Pavel Pečínka: Nadace Heinricha Bölla se distancuje od Patočky a Beránka
"Když v roce 1979, po 35 letech obětavé práce vystupoval Jochen Steffen kvůli tehdejšímu dvojímu usnesení z SPD, řekl mi: Loajální musíš být nakonec vůči idejím a svému přesvědčení a ne vůči osobám a stranám".
Zmiňuje, že k oživení zelených idejí v Česku došlo také díky úspěchům zahraničních zelených. Představou spolupředsedy evropské parlamentní frakce zelených Daniela Cohn-Bendita byla podle Horáčka evropská kandidátní listina SZ otevřená nevládním organizacím od ekologických po lidskoprávní.
Milan Horáček píše pozitivně o počátku reformy SZ, která se projevila na sjezdu v dubnu 2003 v Brně. Další vývoj v SZ však už kritizuje:
"Především v diskusi o programu strany a při jednání s potenciálními kandidáty pro Evropský parlament se, jak se později ukázalo, projevily vážné rozdíly mezi většinou předsednictva kolem Jana Beránka a menšinou předsednictva a skupinou kolem Ivana Dejmala a Petra Uhla. Na konci podzimu 2003 se tyto rozdílnosti vyhrotily do krize a téměř rozkolu strany, protože bylo stále jasnější, že vedení strany a stejně tak kontrolní a revizní komise pod vedením Dity Horové se stížnostmi různých členů strany nezabývají náležitým způsobem".
Na adresu současného předsedy SZ Horáček dodává:
"Já sám jsem byl v této době Janem Beránkem, mj. v souvislosti s možnou kandidaturou Martina Bursíka na čele listiny a jinými rozhodnutími, několikrát obelhán".
Zmiňuje též, že lídrem kandidátky byl zvolen Jakub Patočka, republiková rada SZ odsunula vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Jařaba, bývalou náměstkyni ministra životního prostředí Evu Tylovou a že kandidaturu na takovéto listině tudíž odmítla protitemelínská aktivistka z Jihočeských matek Dana Kuchtová, bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal i novinář Petr Uhl.
"V posledních týdnech jsem vedl mnohá jednání o vývoji v české SZ - se zakládajícími členy, členy starými i novými, se zástupci nevládních organizací jako Duha, Zelený kruh, Člověk v tísni a zabýval se otázkou, proč se nepodařilo vytvořit pro evropské volby kandidátku zajímavou, zahrnující široké spektrum. Mnozí z oslovených mi totiž sdělili, že zelené a především Jakuba Patočku volit nebudou. Zčásti věděli o dění uvnitř zelených a popisovali mi mesiášsko sektářské vystupování Patočky a Beránka v ekologickém hnutí už v devadesátých letech. Tito prý formulovali a zastupovali své představy radikálním způsobem, nerespektovali jiné názory, obsazovali zištně zdroje peněz a informací a neumožňovali vzájemné propojování a rozšiřování. Z těchto kruhů nezazněl žádný relevantní hlas, který by byl této dvojici pozitivně nakloněn," seznamuje se situací Horáček, který jde do "evropských" voleb na listině německých Zelených.
Svoje hodnocení uzavírá tím, že mu praktiky Patočky a Beránka věrně připomínají opakování sektářských začátků při ustavování Zelených v Německu, jmenovitě některé frankfurtské fundamentalisty či Komunistický svaz Sever. Česko-německý zelený Horáček ještě dodává:
"Za sametovým a přátelským úsměvem se skrývají profesionálně perfektní manipulace, podvody a lži".
Horáček však není jediný, kdo současné mesianistické a sektářské praktiky v SZ odmítá. Mezi asi padesátkou opozičníků, usilující o větší otevřenost vůči ekoiniciativám a o demokracii ve straně, patří z "lidskoprávní" a "zelené" občanské sféry též Jan Wünsch, Ivan Dejmal, Petr Uhl, Jiří Guth, Ondřej Liška, Karel Jech, do SZ vstupující aktivista Nezávislého sociálně-ekologického hnutí (Nesehnutí) Milan Daniel aj. Za připomínku stojí, že za Jana Jařaba, kandidujícího proti Jakubu Patočkovi, se postavil i sociolog Jan Keller či ředitel Hnutí Duha a aktivista Nesehnutí Martin Ander.
Mezi nespokojenci se mj. diskutuje o změně vedení a kandidátky do EP, případně o podpoře druhé kandidátky pod názvem Strana pro otevřenou společnost - Zelená a občanská alternativa. Ta je seskupena kolem aktivistky Zeleného kruhu Evy Tylové a olomouckého ekologa a akademika Pavla Nováčka, hodlá zaangažovat především mladé lidi (z toho polovinu žen) a v předvolebních debatách ji podpoří mj. sociolog Jan Keller. Mezi rebelujícími členy Strany zelených včetně autora tohoto textu má větší sympatie, protože není zatížena sektářstvím a autoritářstvím.
Pozn. aut. - Blíže o způsobu, jakým Jan Beránek sestavil část republikové rady Strany zelených, která zvolila Jakuba Patočku do čela evropské kandidátky, pojednává článek V předvečer temnězelené exekuce. Je dostupný ve Fóru EkoListu zde či v internetových novinách Neviditelný pes (www.neviditelnypes.cz) z 13. ledna 2004.
reklama
Autor je doktorandem na katedře politologie v Brně a členem Strany zelených, v níž ani do budoucna nehodlá usilovat o žádné funkce či finanční prostředky.
