Ondřej D. Simon: Nejezdit do Brna autobusem po dálnici
Co tedy taková osamělá cestovatelka či cestovatel v osidlech výbušného motoru vlastně prožívá? Vleze za drahý peníz do ocelovoskleněné pixly, skrčí se do spáry mezi dvěma čalouněnými sedadly a upadne do mrtvolné strnulosti. Radost spojenou s popíjením a pojídáním musí rychle zapudit s ohledem na tři lidi vzdálené 3 - 10 cm a dalšího člověka rozvaleného celých 40 cm daleko. Pixla se ze zadu zamodrá naftovými spalinami a za fyziologicky často škodlivým otřesů se vydá cikcak vpřed. Za okny se odehrává podivný výjev. Beton, paneláky a jiné pixly, střídané betonovými obrkrychlemi obloženými tisíci autíček, pak jakési zdi bez oken, na holou skálu vyhlodané průrvy dávno zničenými Valíky a sem tam i pohled do krajiny. Zároveň můžeme cestou vybírat z mnoha cenných výrobků od přímé volby, přes orly až k dalším plechovým pixlám. Depresivní krychle a kvádry se hluboce vrývají do naší mysli, vnitřní orgány rozechvívá drncání na prasklinách živičných povrchů a tělo bezvýsledně zkouší vyplavit alespoň z krve nějakou tu dávku škodlivin.
Ano, ano, tak to je, voláte na mne bezmocně, co ale máme dělat jiného! Jeďte vlakem, je to prosté. Při vhodné volbě slev to bude i bez zmizíku stejně drahé a naopak při použití vlaku s Éčkem vpředu i nepatrně rychlejší než busem.
Vstoupíte na historickém nádraží do dlouhé housenky naplněné útulnými pokojíčky, pro závisláky i jakýmisi autobusy. Volně se uvelebíte v poloze sedící, stojící či různěležící a pustíte se do své oblíbené činnosti. Jíte na stolku jako lidé 19. století, pijete hojnost nápojů s vědomím OO za zády a se samozřejmými službami umývárny - převlékárny. Stoupenci teplých nápojů vyndávají své termosky se vřelou vodou a zalévají ve svém kalíšku jednu dávku jemných listů za druhou. Kolos se zlehka dává do pohybu a za okny se odvíjí krásný obraz. Je to přírodovědný film nebo realita? Kaňony řek, lesy rozmanitých barev, zadní zahrádky domů, stodoly vesnic, louky s prvními kopretinami, vratiče na náspech. A ten běžící film je asi hlavně o řekách. Svitava, Sázavka, Sázava, Labe, Orlice - pentle meandrů, aleje stromů, kroužící ptáci a zrcadla hladiny. Jen sem tam film pro setrvání v realitě ukáže i pár pařezů, skladiště uhlí, paseku, u závor čekající vozy a protihlukové zídky ve městech. Střídání četby v sedě, psaní, postávání u okna a profukování mysli v čerstvém povětří rozjasňuje a ostří vaší mysl. Úkol, pro který jste cestovali tu dálku, je často vyřešen za hodinu houpavého vznášení na stříbrných kolejích.
Ještě pochybujete o sebemrskačství těch, kteří dobrovolně odmítají tubusy vlaků a holdují výfukům a svodidlům? Stejně jako nekupujete levné plastikové čínské škrpále, odolejte i úspoře několika šestáků a straňte dráze. I vaše nálada se zlepší, když nebudete ani minutu již více trávit na nejošklivějším místě naší země zvaném D1.
Psáno pro bulletin Duhové vnitro. Článek jsme použili s laskavým svolením redakce i autora.
reklama
