Daniel Vondrouš: Příliš zdaněný kostlivec

Každá vláda zanechává po svém odchodu ve skříních vládních úřadů nějaké ty „kostlivce“. Někteří z nich se ani neschovávají a už zdálky výhrůžně kývají pařátem na svého nového nedobrovolného majitele, jiní se nečekaně vynoří až po určitém čase. Jeden z nich byl tak dobře ukrytý, že po jeho vynoření část veřejnosti propadla mylnému dojmu, že vůbec o kostlivce nejde. Mluvím o zvýšení daně z přidané hodnoty (DPH) na řadu ekologicky šetrných výrobků. Snížená sazba DPH zvýhodňuje například recyklovaný papír, vodou ředitelné barvy, obnovitelné zdroje energie. Evropská unie se už mnoho let snaží tento druh daňových sazeb sjednotit, jednotlivé státy tak měly dost času svůj systém zvýhodnění ekologicky šetrnějších technologií postupně měnit.

Ne tak Česká republika. Vyjednávání s Evropskou unií o přeřazení ekologických (a dalších) výrobků (a služeb) do základní sazby DPH ukončila Zemanova vláda oficiálním uzavřením příslušné kapitoly v listopadu 2001. Předtím si nechala ujít příležitost navrhnout výjimku či přechodné období alespoň pro některé ekologicky šetrné technologie a výrobky. Přes malou naději na úspěch by to bývalo stálo alespoň za pokus. Hlavní chyba ale nastala poté – o tomto zásadním kroku se až na několik vybraných expertů a politiků nikdo nedozvěděl. S takovou prohrou se nikdo příliš chlubit nechtěl a navíc se fakticky měla projevit až těsně před vstupem do EU v podobě zakotvení zmíněné smlouvy do české legislativy. Problém se ukryl do skříně a vynořil se až v podobě kostlivce - ztratili jsme nejméně rok.

Řešení přitom je možné. Státy EU ještě před sjednocením svých sazeb DPH hledaly a našly různé formy kompenzací negativního dopadu na ekologicky šetrné výrobky. Šlo o kombinaci mnoha nástrojů - nárůst některých spotřebních daní a poplatků, fiskálně neutrální ekologická daňová reforma (EDR), zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie, dotace do rozvoje ekologického zemědělství a šetrného turistického ruchu, daňové úlevy, dotace a půjčky pro ekologické investice, přehledné značení výrobků podle jejich dopadů na životní prostředí atd. Většinu těchto nástrojů Česká republika buď již má k dispozici, nebo je právě připravuje.

Nová vláda schválila důležité programy – jeden na podporu využití bioplynu a výstavby bioplynových stanic, druhý pro přidávání biopaliv do pohonných hmot. Státní fond životního prostředí úpravou systému poskytování dotací a půjček zrychlil a zjednodušil vyřizování žádostí, nelze ovšem očekávat, že by jeho příjmy (a tím i výdaje) nějak závratně stoupaly. Zákon o obnovitelných zdrojích je hotov - čeká jej projednání ve vládě. Rychle probíhá i příprava ekologické daňové reformy. S podporou MŽP se zlepšila také propagace značky „Ekologicky šetrný výrobek“ – zájem jejích nositelů na marketingovém využití se však stále ani zdaleka neblíží tomu, který projevují firmy z EU. Řada opatření je na dobré cestě, díky zpoždění - během něhož uzrál onen dobře utajený kostlivec – se ale všem negativním dopadům nejspíš zabránit nepodaří.

Kostlivci jsou nevypočitatelní. Jeden přiběhne ze Šumavy, druhý se připlazí po dálnici, další třeba číhá někde v šanonu. Jejich nezbytná likvidace navíc vždy odsouvá ostatní důležitou práci. Přeji všem kostlivcům pokojnou a rychlou smrt.

---

reklama

---