Helena Říhová: Připojuji se k lékařům do boje o PP Na Plachtě

I já navštěvuji pravidelně přírodní památku Na Plachtě(včetně okolních ploch, taktéž důležitých) a již při vstupu do ochranného pásma této památky na mě dýchne radost a klid. Neznám jiné místo v okolí Hradce Králové, v kterém bych našla tolik druhů rostlin, kde bych mohla pozorovat tolik obojživelníků a plazů (mimochodem, kde v nížině chcete ještě pozorovat zmiji?)a jiných. Největší bohatsví jsem vždycky ale objevila, když jsem si někde dřepla do trávy a pozorovala ten miniaturní svět zblízka. O přírodu jsem se začala zajímat nedávno a teprve od té doby opravdu vidím, vidím tu chudobu smrkových lesů,prázdnotu posekaných anglických trávníčků (nedejbože, když si pod ten trávníček ještě někdo vymyslí tu zrůdnost, která zabraňuje růstu "plevele", a nutno ještě dodat, že některé rostliny označované v dřívějších dobách jako plevele, jsou dnes vzácné), dále sterilitu některých parků atd.! Copak jste si nikdy nevšimli, jak při přechodu z krásného dubového lesa do smrkové monokultury najednou všechno utichlo a potemnělo?

Poprvé v životě jsem tady v přírodní památce viděla orchideje, listonohy, žábronožky, rosničky, rosnatky cvrčky, krtonožky, nesytku sršňovou, květoliba včelího, jak unáší včelu z květu, vzácné modrásky, batolce, otakárka a spoustu dalších a dalších. Nejen pro takového laika, jako jsem já, ale i pro biology, pro maminky a tatínky s dětmi, pro děti samotné, pro pejskaře, pro lidi, kteří chtějí jen relaxovat a pro spoustu dalších je tady v přírodní památce a v jejím okolí doslova ráj.

Ano spousta lidí už si zvykla na tu fádnost a prázdnotu běžného života, vždyť si vystačíme sami, ne? Řeknou vám, že stejně nejradši chodí zkoumat slevy do Tesca , v butikách nacházet nové druhy oblečení, dělat si sbírku bot atd. Dnešním dětem asi ani nepřijde divné, že v lese rostou jen houby a mech a sem tam i nějaké to kapradí...co by tady taky mělo růst, nebo dokonce žít, viď mami? Vždyť od toho je ZOO! Co by nás měla omezovat ještěrka? Ale stejně tak si můžu říct, jaké já mám právo omezovat přírodu jenom tím, že se chci mít líp! Copak nám nestačí mít co jíst, pít, kde spát, možnost se vzdělávat, mít co na sebe, ale nepřehánět to...?

Já se třeba cítím nejšťastnější právě při pozorování přírody, vždyť je tam skryto nekonečně mnoho příběhů, nepřeberné množství dokonalých designů, nových lásek, fantastických vynálezů a tak bych mohla pokračovat stále hlouběji a zajímavěji.

Naše umělá kultura nás neučí úctě, ale sobeckosti. Úctě nás učí příroda, jíž jsme součástí, ať se budem vzpírat sebevíc. Važme si těch posledních ostrůvků života.

---

reklama

---