Ing. Ljubomír Culka: Příspěvek k úvahám o trvale udržitelném rozvoji
Na první pohled se zdá, že akce nemají nic společného. Jedna řeší potravinový problém, druhá ekologický. Ve skutečnosti však je - v tomto případě na dálku - spojuje jeden fenomén. Tím je zemský povrch využitelný k výrobě potravin. Holandský návrh nahrazuje či rozšiřuje tento úrodný povrch, jenž je v místních poměrech nedostatečný, zatímco český návrh tento povrch zmenšuje ve prospěch lesa.
Rozdrobené úsilí
Projekty jsou příkladem úsilí, k němuž byla impulsem studie manželů Maedowsových Hranice růstu a řada následujících analýz a prognóz dalších vědeckých kapacit a světových organizací (FAO, OECD a jiných) od sedmdesátých let minulého století podnes. Tenkrát byly pojmenovány a zhodnoceny tzv. globální problémy lidstva, jejichž řešení je podmínkou pro jeho přežití. Ropná krize v roce 1975 přidala pak další varování. Jako nejvážnější globální hrozby se jevily budoucí nedostatek potravin a ekologická katastrofa včetně tragického procesu ubývání tropických deštných pralesů.
Tento impuls vyvolal obrovské úsilí ke zmírnění či odstranění těchto hrozeb. Týkají se zejména ekologie, zemědělství, energetiky a vyčerpání surovin a materiálů.
Od té doby došlo nesporně k úžasnému pokroku. A přesto mají tisíce těchto projektů a akcí jednu společnou vadu. Zatímco "globální problémy" jsou vzájemně propojeny a podmíněny, protože jde o jednotlivě formulované různé stránky konzistentní existence planety, projekty, vybálezy atd. se téměř vždy zaměřují na jednotlivé problémy a více či méně interferují do jiných oblastí a to často i negativně. Někdy se došlo až k nesmyslu - příkladem budiž rozsáhlý výzkum získávání potravin z ropy.
Proto má toto úsilí menší (i když často úctyhodné) výsledky, než kdyby působil tzv. synergický efekt.
Česká inspirace - rostliny v poschodích
Tím se počátkem 70 let 20. století zabýval Výzkumný ústav strojírenské technologie a ekonomiky (VÚSTE) a podařilo se mu nalézt způsob, jak tohoto efektu do značné míry dosáhnout. Projekt měl velmi příznivý ohlas u ekologů, dobře se umístil i v ekologické soutěži, avšak nemohl být realizován a postupně upadl v zapomnění. Zdá se však, že nyní uzrál čas k jeho připomenutí, které by mohlo být užitečné.
Klíčovou částí tohoto programu je jednoduchá myšlenka, že zemědělství nemusí být vázáno na zemský povrch, nýbrž že rostliny lze pěstovat v poschodích. Ve spojení s pěstováním ve velkých klimatizovaných komorách (fytotronech) se zářiči v nejúčinnější části slunečního spektra, jako hydroponie, a s automatizací pěstebního a sklizňového procesu při kvazikontinuální výrobě vycházela substituce zemské úrodné plochy poschodími velmi příznivě, jak je uvedeno dále. Tento koncept také výrazně předčil všechny patnty na pěstební mechanismy, paternostery aj. Fytotrony totiž umožňují pěstování geneticky ideálních rostlin v ideálních podmínkách proměnlivých v průběhu vegetace (ovzduší, osvětlení, teplota, vlhkost...).
Zcela zásadním přínosem konceptu - a to již v oblasti idejí - bylo a je odstranění hrozby budoucího malthusiánského vyhladovění lidstva, jímž děsí všechny výše zmíněné studie, klopotně sčítající a odčítající zemský povrch, využitelný k pěstování potravinářských rostlin a krmiv.
Proto byla dne 22. 12. 1971 na Úřad pro patenty a vynálezy podána přihláška patentu "Průmyslový závod na výrobu rostlin".
Továrna na obilí
Jako jedna z možností byla navržena budova o pracovním půdorysu čtyři hektary, schopná vyrobit za rok asi 21.600 t obilního zrna nebo 80.000 - 90.000 t zelené píce. Měla 30 podlaží s 600 komorami. Menší příměstské závody se předpokládaly pro zeleninu. Továrna s dalšími provozy o celkové ploše asi 5,6 ha by mohla nahradit asi 4.800 ha orné půdy nebo 17.000 ha například na Sokolovsku (vytěžené doly).
Sklizně z jednotlivých komor by probíhaly postupně ve zhruba dvouhodinových intervalech a produkty by byly kontinuálně zpracovávány po celý rok. Energetická náročnost by činila asi 6 MW.
Pro Holandsko, Island, střediska na dalekém Severu a další místa s obdobnými podmínkami, se předpokládala výstavba samotných závodů s energetickým zázemím. V zemích s dostatečnou plochou a možností výsadby lesů pak razantní výsadba lesů jakožto ekologických, energetických a surovinových fenomenů: Lesy využívají asi 1,8x více sluneční energie než pole, pohlcují CO2, jsou energetickou surovinou, tvoří nejméně energeticky náročný materiál, atd. Potřebu "továrny na obilí" by stačilo pokrýt cca 3.300 ha "energetického lesa". Přebytek získané plochy, 1500 ha, by sloužil životnímu prostředí, jako zdroj konstrukčního, chemického a farmaceutického materiálu nebo také k výrobě energie. U továrny na píci by byly účinky několikrát vyšší. Pokud by se spalovaly stonky a kořeny obilí (32.400 t za rok), pak by se značná část vložené energie vrátila a potřeba energetického lesa by klesla asi o 20 procent.
Naše republika se při úbytku populace a vcelku vyspělém zemědělství zařadila mezi země s určitým přebytkem úrodné půdy. Proto je možná výsadba nových lesů. To však neznamená, že v budoucnu nebude výhodné budovat podobná zařízení.
Cesta k úsporám?
Lesy jsou pojímány jako největší a nejlevnější sluneční elektrárna. Energetická funkce lesů by se však mohla v budoucnosti snižovat po zvládnutí jaderné fúze jako zdroje energie. Pro bývalou ČSSR se počítalo s možným zdvojnásobením lesních porostů a získáním asi 10 - 13 milionů tun biomasy za rok.
Závody by byly stabilními odběrateli elektřiny bez odběrových špiček. Okamžité úspory energie a nákladů, vznikající provozem továren, pak snižují jak spotřebu energie celkem tak celkové náklady. Rázně se redukuje doprava a ruší náročné obdělávání polí, vyřazují se klasické zemědělské stroje a stavby, sila, odpadá dlouhodobé skladování v silech a silážích se ztrátami, odstraňují se aplikace a ztráty hnojiv, pesticidů a insekticidů a škodlivý vliv jejich přebytků a vedlejších účinků, eliminují se obrovské ztráty vody, ztráty zrní při setí a sklizni, zejména se vylučuje závislost na počasí, atd.
Projekt tedy do budoucna zabezpečuje neomezené množství přirozené potravy i tvorbu zdravého životního prostředí, včetně získávání obnovitelných zdrojů materiálu a energie. Předběžné propočty v příslušné studii VÚSTE vykazovaly dlouhodobou rentabilitu projektu.
Příliš komplexní řešení
Dnes je těžko uvěřitelné, že patentová přihláška z roku 1971 nebyla úspěšná. Zdůvodnění znělo: "patenty se udělují na vynálezy, jejichž předmět lze průmyslově vyrábět". Dále pak posudek výzkumného ústavu odmítl pěstování rostlin "v uměle vytvářených podmínkách", vytkl návrhu "příliš komplexní pojetí" a uvedl, že jej nelze v praxi uplatnit.
Skutečnost je ovšem jiná. V roce 1989 začali Japonci vyrábět automatizované pěstební komory o rozloze až 650 m2. Letos tedy přišli Nizozemci na zemědělskou výrobu v poschodích. Samostatně se rozvíjela a rozvíjí výsadba lesů k energetickým a ekologickým účelům. Jedno však stále chybí. je to právě ten jednotící koncept, směřující k synergii a k "příliš komplexnímu pojetí", jež bylo návrhu tak naivně vytknuto. Doufám, že tento článek může právě tímto směrem obrátit pozornost.
Redakčně kráceno, mezititulky redakce.
reklama
Autor je jedním z navrhovatelů projektu "Průmyslový závod na výrobu rostlin".
