Daniel Vondrouš: Nevolte opoziční smlouvu
Nové politické dělení můžeme velmi zjednodušeně popsat terminologií přímo geografickou. Různé partaje hledají inspiraci k přístupu k ekologické legislativě, účasti veřejnosti na rozhodování, ochraně proti korupci, struktuře veřejné správy či kultuře vlastního projevu buď v západní Evropě nebo na postkomunistickém východě.
K "východníkům" má zřejmě nejblíže ODS a KSČM. Prvně zmíněnou usvědčuje z příchylnosti k ruským postkomunistickým experimentům kupříkladu požadavek na zrušení ministerstva životního prostředí nebo zavedení rovné daně. Ani jedna ze stran pak příliš nepěstuje kontakty s demokraticky orientovanými stranami v západní Evropě.
Taková spolupráce má naopak pozitivní vliv na strany Koalice a přinejmenším část ČSSD. Jejich "západnější" orientaci potvrzuje řada konkrétních hlasování (mj. v oblasti životního prostředí), ale také průzkumy veřejného mínění v řadách členů a voličů. Podle nich se k názorům ekologických organizací v názoru na jadernou energetiku nejvíce blíží KDU-ČSL následována ČSSD. Jedině u komunistů převažují zastánci výstavby dalších jaderných elektráren. V jiném průzkumu dalo z kandidátů do letošních parlamentních voleb přednost životnímu prostředí před ekonomikou nejvíce lidovců, komunistů a sociálních demokratů (v uvedeném pořadí). Přes stupiditu položené otázky naznačuje odpověď určitou základní názorovou orientaci v jednotlivých stranách.
Mezi volebními programy jistě existují významné rozdíly, celkově nám ovšem pro svou povrchnost a nekonkrétnost rozhodování příliš neusnadní. Daleko praktičtější a věrohodnější informaci poskytuje hodnocení vybraných hlasování jednotlivých poslanců v otázkách klíčových pro budoucí stav životního prostředí, které tradičně před parlamentními volbami provádí Zelený kruh. Nejlépe v něm uspěli lidovci, komunisté ovšem obsadili hned následující příčku.
Nejaktivněji si v Poslanecké sněmovně počínal ekologický poslanec Libor Ambrozek (KDU-ČSL), nejspolehlivěji hlasoval Vladimír Mlynář (US). Sociální demokraté svou vládní rozpolcenost přenášeli i do parlamentu, kde hlasovali podobně jako Unie svobody.
Těžko očekávat, že případné formální zrušení opoziční smlouvy radikálně otočí poměr sil v ČSSD a povede k jejímu "odzemanování" či "odschlingování". Hlas pro ni by proto potvrzoval současnou neutěšenou situaci. Kdo chce přispět k případnému volebnímu vítězství pozitivní změny, nezbývá mu než podpořit Koalici. Ti, kdo dostatečně znají některé z kandidátů, si navíc mohou volbu lehce zkomplikovat kroužkováním těch dobrých, aby ve výsledku případně přeskočili ty špatné.
Pro koho je Koalice nepřijatelná, může z nepřehledného zástupu kandidátek malých straniček vybrat tu od Strany zelených. Nových zelených poslanců se sice hned napoprvé nejspíš nedočká, ale státního příspěvku na rozvoj této slibné alternativy ano. V případě nepřekročení pětiprocentní hranice ovšem propadlé hlasy získají volebně nejsilnější strany (podle průzkumů hlavně ODS a ČSSD). Stoupne tak riziko další opoziční smlouvy spojené s dalším zhoršováním již tak tristního poměru sil uvnitř ČSSD. V každém případě je to ale lepší, než jet místo voleb na výlet, protože politika "je svinstvo". Taková duševní pohodlnost by pouze uškodila.
reklama
