David Svoboda: Povodně a vegetace
Mezi základní potřeby rostlin patří sluneční záření, oxid uhličitý, kyslík, voda a minerální látky. Minerální látky pomineme, při povodni nehrají většinou důležitou roli. Se stoupající vodou až po úplné zaplavení klesá přísun slunečního záření. Průnik slunečních paprsků skrz kalnou vodu je zanedbatelný. Současně mizí vzduch s nezbytným kyslíkem (O2)a oxidem uhličitým (CO2). Proč je tato kombinace pro suchozemskou rostlinu tak fatální?
Za normálních podmínek rostliny asimilují, tzn. přeměňují složitými reakcemi CO2 na glukosu (cukr) za účasti energie slunečního záření. Tím získávají energii. Vzniklé cukry jsou pak ukládány jako zásoba, aby se staly zdrojem energie později při opačném procesu - procesu dýchání. Dýchání u rostlin může probíhat dvěma způsoby: buď aerobně, za přístupu O2, nebo anaerobně, bez přístupu kyslíku. Bezkyslíkaté dýchání probíhá zejména v těch částech rostliny, kam se kyslík hůře dostává, tedy ve vnitřních částích kmenů dřevin apod. Nevýhodou tohoto typu dýchání je jeho menší energetická výtěžnost oproti aerobnímu procesu.
Při zaplavení tedy dojde k zastavení přísunu plynů a slunečního záření a rostliny přestanou fotosynthetisovat. Za této situace dochází k uvolňování cukerných zásob a jejich "prodýcháváním" rostlina získává potřebnou energii. Může však probíhat pouze anaerobní proces, poněvadž kyslíku je také nedostatek. K dovršení všech problémů je ještě silně poškozena funkčnost cévního systému, který rozvádí potřebné látky do různých částí rostlinného těla. Velmi zjednodušeně se dá říci, že cévní systém funguje na principu vypařování vody z nadzemních částí rostliny, čímž dochází k sání vody a roztoků minerálních látek kapilárním systémem cévních svazků směrem od kořenů. Zaplavená rostlina však těžko bude cokoli vypařovat.
Součtem všech těchto faktorů spolu ještě s mechanickým poškozením dojdeme k závěru, že nejnáchylnější části rostlinných těl začnou postupně odumírat. Jedná se zejména o nadzemní partie bylin a listy stromů. Při déletrvajícím zaplavení v řádu dní dochází také k úhynu mladých letorostů dřevin. Míra poškození je tedy závislá na délce zaplavení a také na druhu rostliny. Po opadnutí vody (sledováno po 5 dnech zaplavení na Berounce) má velká část lučních bylin a některé stromy listy již zhnědlé a odumřelé, u mnoha jiných dochází k zhnědnutí a opadu listů až po několika dnech (vrby, hrušně, jabloně, atd.).
Proč ty zelené louky?
Obecně většina rostlin reaguje na stres bujným růstem a popřípadě i nasazením květů. Ve chvíli, kdy vlivem povodní odumře valná část listů či celých nadzemních částí rostliny, jedná se o silný stresový faktor, burcující rostliny k reakci. Po několika týdnech se tak zazelenají louky a nejrychleji rostoucí stromy říčních niv vyrazí nové olistění. V polovině září by již měla mít nové olistění většina lužních porostů (vrb, topolů, olší), ovocné stromy nasadí listy o něco později. Bujný růst na konci vegetační sezóny je ale pro rostlinu značně vysilující, zvláště buduje-li nové orgány pouze ze zásob (než se řádně vyvinou nová fotosynthetisující pletiva). Nově vyrašené listy jsou slabé, případné posléze spontánně opadávají. Nová rychle vyrostlá pletiva budou před nástupem zimy nedostatečně vyvinutá a dá se očekávat zvýšená náchylnost k namrzání. Oslabení v souvislosti s mechanickými poškozeními také usnadní napadení stromů houbovými chorobami. Naštěstí vysoká regenerační schopnost poříčních ekosystémů nám dává naději, že příroda si s následky povodně poradí během několika následujících let.
reklama
