Josef Duben: Nový veterinární zákon - jak je nový?
Rozhodující vliv na zdraví zvířat mají prostředí a podmínky, ve kterých zvířata žijí a (produkují) a preventivní opatření, stanovená a prováděná k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz. Veterinární požadavky na chov zvířat a povinnosti chovatelů jsou rozdělené do dvou úrovní - na povinnosti všech chovatelů (včetně občanů se zájmovým chovem zvířat) a na povinnosti chovatelů hospodářských zvířat, kteří je chovají pro účely podnikání s nimi nebo s jejich produkty. Velký důraz je kladen na prevenci zejména proto, že v Evropě, zejména jejích jižních částech jsou stále dlouhodobě zjišťována ohniska nebezpečných epizootií a přitom na základě požadavku Stálého veterinárního výboru EU a v zájmu zachování možností exportu zvířat, masa a masných výrobků do členských zemí byla ukončena vakcinace skotu proti slintavce a kulhavce ( k 1. 9. 1991) a vakcinace prasat proti moru ( k 1. 7. 1992).
Co je nového, to je povinnost chovatelů zajistit pravidelné očkování psů proti vzteklině a označování "velkých" hospodářských zvířat, včetně zvířat z farmových chovů pro centrální evidenci, vést vlastní záznamy.
Dále se zjednodušují veterinární podmínky pro přemísťování zvířat a zpřesňuje se seznam nebezpečných nákaz, tedy těch, které podléhají povinnému hlášení a postup chovatelů, soukromých veterinárních lékařů a orgánů státní správy při podezření z výskytu, či výskytu nebezpečné nákazy v místě.
Předpokladem odpovídající účasti ČR na jednotném trhu EU se zvířaty a živočišnými produkty je vysoká úroveň zdraví zvířat, věrohodnost a dostupnost údajů o původu zvířat a o jejich pohybu a možnost jejich spolehlivé identifikace.
Zákon řeší též požadavky na nezávadnost živočišných produktů a povinnosti jejich výrobců a zpracovatelů. Zvlášť důležitou je úprava podmínek, za nichž mohou být podávány zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, doplňkové látky a léčiva, zejména pokud mají nežádoucí účinky nebo zanechávají v živočišných produktech nežádoucí rezidua. Nově se stanoví také podmínky prodeje syrového, mlékárensky neošetřeného mléka a čerstvých neprosvícených a neoznačených vajec v místě výroby přímo spotřebiteli, tzv. prodej ze dvora.
Stěžejní a nejšíře koncipovanou formou vyšetřování na zdravotní nezávadnost živočišných produktů je prohlídka jatečných zvířat a masa.
Dovoz, vývoz a tranzit veterinárního zboží je upraven tak, aby byly dodrženy nezbytné veterinární záruky, aby fungovala orgány EU požadovaná "přiměřená kontrolní infrastruktura" na hranicích a aby nebyly kladeny zbytečné překážky pohybu zboží. Veterinární zákon bere zřetel na principy reciprocity a ekvivalence, což znamená, že se uvolňuje dosavadní režim povolování dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží i vlastní pohraniční veterinární kontroly. Se zřetelem na předpisy platné v zemích EU je v zákoně zakotven i požadavek na schvalování těch provozů, v nichž se vyrábějí živočišné produkty pro vývoz.
Další důležitou oblastí, kterou veterinární zákon ošetřuje, je veterinární asanace. U asanačních podniků, dnes prakticky všech zprivatizovaných se zdůrazňuje povinnost a z toho vyplývající zodpovědnost za svoz, a neškodné odstraňování a posléze zpracovávání zejména velmi nebezpečných konfiskátů živočišného původu z určeného územního obvodu - svozové oblasti. Za zmínku stojí, že dochází ke změně v možnosti odstranění mrtvých těl malých zvířat. Jde o ty chovatele, kteří chtějí své uhynulé zvíře "pohřbít". V par. 40 se říká, že chovatel výjimečně může odstranit kadáver nebo kadávery (rozuměj mrtvá těla zvířat) do celkové hmotnosti 30 kg pokud nepocházejí ze zvířat nemocných nebo podezřelých z nebezpečné nákazy. Neškodným odstraněním se pak rozumí spálení nebo zakopání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Toto dosavadní (do 28. 9. platící) právní úprava nedovolovala.
I podle nového veterinárního zákona zůstává hlavním nástrojem k prosazování veterinárních požadavků státní veterinární dozor. Občan se tak může spolehnout na to, že jeho legitimní právo na bezpečné, zdravotně nezávadné živočišné produkty zaručuje stát, a to jasnými pravidly a kontrolní činností na úrovni standardů EU. To znamená, že mohou být přijata mimořádná veterinární opatření při výskytu nebezpečné nákazy, při zajištění zdravotně závadných živočišných produktů nebo krmiv, anebo hrozí-li nebezpečí zavlečení původců nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, či zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí. V zákoně je i vymezena spolupráce s orgány veřejné správy, včetně policie. Mimořádná veterinární opatření, která pak stanoví ministerstvo zemědělství budou vyhlášena v celostátním rozhlasovém nebo televizním vysílání.
Na rozdíl od minulého zákona se omezuje požadavek na vydávání závazných posudků pro územní, stavební a kolaudační řízení. Týká se jen těch staveb a zařízení, které jsou určeny k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty a krmivy nebo k ukládání, sběru, svozu, neškodnému odstraňování a dalšímu zpracování konfiskátů živočišného původu, jsou-li tyto činnosti vykonávány podnikatelským způsobem.
Zákon v par. 60 až 63 stanoví jaké jsou podmínky pro vznik soukromé veterinární praxe (registrace). O registraci soukromého veterinárního lékaře rozhoduje podle stanovených podmínek Státní veterinární správa. O registraci soukromého veterinárního technika rozhoduje (par. 64) příslušná okresní veterinární správa.
Podrobně řešena je i otázka schvalování veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků používaných při péči o zdraví zvířat. Jde o právní řešení takových "přípravků", které nemají charakter léčiv.
Zákon vymezuje podmínky pro možnost poskytnutí náhrad chovatelům za náklady na nutnou porážku zvířat a odstranění kadáveru, za ochranná a tzv. zdolávací opatření a za ztráty produkce. Odškodnění může chovatel obdržet tehdy, jestliže splní povinnosti uložené mu zákonem k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k jejich zdolávání.
V novém veterinárním zákoně jsou také stanovené sankce, které může okresní veterinární správa uložit fyzickým a právnickým osobám za dopuštění se přestupků tím, že se dopustí porušení povinností stanovených zákonem. Výše poplatků za veterinární úkony, například za veterinární prohlídku jatečných zvířat bude stanovena, veterinární správa jejich výši navrhla konečnou výši pak určí ministerstvo zemědělství. Dokud nevyjdou potřebné vyhlášky, platí dosavadní, pokud nejsou v rozporu s ustanoveními nového veterinárního zákona.
Při příležitosti vydání veterinárního zákona se mění zákon č. 240/1991 SB., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat v tom smyslu, že v ústřední evidenci hospodářských zvířat a zvěře ve farmovém chovu vedené formou počítačové databáze nebo písemného registru, se zaznamenávají údaje o místě původu, totožnosti a pohybu chovaných hospodářských zvířat, jakož i údaje důležité z hlediska šlechtění a plemenitby těchto zvířat. Je tak vedena evidence skotu, prasat, ovcí, koz, koní, zvěře ve farmovém chovu i drůbeže. V zákoně o myslivosti se mění to, že zvěř chovaná ve farmových chovech nesmí být vypuštěni do honitby.
Každopádně stojí za to si nový veterinární zákon podrobně přečíst. Na dlouhou dobu bude toto zákonné vymezení veterinární péče platné. Tvůrci zákona věří, že nebude nutné jej vzápětí novelizovat, jak je to obvyklé u některých jiných zákonů.
reklama
