Ivan Sommer: Pouzdřany dva roky poté

Jako velice necitlivá a zarmucující na mne zapůsobila v r. 2007 úprava stromů podél silnice na výjezdu z Pouzdřan na Vranovice. Až tak smutně, že jsem článek nazval Stromy umírají vstoje.

V komentářích se sice vyskytl názor, že se opět zazelenají, „stane se zázrak“. Mám však jinou zkušenost s podobnými zásahy. V okolí mého bydliště v Brně byly aleje pyramidálních topolů upraveny také ořezáním do tvaru vysokých kůlů. V prvním roce na nich sice vyrašily výhonky, postupně však odumíraly a nepřežil žádný, zůstalo tam jen prázdno. Byly již staré a v podstatě dožívaly. V tom případě by bylo asi přiměřenější je rovnou pokácet a vysadit novou zeleň, než je odsoudit k pozvolné agónii, vedoucí nakonec stejně k odstranění odumřelých kmenů. A to následné prázdno nasvědčuje prázdnu v lidských duších. Bohužel i u Pouzdřan po neodborném zásahu mnohé stromy hynou, zázraky se nekonají.

Tehdy mě překvapilo ještě další pochybení, přímo na chráněné lokalitě Pouzdřanská step. U její hranice se totiž nacházela salaš s ovcemi pasoucími se i v místech (viz obrázek) s chráněnými katrány. Žádné jsem tam tehdy nenašel. Naštěstí salaš zmizela obratem, když jsem se začal dotazovat, kdo ji tam povolil a provozuje. Možná to byla náhoda. A tak opět jen rozkvetlé katrány připomínají rozběhlé ovečky.

Pouzdřany 2009 Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Ivan Sommer

	Katrány na Pouzdřanské stepi. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
	Foto: Ivan Sommer

---

reklama

---