Pavel Němec: Poslední ostrovy romantiky
Po dalších deseti letech bylo již vše vybetonováno či vyasfaltováno. Výstavba postoupila o deset kilometrů dál, většinu chat nahradily vilky. Cesta MHD do centra trvá půl hodiny, zatímco dříve šlo o celodenní výlet. Stavbu první dálnice jsem vnímal obdobně. Gigantické konstrukce mostů, velký zábor a poškození krajiny v okolí stavby ve mně vyvolávalo otázku, zda to stojí za to. Hodně lidí bylo na tuto stavbu hrdých, brali ji za svoji. Vzdálenosti i doba cestování se zkrátily. Dálnice stáhla většinu dopravy z okolí. Zvýšil se ale také hluk, který je teď slyšitelný z několikakilometrové vzdálenosti.. Problém s odpadky donutil časem správu dálnic uzavřít většinu odpočívadel. Zátěž znečištění půd a vody v okolí dálnice těžkými kovy se radikálně zvýšila. Stoupla i cena pozemků a tak na sebe ani další stavební ruch nenechal dlouho čekat.
Přesto si velmi dobře pamatuji, jak bylo veřejně, včetně sdělovacích prostředků, slibováno, že v okolí dálnic se nic stavět nebude. Tlak dopravy si vyžádal i rozšíření samotné dálnice, protože její původní kapacita se brzy naplnila. Zvýšila se tak i hluková zátěž, která se obvykle v hustě obydlených oblastech řeší instalací protihlukových bariér. Ale co tam, kde takové bariéry nejsou?
Dálnic přibývá, přibývá i vyasfaltovaných lesních cest a pohodlní lidé se dostávají i do míst pro ně dříve nedostupných. Terénní auta a motorky dnes jezdí po našich dřívějších pěšinkách. Úředníci kdesi v kancelářích sestavují územní plán a nám romantikům zbývají již jen poslední ostrůvky. Všichni do jisté míry pokrok a pohodlí civilizace přebíráme. Přeji všem, aby našli pro sebe ten nejlepší způsob, jak o tyto zbývající ostrůvky bojovat.
reklama
