Jan Skalík: O šetrném princi a flegmatických Češích aneb „So Called Sceptics“ a takzvaná změna klimatu

Princ Charles strávil 23. března asi tři čtvrtě hodiny v debatě s brněnskými doktorandy na téma udržitelného rozvoje. Přes dokonalé organizační zajištění akce mi po ní zbyl v ústech mdlý pocit - a to i přesto, že Charles je řečník formátu, který v Česku není k vidění. Právě ve své schopnosti nadhledu, sebeironii, zájmu o problém i schopnosti z něj vytáhnout to nejdůležitější a srozumitelně to zformulovat byl na hony vzdálený svým debatním partnerům. Těm totiž udržitelnost života, a tím ani udržitelnost debaty samotné, nic moc neříkaly. Snad proto Charles v několika bodech popsal i svůj vlastní vývoj. Ještě před třiceti lety měl prý v hlavě jiné věci. S tím ale, jak se o problémech světového životního prostředí dozvídal, vytkl si již před čtvrt stoletím, že se o jejich zviditelnění zasadí. Zodpovědnost vůči budoucím generacím lze sice čekat spíše od královské rodiny, než-li od Čechů, kteří se vždy starali především o svoji zahrádku, přece ale v jednadvacátém století zarazí, jak jsou tyhle dva světy daleko od sebe. „V Česku zaznívají ohledně změny klimatu skeptické hlasy. Věřím, že mezi Vámi ale žádné nejsou,“ vyřkl princ vysoké mínění o publiku. Žádné zpochybnění se z přítomných řad sice neozvalo, k princi se ale nedostalo ani zájmu přesahujícího svým zaměřením oblast univerzitních laboratoří.

Studenti princi popsali, jak s bakteriemi latinských jmen provádějí nevyslovitelné procesy. Když se jich ale zeptal, k čemu je to v důsledku dobré, byli většinou v úzkých. „Vědecké zaměření je dobré,“ řekl princ „v dnešní době je ale třeba mít zároveň nadhled nad celkem. Stále totiž vytváříme věci s vedlejšími dopady. A řešení těchto nechtěných vedlejších dopadů vede zase k dalším vedlejším dopadům.“ S tvrzením, že celá planeta je živoucí organismus následně u studentů, kteří na jeho dotazy o problémech životního prostředí v Česku odpovídali vágně, pokud vůbec, příliš nezabodoval. „Myslím, že způsob jakým nakládáme s planetou je velmi krátkozraký,“ na závěr uhodil hřebíček na hlavičku.

Přišlo mi líto, že v místnosti plné titulovaných a nadějných mladých přírodovědců toho ví panovník ze země za kanálem o problémech českého životního prostředí dost možná více než drtivá většina přítomných. Naprosto jednoznačná ale byla jeho v českých luzích a hájích nevídaná přirozená zvídavost, zaujetí a osobního nasazení pro věc. Charles se o životní prostředí nezajímá, protože to patří ke snobskému bontonu. Bylo znát, že jím upřímně žije. „Byl jsem v roce 1991 u vašich povrchových dolů. Míra devastace severočeské krajiny mne doslova šokovala,“ řekl. Reagoval tak na současný stav ovzduší na Ostravsku a zřejmě i hrozící prolomení limitů těžby hnědého uhlí poblíž Jiřetína.

Debata proběhla důstojně. Charles je státník, kterého můžeme Británii kvůli jeho schopnosti dělat skutečnou politiku, leda závidět. Diskuse ale ukázala, že pokud ani studenti – troufám si říct – nejprogresivnější tuzemské univerzity nedokáží být v obecné debatě o našem životním prostředí cizinci partnerem, je tady něco špatně. Charlesovými slovy řečeno „dílčí fakta nestačí, všichni potřebujeme získat celkový obrázek.“

---

reklama

---