Vladimír Šafařík: Ochrana přírody je „brzdou“ ekonomického růstu - až někam do propasti…
Pokud se nemýlím, tak tento servis žádný z druhů kytovců v mořích nemá a jedinou „ochranou“ a i asi záchranou /značně kontroverzní/ je pro ně zájem tisíců zvědavců spatřit ve skutečnosti na vlastní oči něco, co tu zítra už nemusí být. A pokud je mi známo, tak ani jedna z lovecky naladěných zemí se nechystá, že by začala své občany krmit masem z velryb, jež si někde v zátoce /lépe pro přírodu v bazénu/ uměle namnožila…, ale jednoduše chtějí přesvědčit ostatní, že drancování moří /přírody/ je regulérní, ničemu neškodící a normální chování mořských národů. Jsem přesvědčen, že divoká fauna a flóra tu neexistuje proto, aby ji jeden druh /člověk/ vyraboval, či tzv. rozumně využíval, jak se děje doposud. Např. ty vzpomenuté velryby mají v přírodě jako každý jiný druh celou řadu přirozených omezení a vůbec nevidím důvod, proč by je měli nějací vědci za klepotu tyčinek a ostatních příborů „studovat“.
Také ty vzpomínané první ochranářské předpisy tu nebyly kvůli těm živočichům jako takovým (kvůli zachování druhové rozmanitosti), nýbrž aby bylo co lovit i v budoucnu a také na výčtu v minulosti vyhynulých (doslova lidmi vybitých) druhů to lze i snadno prokázat. Prostě ty velryby (divoké organizmy) tu nejsou proto, že (ne)jsou krásné nebo aby byly někomu užitečné. A už vůbec ne, aby se do nich někdo trefoval harpunami (olovem či železem), dobíjel vesly, háky apod. je „civilizovaně“ týral za podpory nejmodernějších vyhledávacích systémů. Úplně totiž stačí, že jim lidstvo ničí jejich životní prostředí chemickým zamořením, nadměrným výlovem ryb, „ztracenými“ sítěmi, proměnou jejich prostředí ve smetiště apod.
Ten mnoha lidmi zažitý názor, že příroda je tu proto, aby momentálně okamžitě přinášela někomu užitek (bez ohledu na příští ztráty pro celou společnost), krásně vystihla ve svém článku pí. Jaroslava Brožová. A je to smutná realita, že tyto názory neměli pouze bývalí komunističtí vládcové, jimiž za to většina národa celkem oprávněně pohrdala, nýbrž i nynější představitelé obcí, krajů a státu. Ono je to asi tím, že mezi skutečnými znalostmi a schopnostmi řešit ekonomické a zároveň ekologické problémy území docela přelidněného státu není mezi těmi minulými ani současnými vůdci zas takový rozdíl a následky chybných rozhodnutí odnese naše krajina s živočišným (včetně obyčejných občanů) a rostlinným obsazením. Velký problém je totiž v tom, že pojmy „příroda“ a „životní prostředí“ jsou pro velkou většinu lidí dosti široké, mnohdy neurčité a velké většině něco jako „biodiverzita“ a nutnost jejího zachování nic neříká. Navíc slibovat neznalým občanům bohatství (rozvoj území a vyřešení nezaměstnanosti) je u nás asi v módě, lidé to rádi slyší a nic to ty populisty nestojí, neboť účet se vystaví přírodě (a mnohdy místním lidem). Přitom se jedná jen o tzv. politickou odpovědnost, která trvá do dalších voleb. Proto mě, na rozdíl od jiných, už ani nepřekvapuje, že pro někoho poslední relativně nejméně poškozené území v této zemi má hodnotu vytěženého dříví a prodaných permanentek s parkovným lyžařům. Vždyť životní prostředí je ta pověstná „třešnička na dortě…“
reklama
