Mgr. Daniel Vondrouš: ODS útočí na demokracii a životní prostředí

Poslanecká sněmovna bude projednávat letos již druhý návrh novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.). První návrh podala skupina poslanců ODS vedená Karlem Sehořem. Nelíbilo se jim, že výjimku ze zákona smí udělit ministerstvo životního prostředí ve správním řízení pouze v případech, kdy nad veřejným zájmem ochrany přírody výrazně převáží jiný veřejný zájem. Poslanci ODS navrhli stavbám - naplánovaným v některém ze zvláště chráněných území a označeným v územních plánech jako veřejně prospěšné - udělit paušální výjimku ze zákona. Žádné řízení by se tedy nekonalo, proti výsledku by nebylo odvolání a ministerstvo životního prostředí by přišlo o jednu z posledních kompetencí, které mu - po letech působení Františka Bendy - ještě zbyly. Autoři se přitom dopustili zásadního omylu, když ztotožnili rozdílné právní pojmy "veřejně prospěšná stavba" a "veřejný zájem". Veřejně prospěšnou stavbou může být v určitém případě třeba silnice spojující dvě vesničky. Podle novely by měla automaticky dostat přednost před chráněným (ve veřejném zájmu) územím mezinárodního významu (např. Boubínským pralesem). Návrh také odporoval cílům řady mezinárodních dokumentů. Nakonec pro něj hlasovali prakticky výhradně poslanci ODS, byl tedy zamítnut.

Napodruhé se ovšem technokratická úderka připravila mnohem lépe. Zřetelně propracovanější návrh ODS podpořilo i několik poslanců z jiných stran. Opět jde o omezení občanských práv a ochrany přírody byť za pomoci odlišných právních formulací. Tento návrh novely zužuje působnost zákona pouze na krajinu mimo "souvisle zastavěného území obcí". Může tím například zamezit zřizování zvláště chráněných území v městských parcích či botanických zahradách na území obcí. Autoři podpořili návrh absurdním (a také nepravdivým) zdůvodněním, že na taková místa se nevztahuje definice krajiny.

Novela dále usiluje o zúžení účasti občanských sdružení ve správních řízeních, v nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Drtivá většina zásahů do životního prostředí (cca 97 %) se děje ve správních řízeních navrhovaných přímo investory. Novela z těchto řízení občanská sdružení zcela vylučuje. Veřejnost by se nadále směla zúčastňovat pouze řízení zahajovaných z moci úřední. A to dokonce jen v případě, že posuzovaný záměr nebyl již dříve veřejně projednán v jiném řízení.

Investoři, vlastníci dotčených pozemků či obce by se tedy nadále mohli účastnit řízení zahajovaných investory i státní správou a to i v několika řízeních (územním, vodoprávním, stavebním řízení apod.) vedených ke stejnému záměru. Občanská sdružení budou připuštěna pouze do 3 procent řízení a navíc diskriminována jakýmsi pochybným "jednou a dost".

V závěru novela ruší zásadu, že "zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy vydané k jeho provedení jsou zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům o lesích, vodách, územním plánování a stavebním řádu, o ochraně nerostného bohatství, ochraně zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství". V nejpřísněji chráněné národní přírodní rezervaci se například nesmějí povolovat a umísťovat stavby. Stavební zákon to sice umožňuje, soud se však musí v takovém případě přednostně řídit podle zákona o ochraně přírody. Novela nastolí opak.

Česká republika před rokem podepsala tzv. Aarhuskou úmluvu (brzy by mělo dojít k její ratifikaci). K hlavním cílům významného mezinárodního dokumentu patří rozšíření účasti veřejnosti na rozhodování. Opačnými kroky bychom pochopitelně naše mezinárodní závazky porušili. Vláda na svém posledním červencovém zasedání tento poslanecký návrh jednomyslně odmítla. Projednávání parlamentem ovšem zabránit nemůže, možná nás čeká horký podzim.

---

reklama

---