Jiří Svoboda: O zákonu 180/2005 a potřebě jeho pacifikace
19.2.2010
Současná úprava Zákona 180/2005 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) způsobila obrovský rozmach instalací fotovoltaických elektráren v roce 2009 a další pokračování bude v roce 2010, pokud nebude přibržděno kvůli vážnému ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu přenosové soustavy.
Ve fotovoltaických elektrárnách postavených do roku 2009 budeme sice vyrábět jen kolem půl procenta naší elektřiny, přesto však za ni v průběhu následujících dvaceti let zaplatíme zhruba osmdesát miliard korun navíc. Pokud by se splnily některé předpoklady instalací pro rok 2010, budeme v roce 2011 fotovoltaicky vyrábět dvě procenta elektřiny a přijde nás to na zhruba tři sta miliard korun. Navýší se naše účty za elektřinu, adekvátně se zdraží výrobky a služby a prodraží se i chod institucí, což vyvolá nutnost zvýšit daně. Určitě se tím nezvýší konkurenceschopnost naší ekonomiky zato se zvýší problémy sociálně slabých. Na naší produkci skleníkových plynů prakticky nic nezměníme, protože o námi draze zaplacenou elektřinu z fotovoltaických elektráren jen zvýšíme její vývoz za pakatel. Fotovoltaické elektrárny jsou často budovány zahraničními investory a převážně z komponent dovezených z Číny, našemu výzkumu, průmyslu či nezaměstnanosti tím příliš nepomůžeme. Neexistuje tedy žádný rozumný důvod, proč tak zběsile budujeme fotovoltaické elektrárny. Přesto tak činíme a další budování zdaleka není zažehnáno. Je to úspěch nebo porážka elementárního rozumu? Podle některých lidí je to nesporný úspěch, podle mne (a jistě nejsem sám) drtivá porážka.
Základním mottem Zákona 180/2005 je ochrana klimatu a životního prostředí a nikoliv vytvoření systematického toku peněz z kapes občanů k investorům OZE. Ochrany klimatu a životního prostředí se však díky tomuto zákonu příliš nedostává, zato toku peněz v míře vrchovaté. Zákon totiž zaručuje předražené výkupní ceny elektřiny z OZE na patnáct až dvacet let dopředu a banky pak rády do takového projektu vstoupí a investorům půjčí i 100 % investičních prostředků. Distributor elektřiny předražené výkupní ceny z OZE rozpočítá občanům a vyúčtuje je v rámci vyrovnání záloh s ročním zpožděním. Běžný občan uvidí na vyúčtování elektřiny jen několikaprocentní navýšení ceny na podporu OZE a může klidně usnout s vědomím, že přispěl na lepší životní prostředí. Ve skutečnosti však jde jen o nepatrnou část peněz, kterou za OZE musí zaplatit, protože podstatnější část zaplatí v ceně výrobků a služeb a na daních. Navíc půjde jen o jednu z patnácti či dvaceti ročních splátek, což mu pravděpodobně vůbec nedojde. Zákon 180/2005 tedy představuje geniální koncept, jak legálně plošně okrádat celý národ a zároveň v něm vytvářet pocit ekologického zadostiučinění. To vše v situaci, kdy u nás existuje obrovský potenciál ekonomicky rentabilních ekologických opatření, které se využívají jen nepatrně.
Po přijetí Zákona 180/2005 v roce 2005 se zdálo být po dva roky vše v pohodě, OZE byly budovány v rozumném množství a vhodném mixu a platby za většinou poměrně efektivní OZE (vítr, voda, biomasa) byly velmi přijatelné. Pak však začala cena fotovoltaické technologie výrazně klesat, ovšem znění Zákona 180/2005 neumožňovalo regulačnímu úřadu výkupní cenu adekvátně snižovat. Z fotovoltaiky se tak stal velkokapacitní penězovod z kapes občanů do kapes investorů OZE a bank.
Na celé situaci je velmi zarážející, že mediálně doposud nikomu nevadilo, že fotovoltaika je ze všech reálně dostupných OZE ten zdaleka nejméně efektivní a přitom absolutně nejvíce podporovaný zdroj. Media se také prakticky nezajímala o to, že jsme takto již přišli o desítky miliard a další naše stovky miliard jsou ve velmi vážném ohrožení. Media měla již před více jak rokem začít bít na poplach, že je nevyhnutně nutné Zákon 180/2005 řádně upravit a že to autory předlohy zákona, příslušná ministerstva ani náš parlament vůbec netrápí.
Je známo, že s jídlem roste chuť a jedlíci se svých tučně namazaných krajíců jen velmi neochotně vzdávají. Zdá se, že vědí jak na to. Média byla pečlivě umlčena či odvedena k zástupným problémům a zákonodárci pro nápravu ve prospěch občanů stále nic neudělali. Možná to však nebyl až tak složitý úkol. My starší si většinou pamatujeme dětskou knihu o tom, jak Neználek přijel do Slunečního města, kde veškerá technika byla založena na OZE a mezi lidmi dokonale fungovaly vztahy odpovídající nejvyšší formě beztřídní společnosti. Tato krásná iluze v našich zákonodárcích i redaktorech zřejmě podvědomě přetrvává a brání jim proti způsobu podpory fotovoltaických elektráren vystupovat. Myslím, že je třeba navrátit se co nejrychleji ze Slunečního města a pohlédnout realitě do očí. Do očí brutálního a téměř nic nepřinášejícího „ekobyznysu“ na úkor nás všech, způsobeného jediným nesmyslným odstavcem v Zákoně 180/2005, který naši zákonodárci stále nehodlají odstranit. Proto nám nezbývá, než vyburcovat veřejné sdělovací prostředky a dát jasně najevo svůj názor. Přímé interpelace na politiky a úředníky, které již v této věci dva roky opakovaně provádím, zjevně nestačí. A že se blíží volby? Slíbit lze cokoli.
Možná by ještě bylo dobré trochu se zamyslet nad tím, jakou hlavní úlohu mají zákony ve společnost hrát. Především by měly mít funkci ochrannou, tedy např. chránit lidi před vrahy a zloději, chránit naše zdraví, klima a životní prostředí. Vůbec nám nepřipadá divný trestní zákoník nebo zatížení tabáku a alkoholu spotřební daní. Primárně tedy zákony na ochranu klimatu a životního prostředí musejí důsledně postihovat ty, kteří poškozují klima a životní prostředí, a tím automaticky ohodnotit vše, co klima a životní prostředí nepoškozuje. Dnes je však u nás poškozování klimatu dán prakticky volný průběh, neboť drtivá většina oxidu uhličitého vypouštěná do ovzduší není jakkoli zpoplatněna. Naopak aktivně podporujeme úzkou skupinu vybraných, obvykle těch nejméně efektivních opatření. Zářným příkladem je vedle fotovoltaiky povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot, kdy je taktéž formální ochrana klimatu povýšena nad plošně prováděnou masivní krádež. Pokud si naši zákonodárci neuvědomí vážnost existujícího stavu, můžeme se s takovým přístupem k problému lehce dočkat ještě dalších, velmi bolestivých případů.
reklama
Základním mottem Zákona 180/2005 je ochrana klimatu a životního prostředí a nikoliv vytvoření systematického toku peněz z kapes občanů k investorům OZE. Ochrany klimatu a životního prostředí se však díky tomuto zákonu příliš nedostává, zato toku peněz v míře vrchovaté. Zákon totiž zaručuje předražené výkupní ceny elektřiny z OZE na patnáct až dvacet let dopředu a banky pak rády do takového projektu vstoupí a investorům půjčí i 100 % investičních prostředků. Distributor elektřiny předražené výkupní ceny z OZE rozpočítá občanům a vyúčtuje je v rámci vyrovnání záloh s ročním zpožděním. Běžný občan uvidí na vyúčtování elektřiny jen několikaprocentní navýšení ceny na podporu OZE a může klidně usnout s vědomím, že přispěl na lepší životní prostředí. Ve skutečnosti však jde jen o nepatrnou část peněz, kterou za OZE musí zaplatit, protože podstatnější část zaplatí v ceně výrobků a služeb a na daních. Navíc půjde jen o jednu z patnácti či dvaceti ročních splátek, což mu pravděpodobně vůbec nedojde. Zákon 180/2005 tedy představuje geniální koncept, jak legálně plošně okrádat celý národ a zároveň v něm vytvářet pocit ekologického zadostiučinění. To vše v situaci, kdy u nás existuje obrovský potenciál ekonomicky rentabilních ekologických opatření, které se využívají jen nepatrně.
Po přijetí Zákona 180/2005 v roce 2005 se zdálo být po dva roky vše v pohodě, OZE byly budovány v rozumném množství a vhodném mixu a platby za většinou poměrně efektivní OZE (vítr, voda, biomasa) byly velmi přijatelné. Pak však začala cena fotovoltaické technologie výrazně klesat, ovšem znění Zákona 180/2005 neumožňovalo regulačnímu úřadu výkupní cenu adekvátně snižovat. Z fotovoltaiky se tak stal velkokapacitní penězovod z kapes občanů do kapes investorů OZE a bank.
Na celé situaci je velmi zarážející, že mediálně doposud nikomu nevadilo, že fotovoltaika je ze všech reálně dostupných OZE ten zdaleka nejméně efektivní a přitom absolutně nejvíce podporovaný zdroj. Media se také prakticky nezajímala o to, že jsme takto již přišli o desítky miliard a další naše stovky miliard jsou ve velmi vážném ohrožení. Media měla již před více jak rokem začít bít na poplach, že je nevyhnutně nutné Zákon 180/2005 řádně upravit a že to autory předlohy zákona, příslušná ministerstva ani náš parlament vůbec netrápí.
Je známo, že s jídlem roste chuť a jedlíci se svých tučně namazaných krajíců jen velmi neochotně vzdávají. Zdá se, že vědí jak na to. Média byla pečlivě umlčena či odvedena k zástupným problémům a zákonodárci pro nápravu ve prospěch občanů stále nic neudělali. Možná to však nebyl až tak složitý úkol. My starší si většinou pamatujeme dětskou knihu o tom, jak Neználek přijel do Slunečního města, kde veškerá technika byla založena na OZE a mezi lidmi dokonale fungovaly vztahy odpovídající nejvyšší formě beztřídní společnosti. Tato krásná iluze v našich zákonodárcích i redaktorech zřejmě podvědomě přetrvává a brání jim proti způsobu podpory fotovoltaických elektráren vystupovat. Myslím, že je třeba navrátit se co nejrychleji ze Slunečního města a pohlédnout realitě do očí. Do očí brutálního a téměř nic nepřinášejícího „ekobyznysu“ na úkor nás všech, způsobeného jediným nesmyslným odstavcem v Zákoně 180/2005, který naši zákonodárci stále nehodlají odstranit. Proto nám nezbývá, než vyburcovat veřejné sdělovací prostředky a dát jasně najevo svůj názor. Přímé interpelace na politiky a úředníky, které již v této věci dva roky opakovaně provádím, zjevně nestačí. A že se blíží volby? Slíbit lze cokoli.
Možná by ještě bylo dobré trochu se zamyslet nad tím, jakou hlavní úlohu mají zákony ve společnost hrát. Především by měly mít funkci ochrannou, tedy např. chránit lidi před vrahy a zloději, chránit naše zdraví, klima a životní prostředí. Vůbec nám nepřipadá divný trestní zákoník nebo zatížení tabáku a alkoholu spotřební daní. Primárně tedy zákony na ochranu klimatu a životního prostředí musejí důsledně postihovat ty, kteří poškozují klima a životní prostředí, a tím automaticky ohodnotit vše, co klima a životní prostředí nepoškozuje. Dnes je však u nás poškozování klimatu dán prakticky volný průběh, neboť drtivá většina oxidu uhličitého vypouštěná do ovzduší není jakkoli zpoplatněna. Naopak aktivně podporujeme úzkou skupinu vybraných, obvykle těch nejméně efektivních opatření. Zářným příkladem je vedle fotovoltaiky povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot, kdy je taktéž formální ochrana klimatu povýšena nad plošně prováděnou masivní krádež. Pokud si naši zákonodárci neuvědomí vážnost existujícího stavu, můžeme se s takovým přístupem k problému lehce dočkat ještě dalších, velmi bolestivých případů.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
