby v České republice. Tuto cestu nastoupily nejen západní státy, ale i Čína, jejíž vláda právě zastavila provoz více než dvou tisíc cementáren, ocelářských, papírenských a dalších podniků 18 průmyslových odvětví, protože neodpovídaly novodobým požadavkům hospodárnosti. Ministerstvo životního prostředí sousedního Německo předpokládá (viz dokument Neues Denken – neue Energie, Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit a další), že v roce 2020 podíl jaderné energie poklesne k 8 %, až 38,6 % pokryjí obnovitelné zdroje, a ty pak v roce 2050 zajistí plných 100 % potřeb elektrické energie. Při tom tam poklesne i energetická náročnost výroby, která je v současnosti, ve srovnání s českou, méně než poloviční. V období 1918-39 byl československý životní standard podstatně vyšší než německý a technická úroveň byla srovnatelná. V období 1989-2010 se Česká republika německému životnímu standardu poněkud přiblížila, avšak technicky zaostala.
Česká strategie udržitelného rozvoje musí proto v současné hospodářské situaci reagovat tak jako západní sousedé. Musí snížit energetickou náročnost výroby i bydlení na polovinu až třetinu, inovovat rozvodné sítě, rozšířit jejich akumulační kapacitu, vyrovnávat špičkové potřeby i nadbytek energie prostřednictvím decentralizace a inteligentních sítí. A přejít na obnovitelné energie stejně rychle jako sousední státy. Jinak dojde k dalšímu poklesu konkurenceschopnosti a k radikálnímu vzdalování se od standardu západních států.
K vyrovnání spotřeby a dodávky energie mohou přispět i elektroauta a domácnosti, budou-li odebírat proud v době nadbytku energie a v době špičkové potřeby přispívat k doplňování energie v síti svou akumulací. Těmito inovacemi, které se v západní Evropě rozbíhají, budou postupně nahrazovány neúsporné procesy i energeticky náročné stroje. A zhospodárněna výroba, přeprava i spotřeba.
Rozvoj větrné a sluneční energie či energie biomasy by měl podporovat rozvoj geotermické energie, neboť pro vytápění lze geotermicky zhodnotit i malé rozdíly teplot vzduchu a půdních vrstev, zejména prostřednictvím tepelného čerpadla. Sluneční energie u nás skýtá 300 W.m-2 vyjma zimních měsíců, na rovníku je zajištěn výkon jen o třetinu vyšší, avšak po celý rok. Sluneční energie ze Sahary a Blízkého Východu (evropský projekt Desertec), bude během desetiletí levnější než všechny fosilní energie. Její kolísání lze vyrovnávat energii vodních zdrojů, zmnoženou přečerpáním (např. mezi nádržemi v bývalých povrchových dolech Podkrušnohoří, zásobených nádrží Nechranice a nádržemi na krušnohorských vrcholech a pláních, případně přečerpávacími elektrárnami, naplánovanými v rámci SVP - bývalého Státního vodohospodářského plánu), což by umožnilo i výhodný export drahé špičkové energie.
Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb a její nástupci by měli Státní energetickou koncepci aktualizovat při zvážení předchozích důvodů a definovat z hlediska setrvale udržitelného rozvoje:
1. způsob, metody a limity setrvalého zásobení energií, řešící i problémy politické závislosti, zejména pak na Rusku,
2. roční zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů: vodních, solárních, biologických, geotermických a větrné energie,
3. časový průběh poklesu podílu fosilní energie včetně jaderné a způsob nakládání s jaderným odpadem, při čemž by jeho náklady měly být zahrnuty do ceny elektrické a tepelné energie, vyrobené jadernými elektrárnami,
4. způsob úspor a snížení specifické spotřeby energie pro dosažení srovnatelných parametrů se zeměmi EU,
5. způsob a procentuální podíl snížení a emisí v energetice, dopravě, zemědělství, atd.
Do aktualizované energetické koncepce by měla být zahrnuta opatření pro zvládnutí nežádoucího trendu nízké účinnosti využití paliv a značného množství energetických emisí energetiky, zejména:
1. zajištění realistických cen paliv, zejména fosilních (včetně zahrnutí zneškodnění CO2) i štěpných materiálů (zahrnutí trvalého uložení radioaktivního odpadu), zahrnujících tedy všechny škody způsobené prostředí a lidské společnosti, se záměrem hospodářské a hospodárné podpory rozvoje obnovitelných energií a zpomalení průběhu klimatické změny,
2. zvýšení účinnosti využívání fosilních zdrojů pro dosažení co nejvyšší hospodárnosti, při stanovení povinného podílu obnovitelných energií pro jednotlivé dodavatele a jeho postupného zvyšování, zajišťujícího postupnou náhradu fosilních zdrojů obnovitelnými,
3. záměnu uhelných paliv plynem a využitím zbytkového tepla pro vytápění či přidružené výroby, také výstavbou blokových plynových minielektráren s teplárnami (zvyšují efektivitu celkového využití paliva dvojnásobně),
4. systematické využívání všech druhů energií, zákonná a institucionální opatření pro zvyšování efektivity výroby, distribuce a využívání energie, a to ve smyslu příslušných směrnic EU,
5. poplatky za produkci CO2 i dalších skleníkových plynů, zejména prostřednictvím certifikátů, a to v exponenciální závislosti na produkovaném množství a stupni rozvoje,
6. technologie pro omezení, zachycení, odvedení, skladování a využití skleníkových plynů při převzetí vzniklých nákladů výrobci, zejména pak využití CO2 jako pohonné hmoty,
7. státní podpora rychlého rozvoje všech obnovitelných zdrojů energie, především solární, vodní, větrné a vodíkové energie prostřednictvím dotací a daňových úlev, alespoň do míry, jako byl podporován rozvoj jaderné energie, čímž dojde i ke snižování závislosti na dovozu energie, 2
8. podpora rozvoje bioenergie a biopaliv při důsledné a přísné kontrole surovin jejich původu, aby bylo zaručeno, že při jejich pěstování a sklízení se neplundrují lesy, pralesy či zemědělská půda a nezvyšuje únik skleníkových plynů,
9. zkrácení distribučních vzdáleností a snížení energetických ztrát inovačními technologiemi, např. kompaktními rozvodnami,
10. technologie dálkového přenosu stejnosměrného proudu o velmi vysokém napětí, zejména prostřednictvím supravodivých materiálů,
11. řízení kolísání spotřeby energie prostřednictvím ekonomických i technických nástrojů včetně nejmodernějších komunikačních technologií,
12. zajištění výroby špičkové energie pro časové úseky s vysokou potřebou energie, zejména pak inovačními technologiemi (akumulátory elektroaut, domovní akumulací, využitím vodíkového granulátu, atd.) a výzkumem dalších možností jejího skladování a opětného užití,
13. zákonná opatření pro podporu zásad směrnic Evropské unie i Evropského parlamentu a rady č.2002/9/ES, zaměřená na omezení emisí CO2.
Specifikovat a lokalizovat je třeba i opatření pro snížení oxidu uhličitého CO2 při průmyslové výrobě, především:
1. využití obnovitelných energií,
2. minimalizaci rozměrů a hmotnosti výrobků,
3. využití energeticky méně náročných technologií a lepších strojů a nástrojů, s vyšší efektivitou a nižší spotřebou energie, dodržování technologické kázně,
4. využití materiálů, při jejichž výrobě dochází k nižší produkci skleníkových plynů,
5. využití vhodnějších a kvalitnějších surovin, zejména dřeva, dále speciálních ocelí, duralu, umělých hmot,
6. zachycení a využití zbytkového tepla a energie, snížení ztrát tepla při topení či chlazení a při jeho přívodu,
7. optimalizaci výrobních procesů a snížení dopravních vzdáleností,
8. seskupení výrob do proudů a celků, recirkulaci výrobků, zavádění nízkoodpadových a bezodpadových technologií i nanotechnologií,
9. zavedení uzavřených okruhů chlazení, zvýšení stupně recirkulace a opětovného využívání vody při následném využívání odpadů,
10. zachycení úniků skleníkových plynů, na příklad při výrobě železa a oceli, cementu, čpavku, elektrodami při výrobě hliníku, zneškodnění unikajícího CO2 ,
11. využití zbytkových surovin a odpadů v jiných výrobách, pro výrobu energie či v zemědělství, získávání cenných surovin při zneškodňování odpadů a čištění odpadních vod, jejich zpracování na stavební materiál a jiné užitkové hmoty, v potravinářském průmyslu extrakci bílkovin a jejich zpracování na hnojiva,
12. rychlé zavádění inovací, norem a technologických postupů, vypracovaných na základě vysoké technické úrovně a náročnosti,
13. snižování množství odpadů inovacemi zejména obalové techniky, soustavné třídění odpadů a jejich využití recyklací, jako druhotné suroviny, kompostací a jako paliva,
14. soustavné třídění odpadů spotřebiteli, aby mohly být úsporně recyklovány, využity jako druhotné suroviny, odstraňování biologicky rozložitelných odpadů kompostováním, či mechanicko-biologickými úpravami, hořlavých spalováním,
15. soustavné odvádění odpadních vod kanalizací a jejich zneškodňování čistírnami odpadních vod, zachycování bioplynu, unikajícího z objektů čistíren odpadních vod, anaerobních průmyslových stanic, zemědělských anaerobních fermentačních jednotek a skládek komunálních odpadů a jeho využití pro výrobu tepla či elektřiny,
16. skladování zachyceného oxidu uhličitého CO2 v podzemních prostorách a jeho využití.
Surovinovou a energetickou náročnost lze snížit:
1. rozvojem surovinově nenáročných výrob s vysokou přidanou hodnotou,
2. usměrněním poptávky po nerostných surovinách z neobnovitelných zdrojů,
3. zaváděním bezodpadových technologií a využitím vybraných odpadů jako stavebních hmot ,
4. zaváděním a certifikací soustav managementu prostředí,
5. zaváděním moderních přístupů prevence odpadů (čistší produkce, provázáním výroby od těžby surovin, užívání výrobku a k jeho neškodnému odstranění (LCA – Life Cycle Assessment)
6. uplatňováním prevenčních opatření před zahájením výroby (vyhodnocením ekologické únosnosti příslušného území – EIA – Environmental Cycle Assessment (zákon č. 10/2001 Sb.), integrovanou prevencí znečištění – IPPC – Integrated Polluttion and Prevention Control (zákon č. 76/2002 Sb.), ekodesignem atd.,
7. směrováním k vyššímu využívání druhotných surovin a šetrným využíváním domácích nerostných zdrojů.
Nadměrnou produkci emisí při vytápění městských a jiných aglomerací či ohřívání vody i nadměrnou spotřebu energie i vody v obytných, úředních a provozních budovách je třeba snížit; nízkou účinnost elektrospotřebičů a jejich využívání zlepšit:
1. stanovením hodnoty 50 kWh.m-2 podlahové plochy jako limitu maximální energetické spotřeby nových budov a 100 kWh.m-2 jako limitu maximální energetické spotřeby sanovaných budov, 3
2. daňovými úlevami, ale případně také finančními dotacemi na renovace budov a na snižování jejich energetické náročnosti, a to včetně: a) snižování tepelné prostupnosti střech, stropů či fasád; b) výměny oken za tepelně izolační; c) instalace zemních výměníků tepla, tepelných čerpadel a úsporných topných soustav,
3. zavedením povinné certifikace všech budov podle energetické hospodárnosti a finanční podporou: a) energetické sanace energeticky nehospodárných budov; b) výstavby budov energeticky hospodárných,
4. zákonnými opatřeními pro podporu zásad směrnic Evropské unie i Evropského parlamentu a rady č. 2002/9/ES, zaměřených na omezení emisí CO2 a směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov, novelizací vyhlášky o energetické náročnosti budov č.148/2007 Sb.,
5. důslednou kontrolou, zda je plněno ustanovení revidované národní normy ČSN 73 0540-2:2007 – Tepelná ochrana budov, případně její novelizací,
6. postupným zaváděním inteligentních elektroměřidel, schopných rozlišit odběr energie v době jejího nadbytku či nedostatku; úpravou tarifů tak, aby byly podporovány energetické úspory a odběr energie v době jejího nadbytku a spotřebitel, využívající energie v době její nižší spotřeby (např. v noci), měl z toho finanční přínos,
7. zahrnutím externích nákladů do ceny fosilních paliv umožnit její realistickou ekonomickou srovnatelnost s ostatními druhy tepelných energií, a urychlit tak zavedení hospodárnějších druhů energií,
8. uvalením daně na výrobu tradičních žárovek a elektrických spotřebičů třídy C až G (vzhledem k jejich vysoké spotřebě energie a tepelným ztrátám), a podpořit tak výrobu úsporných spotřebičů,
9. vytvářením městských struktur, začleněných do zeleně, hospodářsky trvale udržitelných a organicky napojených na venkovské osídlení,
10. výstavbou parkovišť a vyloučením osobní automobilově dopravy z center měst, vytvořením pěších zón, podporou chůze a jízdy na kole v centrech, (i ze zdravotních důvodů),
11. zlevněním městské osobní hromadné dopravy ve srovnání s dopravou osobními auty, a to i pro několik spolucestujících.
Aktuální jsou i tato opatření:
1. Zvýšení informovanosti obyvatelstva o zásadních hospodářských, technických, společenských a jiných globálních problémech blízké budoucnosti přiblížením zainteresovanosti, standardu i obsahu našich sdělovacích prostředků úrovni deníků i časopisů Internatitional Herald Tribune, Le Figaro, Die Zeit, Der Spiegel, Süddeutsche Zeitung, Frankfurter Allgemeine, Time, The Economist, úrovni televizního vysílání ARTE, ARD, 3sat, Phoenix, úrovni západního rozhlasového vysílání atd.,
2. financování výzkumu a vývoje zaměřených zejména na snížení energetické a materiálové náročnosti, snížení produkce skleníkových plynů v průmyslu, dopravě a výstavbě, výzkumu inovací obnovitelných energií, vyrovnání kolísání výkonu, inovačním zabezpečení pološpičkových a špičkových potřeb: prostřednictvím inteligentních sítí, stlačeného vzduchu, akumulovaného vodíku, akumulačních schopností domácích slunečních elektráren a zaparkovaných elektromobilů, na přenos energie na velké vzdálenosti stejnosměrným proudem, posílení zainteresovanosti a odpovědnosti za realizaci vyřešených úkolů,
3. přímý přenos know-how a inovací kritických sektorů ze západní Evropy, zejména prostřednictvím postgraduálních kurzů, seminářů, přímé mezinárodní spolupráce technických umiverzit i výzkumných pracovišť s obdobnými ve vyspělých státech,
4. zvýšení procentuálního poměru úspěšných absolventů vysokokoškolského studia technického zaměření na úroveň států západní Evropy, širší podpora jazykového studia a studia na zahraničních univerzitách, zajištění návratu absolventů a jejich odpovědného využití, import špičkových odborníků či jejich know-how ze zahraničí,
5. zvýšení odborné úrovně koncepčních pracovníků v administrativě i jejich zainteresovanosti na udržitelném rozvoji, vytvoření prostředí jednoznačné odpovědnosti za převzaté úkoly,
6. dokumentace průběhu privatizace a rozpadu velkých českých průmyslových i zemědělských podniků, projekčních a výzkumných ústavů, zahrnující i analýzu příčin a postupů, rozbor úlohy a přínosu zahraničních investorů a poradců, administrativního perzonálu, nadnárodních institucí i politických činitelů.
Plýtvání konzumní společnosti, ve které ani výrobci ani spotřebitelé nesledují maximální účinnost a omezenost zdrojů, vyčerpaných z velké části již v minulosti, vyúsťují do napjaté hospodářské situace. Je třeba omezit úsilí o neustálé zvyšování osobních zisků i neoprávnění nadměrné zmnožování majetku a založit vlastní život na zásadách obecné střídmosti i racionálně vyvážené životní úrovni, která vyžaduje udržitelný avšak nikoliv trvalý hospodářský růst. 21. století, plýtvání, krize a eurokrize, populační boom některých států, stárnutí a zvyšování standardu obyvatelstva i důsledky globálního oteplování vyžadují zásadní změny myšlení, hospodářské politiky, společenského a duševního života i mezinárodního soužití. Skutečný rozmach národního hospodářství lze dosáhnout jen provedením inovací a splněním všech hospodářských, environmentálních a společenských kriterií pro setrvale udržitelný rozvoj.
Pouze státy, které uvedené inovace zavedou včas, udrží krok se světovým rozvojem.
reklama
Milan K. Jermář
Autor se dlouhodobě zabývá hydrometeorologickými, klimatickými a environmentálními problémy. Napsal publikaci Globální změna - cesta ze světového chaosu do budoucnosti
Autor se dlouhodobě zabývá hydrometeorologickými, klimatickými a environmentálními problémy. Napsal publikaci Globální změna - cesta ze světového chaosu do budoucnosti
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
