RNDr. Jiří Hanzlíček: Otazníky nad klimatickou konferencí

Konferenci o klimatických změnách na Bali provázela nesourodá výměna názorů zúčastněných 190 zemí. Snaha prosadit základní závazek ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 až o 40 procent oproti roku 1990 byl již od počátku problematický. Jeho dlouhodobé splnění pro vyspělé státy by znamenalo nepředstavitelné vysoké ekonomické náklady, přičemž nikdo dnes nemůže zaručit alespoň částečnou efektivitu záměru. Princip předběžné opatrnosti je diskutabilní, neboť neexistuje shodný názor vědců na činitele způsobující možné klimatické změny. Je potřebné zohlednit i rozšířený názor, že radikální požadavky jsou založeny na neoponované a neustále proklamované jednostranné vědecké studii. Nikdo se proto nemůže divit kladeným podmínkám a nesouhlasu velkých průmyslových kolosů USA, Kanady, Japonska, Indie, Číny i Brazílie. Bez jejich účasti a skutečného aktivního zapojení jde o pouhé mlácení prázdné slámy.

Pro objektivnost je potřebné komentovat, že státy zapojené do Kjótského protokolu se zavázaly snížit do roku 2012 emise skleníkových plynů o 8 procent oproti roku 1990. Plnění ze strany států EU je však velmi chabé a představuje jejich pokles o pouhá 2 až 3 procenta. Například Rakousko z důvodů energetické krize a nezbytné výstavby nových zdrojů naopak směřuje k tendencí navýšit emisí až o 30 procent. Prohlášením bylo přislíbeno dodržení Rakouského závazku hromadným nákupem vysokého množství emisních povolenek ze zahraničí. V přístupu k ochraně atmosféry je však řešení nesmyslné. V globálním měřítku je zcela jedno z které země nebo světadílu jsou emise do atmosféry vypouštěny. Obdobně na tom bude zřejmě i Německo. Přístupy ze strany ČR mohou být zatím tolerovány, neboť jsme snížily emise o více jak 20 procent, i když na globálních antropogenních exhalacích se podílíme pouhými 0,3 procenta. Z uvedeného pohledu ani další jednání, která by měla smysl, například ohlášená cestovní mapa nahrazující Kjóto, nebudou jednoduchá.

---

reklama

---