Miroslav Havránek: Buď budeme mít nové bloky, nebo budeme elektřinu dovážet

Problém přístavby dvou bloků jaderné elektrárny Temelín (JETE) je přesně typ otázky, kterou je nutné nahlížet z mnoha úhlů pohledu a nelze jí odpovědět jednoduše "ano, nebo ne". Je třeba si uvědomit, že v otázce přístavby se nejedná o současnost, ale o budoucnost a při rychlosti stavby čehokoli u nás, o budoucnost relativně vzdálenou. Proto odpověď na tuto otázku musí být vždy doplněna vysvětlením reálií a popisem světa, ve kterém se budeme pohybovat. Pokud člověk není podílníkem ČEZ, tak odpověď na otázku, jestli v roce 2011 naše elektřinu exportující ekonomika potřebuje spustit „Temelín navíc“, odpověď by byla jednoznačně negativní. Pokud se ale ptáme na to, jestli je nyní třeba začít jednat tak, aby v roce 2020-2025 byla možnost JETE2 spustit, odpověď už není tak jednoznačná. Předem je třeba položit si následující otázku: Jak bude vypadat svět v roce 2025?

Na naší planetě bude žít 8 mld. lidí, tedy o 33 % více, než jsme dosud zvyklí. Růst počtu obyvatel bude velmi nerovnoměrný, k největšímu populačnímu růstu bude docházet v rozvojových a industrializujících zemích. Evropa bude i nadále stárnout. V městech současnosti žije 49 % obyvatel naší planety a urbánní systémy se v budoucnu stanou hlavním životním prostředím pro většinu obyvatel. V ČR bude dle demografické analýzy stabilní populace do 10,3 – 10,5 milionu obyvatel a od roku 2025 dojde k poklesu populace pod 10 milionů. Zdroje ušlechtilých fosilních paliv ve světě budou plně exploatované, v ČR téměř vyčerpané. V současnosti ekonomicky rostoucí země, zejména tzv. BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína) budou mít v roce 2025 dostatek ekonomické síly na to plně soutěžit (ne-li přímo bojovat) o využívání dostupných zdrojů energie. Pokud se podíváme na energetické technologie, resp. na technologie poskytující lidstvu energetické služby (viz např. v tzv. „Modrý scénáři IEA“), budou sice efektivnější, ale na druhou stranu budou náročnější na výrobu jak z hlediska materiálů, tak i energie. Na svůj provoz budou vyžadovat ušlechtilá paliva – elektřinu, vodík, ropné deriváty. Změna klimatu bude probíhat a změny v ročních chodech teplot, hydrologickém cyklu, vegetačních obdobích budou mít zřetelné dopady. Tlak na vypořádání se se změnou klimatu v mezinárodním měřítku se přesune od čistě mitigační strategie typu Kjotského protokolu, k mixu mitigačních a adaptačních opatření. Vlastních fosilních paliv v ČR nezbude mnoho, dovoz bude buď nemožný, nebo rozhodně ne tak jednoduchý jako dosud. Z domácích zdrojů tedy zůstane ČR voda, vzduch, slunce, biomasa a jádro, i když JEDU životnost se bude chýlit ke konci. Je samozřejmě i možné, že v případě neuvolnění limitů těžby může mít ČR v budoucnu strategické zásoby uhlí. A z tohoto dostupného mixu je třeba vycházet, pokud se chceme bavit o tom, jestli budeme potřebovat další JE.

Proč JE ano? Jaderná elektrárna představuje zdroj energie s vysokou hodnotou EROEI (energy returned on energy invested), vysokou hustotou energie na jednotku plochy využívané danou elektrárnou. Provoz JE je relativně uhlíkově neutrální, vstupem nejsou fosilní paliva a výstupem nejsou skleníkové plyny. Ekologická zátěž v případě běžného provozu je minimální, externí náklady celého jaderného palivového cyklu jsou o jeden až dva řády nižší než fosilní energetika (hlavní dopady na lidské zdraví a ekosystémy v jaderném palivovém cyklu představuje těžba a příprava paliva), pravděpodobnost a dopady havárie jsou nízké (kupříkladu v porovnání s vodní elektrárnou).

Proč JE ne? Jaderná elektrárna představuje dlouhodobou investici, která pokud je jednou postavena, zakonzervuje energetický mix na dlouhou dobu. Jaderná energetika nemá v současné době uspokojivě vyřešenou koncovku (jak dlouho a kde uložit odpad a části elektrárny). Jaderný odpad stále obsahuje více než 97 % energie. Náklady dekomisi JE nejsou známy a mohou představovat zdroj značných problémů do budoucna. Sociální vnímání rizika JE je neúměrně vysoké. Výkon JE nejde dobře regulovat, může sloužit jako základní elektrárna (běh na 100 % výkonu), ale pro vyrovnávání výkyvů výroby a spotřeby nelze použít. Jde rychle odstavit, ale pomalu spustit.

Pokud bych se tedy měl vyslovit k záměru postavit dva nové bloky JETE, vyslovil bych se ano. Jaderná energetika v základním mixu bude pro ČR v roce 2025 stále nutností a jakkoli jsem velkým zastáncem fotovoltaiky, energetických úspor i ostatních OZE, stále si nemyslím, že bychom byli v roce 2025 schopni jimi pokrýt více než 35 % primárních energetických zdrojů. Zbytek budeme muset dovézt, nebo pokrýt jinak.

---

reklama

---