Jan Wünsch: Otevřený dopis členům Strany zelených - Pět otázek a dvě možnosti

1. Bylo nutné za každou cenu prosazovat do programu strany věci, které byly pro část členů strany zásadně nepřijatelné? A zasít tak setbu nepřátelství a hrocení vztahů?
2. Bylo nutné zbavit se z místa lídra kandidátky mezi veřejností nesmírně populární osobnosti známého ekologa Martina Bursíka?
3. Bylo nutné rozbít dlouho plánovanou a domluvenou koalici se Stranou pro otevřenou společnost?
4. Bylo nutné postupovat při hlasování v plénech metodou „vítěz bere vše“ a snažit se část spolustraníků co nejvíc znechutit?
5. Bylo nutné ty, kteří s něčím nesouhlasili, tlačit do pozice vyložených protivníků? A bylo nutné z nich dělat nepřátele?
Tímto postupem Jakuba Patočky, Honzy Beránka a jejich party došlo před volbami v naší straně k situaci, kdy pro část členů bylo nemožné podporovat zvolení patočkovské kandidátky. Ve straně se díky zmíněným krokům rozmohla hluboká nedůvěra. Místo aby strana spolupracovala, synergickým efektem aktivních osobností ve svých řadách se snažila zasáhnout co nejširší voličské spektrum, ostrakizovala a trestala právě ty členy, kteří mohli mít (a mají) značný vliv na širší voličské skupiny.

Je nějaká cesta z této situace?
Podle mého soudu jsou dvě možnosti. Buď současné předsednictvo se svými příznivci stranu rozbijí a vyloučí disidenty, čímž dokončí své započaté dílo a stanou se vůdci netolerantní pidistrany. Zároveň tím položí základ pro vznik odlišné „ekologické“ strany. Nebo se podaří stranu sjednotit, zvolit předsednictvo, které bude sjednocovat a ne uměle hrotit problémy a pokusit se uspět v dalších volbách, které nás čekají. Třetí možnost nevidím.
Je na nás, všech členech této strany, kterou z těchto možností zvolíme. Ukáže se, zda chceme a umíme vytvořit prostředí pro spolupráci a dosahování společných cílů.
Všechny zdravím.