Ondřej Simon: Poznámka o televizi, vepřích a vánočních stromcích

Ekologické organizace i ta část lidu v české kotlině a moravských úvalech, která má srdce nakloněné přírodě, mají často potíže se svou vlastní aktivností. Člověk vidí kolem sebe plno neřádu, a to nejen v potoce nebo škarpě silnice. Okolnostem se dosud nepodařilo zbavit ho přirozeného puzení problémy řešit a tak neví, kam dřív skočit. Nemůžu ale přece dělat všechno! To by se z toho jeden člověk, ba i středně velká organizace museli zbláznit. Co si mám vybrat? Je problém přejížděných žab menší než problém uprchlíků z Afganistánu, jak říká s oblibou Sváťa Karásek? Sám s tím mám potíže. Je lepší více času věnovat ekovýchově malých dětí, pěstování si vlastního nezávadného jídla, revitalizování potoků a nebo studiu procesů v krajině? A co problémy se současnými válkami, politickými hrami na nejvyšší úrovni nebo pouličním násilím? Nenapadlo mne nic lepšího než věnovat vždy aspoň kousek svého času přemítání o tom, co je důležité a co ne.

Ale zpátky k tématům nadhozeným v nadpise. Před vánoci se obvykle objeví alespoň v jednom ekologickém zpravodaji úvahy o tom, zda je únosné nechat si o svátcích v pokoji usychat vánoční stromeček. Někteří pak radí zakoupit plastikový stromek zhotovený z nafty (je k nerozeznání a vydrží dlouho), druzí horují pro strom v květináči, třetí by vánoce zneužívané k obžerství a ještě větší rozmařilosti nejraději zrušili. Málokdo však říká, v čem je špatné nechat uschnout malou část borovic z probírek v bytě místo v lese, případně proč je zavrženíhodné pěstovat na poli místo jednoleté kukuřice desetiletou kulturu stříbrných smrčků. Co soudí čtenáři EkoListu?

Obdobně prasata. Myslím ty obyčejné krmíky. Mluví se v prostředí ekologických iniciativ často o vegetariánství, ba leckde se to již stalo nepsanou normou (bezmasá strava zajištěna). Zajímá nás, co se děje v prasečácích? Nebo stačí vzít celou věc tak - jsem vegetarián, já za to nemůžu. Ano, chovaných prasat ubude, ale co ta zbývající? Většině náročných spotřebitelů jsou slanina nebo klobásy ze systému organického zemědělství jaksi proti mysli. Různé pseudodiety, kandované ovoce namočené v krustě z mléčné bílkoviny či čokolády jim ale divné nepřijdou. A sedláci usilující o rovnováhu na svém hospodářství pak mají smůlu. Podpoříme víc snahy Společnosti pro zvířata věnovat se systematicky kravám, prasatům a slepicím místo dosud protěžovaných koček, psů a norků? Budeme kupovat bioslaninu?

A s televizí je to pak stejně jak s prasaty. Stačí si říct, já se na to nekoukám, koncesi neplatím, tak ať mi vlezou o vánocích na záda? Nebo je to jenom taková pohodlná ulitka, kam jsem si vlezl, abych nemusel zvažovat nepříjemné věci? Sám jsem jako šnek svinut do svého domova přežil úspěšně vánoční svátky, tak vím, o čem mluvím. Když ale člověk opět otevřel informační kanály, těžko se mu do ulitky vrací. Spíš to vypadá, že nepříjemné politické šrouby se utahují stejně, jako jsme utahovali ty, co drží již usychající stromek ve stojánku. Můžeme televizi bojkotovat, nesnášet, protože nás pomlouvá a je často neobjektivní, ale neměli bychom ji vydat dobrovolně zcela do rukou politiků. Stojí tedy asi za to najít si prostor pro zaujetí otevřeného postoje.

Doufám, že vás mé poznámky přimějí k pokračování v diskusi. Jestli to bude o stromcích, prasatech nebo o postoji čtenářů EkoListu k současnému televiznímu puči a následné vzpouře, to záleží už na osobní volbě priorit každého z nás.

---

reklama

---