JUDr. Petr Kužvart: Přichází opravdu čas ekosudičů?
Do té prvé patří především na hlavu postavená logika článku: Dosažené úspěchy u Tmaně a dálničního obchvatu Plzně prý jdou správným směrem. Ale zároveň se kvůli nim autor obává teroru menšiny, chmurných vizí ekologických fundamentalistů a hlavně fenoménu ekosudičství, před nímž prý blednou i nejčernější obavy z ekoterorismu. Takové názory jsou jistě autorovým právem a je na čtenářích, aby si na takové výlevy udělali vlastní názor. Ale možná si měl najít spíše nějaký negativní příklad a na něm ukázat ona nebezpečí, jež podle něj hrozí.
Nelíbí se mu, že zvítězila "právnická mazanost", že Tmaň a D5 byly pozastaveny čistě z formálního hlediska. Zjevně o nich neví skoro nic. Ušlo mu zejména to, že v obou těchto kauzách byly odborné argumenty na straně oponentů, ale investor ani úřady jim nevěnovaly pozornost. V takové situaci zbývá po letech snah o věcnou nápravu poslední šance - správní soud. Ten se již ze zákona nemůže zabývat ničím jiným, než zkoumáním, zda bylo rozhodnutí vydáno v souladu se zákonem. Jde o poslední šanci zvrátit často skutečně zhoubný záměr. Protože autor viděl obě kauzy až nyní, a navíc z rychlíku, zdá se mu, že jde o ekosudičství. Jde však jen o jeho povrchní zdání.
Koncepce trvale udržitelného rozvoje je dnes všeobecně uznávána. Jako o nevědecké ideologii a sociálním inženýrství se o ni zmiňují jen opravdu okrajové veličiny. U nás tím prosluli například pánové Gargulák či Klaus. Pokud by o trvalé udržitelnosti pan Brezina něco věděl, nemohl by mluvit o tomto přístupu jako o protirozvojové filosofii. Nejde o odpor proti rozvoji obecně, ale o poznání, že tvrdý industriální rozvoj dosáhl svých mezí a že je třeba daleko ohleduplnějšího typu rozvoje společnosti. Technologický pokrok jde tímto směrem, i když pomalu.
Je s podivem, jak může autor zaměňovat třídní vidění společnosti s třídní nenávistí. Je to pronikavá pitomost, útočící ovšem chytře na podmíněné reflexy čtenářů. Metoda třídní analýzy je jedním ze způsobů vysvětlování dějinných událostí. O této běžné součásti evropského politického myšlení neví pan Brezina zjevně nic. S tím nemá nic společného, že některé investorské záměry jsou opravdová "zvěrstva" a že je dnes všeobecně usuzováno, že další pokračování tvrdého industriálního rozvoje povede ke krizi a dále ke zhroucení.
Usuzování pana Breziny je značně schematické. Třeba předpoklad, že kdo je proti zabetonování krajiny dálnicemi a výstavbě nových fabrik na hranici CHKO, zastává protirozvojový postoj. Nebo když na konci článku předvídá, že se český úředník naučí nakonec nedělat chyby. Není to tak. Chyby se v nějaké míře budou dělat vždy. Tak jednoduše se věci dějí jen v hlavě pana Breziny, tohoto zajímavého zjevu: zpola Garguláka, zpola Kojzara naší doby.
reklama
Autor je právník, zastupuje obce a občanská sdružení v jejich sporech v "ekologických" kauzách.
