Jiří Svoboda a Jindřiška Svobodová: Problém zvaný fotovoltaika
Výroba elektřiny v uvažované elektrárně dá roční výnos asi patnáct miliónů korun. Není to však proto, že by vyrobila tolik elektřiny, ale tím, že zákonem stanovená cena povinného výkupu této elektřiny je asi patnáctinásobná oproti ceně elektřiny z jaderných či uhelných elektráren a je garantována po dobu dvaceti let. Pokud tedy dáme čtrnáct miliónů korun na splátky, zůstane nám ročně milión korun jistého čistého zisku po dobu dvaceti let. Tolik si ne každý z nás vydělá za celý život usilovné práce.
Nedávno jsme se v tisku mohli dozvědět o zahájení provozu jedné z největších solárních elektráren u nás postavené v Dubňanech. Stála 230 milionů korun, a má ročně vyrobit 2244 megawatthodin elektřiny (6000 takových elektráren vyrobí stejně elektřiny jako JE Dukovany nebo JE Temelín, ovšem v době, kdy elektřina není příliš potřeba). Nikde však již není zmíněno, že díky této elektrárně zaplatí každý občan naší republiky za elektřinu v průměru téměř o 3 koruny ročně navíc. Lehce se může stát, že takových elektráren u nás vznikne během dvou let tisíc, a pak nás každého z nás přijde toto "ekologické podnikání" v průměru na 3000 korun ročně. Je to dostatečně vážné varování, že tu něco není v pořádku? Snad ano.
V tržním hospodářství každý výrobní subjekt nabízí své výrobky na trhu a zákazník si vybírá, který výrobek si koupí. Tento elementární princip je ovšem v případě povinného výkupu elektřiny z fotovoltaických elektráren porušen. Povinně vykupovaná elektřina za patnáctinásobnou cenu je totiž rozvodnými závody promítnuta do ceny elektřiny všem zcela bezbranným odběratelům. Na to, aby fotovoltaický podnikatel přišel k zisku jednoho miliónu korun, musí vytáhnout z kapes odběratelů čtrnáct miliónů korun, aniž by za to komukoli cokoli hmatatelného poskytl! Pro srovnání, daňový podvodník, který zkrátí daně o jeden milión korun, získá tuto sumu za jediný milión korun vytažený z kapes ostatních lidí, tedy se vůči nim zachová čtrnáctkrát šetrněji.
Možná si řeknete, že to množství oxidu uhličitého nevypuštěného do ovzduší za pár korun z našich kapes přece jen stojí. Zkusme to tedy také spočítat. Námi uvažovaná sluneční elektrárna ušetří ročně zhruba tisíc tun oxidu uhličitého, pokud nahradí elektřinu z uhelných elektráren. Ušetřená tuna oxidu uhličitého nás tedy vyjde na čtrnáct tisíc korun. To je asi třicetinásobek průměrné ceny emisních povolenek v letošním roce. Jen těžko bychom hledali ještě méně efektivní způsob snižování emisí oxidu uhličitého.
Pokud někdo žije na úkor bezbranných lidí, lze to nazvat hyenizmem. Když jeden subjekt pro sebe vytváří prakticky bezpracný zisk (viz např. http://www.nemakej.cz/) na úkor mnohonásobně vyšších ztrát ostatních, dá se to nazvat hyenizmem nejhrubšího zrna. A pokud je toto jednání prohlašováno za ekologické a je zcela legální, jde o institucionalizovaný ekologický hyenizmus nejhrubšího zrna.
Je nám velmi sympatická snaha pana Vojtěcha Koteckého z Hnutí Duha zamezit přimíchávání agrosložek vyráběných současnými technologiemi do pohonných hmot. Ukazuje se totiž, že jejich přínos ke snižování emisí oxidu uhličitého je zatím, stejně jako u fotovoltaiky, velmi neefektivní. Zároveň však, podíváme-li se na stránky Hnutí Duha (http://www.hnutiduha.cz), najdeme tam v menu "Programy" a "Naše vize" následující odstavec pod fotografií fotovoltaické elektrárny: "Podnikání přispívá k bohatství společnosti. Musí ovšem dodržovat pravidla, aby nebylo na úkor nás ostatních." S takovým obsahem jistě každý souhlasí. Pana Koteckého jsme upozornili na evidentní rozpor mezi zmíněným odstavcem a jejich podporou fotovoltaických elektráren. Současně jsme pana Koteckého požádali o přezkoumání našich výše uvedených úvah a výpočtů. Pan Kotecký neshledal na našich úvahách a výpočtech žádné vážné nesrovnalosti, nicméně na rozpor mezi odstavcem a propagací fotovoltaiky přímo nezareagoval.
Jsme si plně vědomi, že jsme zde popsali a vyhodnotili problém pomocí poměrně ostrých výrazů. Bohužel, je to nutné, neboť naše doba je už proti zaobaleným vyjádřením imunní. Dnes zažívá díky existující legislativní podpoře fotovoltaika u nás obrovský boom. Nebude-li tomuto trendu legislativně zamezeno například dostatečně včasným a razantním snížením dlouhodobě garantovaných výkupních cen, dočkáme se během několika let výrazného zdražení elektřiny díky hyenizmu některých "eko-podnikatelů".
Fotovoltaické solární elektrárny jsou bezesporu vysoce perspektivním obnovitelným zdrojem energie. Současná technologie výroby fotovoltaických článků je však natolik drahá, že ani v nejmenším nemohou konkurovat jiným obnovitelným či neobnovitelným zdrojům. Fotovoltaické články budou zřejmě potřebovat ještě deset až dvacet let intenzivního vědeckého výzkumu, než bude nalezena konkurenceschopná technologie (možná ani nebude na bázi křemíku). Současnou technologii lze přirovnat k technologii pro výrobu trabantů, ta potřebná technologie je někde na úrovni dnešní formule 1.
Obnovitelné zdroje elektřiny si jistě zaslouží podporu, protože méně ničí životní prostředí než zdroje spotřebovávající fosilní paliva. Jedna z možností, jak tyto zdroje podpořit, je navýšení výkupní ceny elektřiny z těchto zdrojů (to se dnes ve světě i u nás děje). Tím se rozhýbe trh s těmito zdroji, razantně vzroste jejich výroba a zdroje se zákonitě zlevní. Pak může postupně klesat i výkupní cena elektřiny až k tržní ceně. Myšlenka zjevně dobře funguje pro případy, kdy je již technologie dostatečně vyvinutá a její masivní rozšíření zlevní výrobu o desítky procent. Může však masivní podpora výroby trabantů ovlivnit vývoj technologie pro formuli 1? A přeneseme-li se zpět na fotovoltaiku, může masivní podpora expanze průmyslové výroby fotovoltaických článků nerentabilními technologiemi nějak přispět k výzkumu nové rentabilní technologie? Jsme přesvědčeni, že pokud vůbec, tak jen nepatrně.
V České republice máme dnes elektřiny nadbytek a prakticky celou produkci Temelína vyvážíme. Proč tedy u nás musíme vyrábět další elektřinu ve fotovoltaických elektrárnách, draze ji vykupovat a obratem ji za pakatel prodávat do zahraničí na úkor nás všech kromě "eko-podnikatelů"? Proč nemůžeme počkat s budováním fotovoltaických elektráren do doby, až se stanou díky moderní technologii konkurenceschopné? Na rozdíl od velkých jaderných či uhelných zdrojů, jejichž výstavba trvá řádově deset let, lze fotovoltaickou elektrárnu postavit za několik měsíců - není tedy kam spěchat.
Často se píše o nesmyslné třicetikoruně za ošetření u lékaře či za položku na receptu. Námi přednesený problém může mít již velmi brzy na nás všechny řádově stejný finanční dopad. Jen s jedním rozdílem: třicetikorunové poplatky lze zrušit prakticky ze dne na den, povinný výkup fotovoltaické elektřiny je zákonem garantován po dobu 20 let. Jinými slovy, dnes budované fotovoltaické elektrárny zadlužují každého z nás (aniž bychom měli možnost jakékoli obrany) s povinností splácet tyto dluhy po dobu 20 let.
Jenže situace je ještě o trochu horší, než se zdá. Energetický regulační úřad koncem listopadu zveřejnil cenové rozhodnutí na rok 2009 snižující výkupní ceny fotovoltaické elektřiny o téměř 5 %. Je to dobrá zpráva jen zdánlivě. Energetický regulační úřad by zřejmě rád ceny snížil více. Tomu ale brání zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie (č. 180/2005 Sb.), který stanovuje, že meziroční pokles výkupní ceny nesmí překročit právě 5 %. Tímto tempem se ale výkupní ceny fotovoltaické elektřiny přiblíží výkupním cenám z jiných obnovitelných zdrojů sotva za dvacet let. A mezi tím bude zřejmě naše země úplně zaplavena neefektivními fotovoltaickými panely, protože to bude velmi dobrý "ekobyznys". A platit to budeme po dlouhá desetiletí všichni - každý z nás řádově desetitisíce korun ročně.
Řešení je prosté. Přivést co nejdříve 101 zákonodárců k použití elementárního rozumu a zastavit boom solárních elektráren u nás umožněním snižovat výkupní ceny fotovoltaické elektřiny podstatně razantněji. Pomůže v tom i pan Kotecký a Hnutí Duha, kterým se nelíbí podnikání na úkor druhých, či jiné ekologické organizace? Možná se k této iniciativě přidá i Strana zelených, která se jasně staví proti vývozu naší elektřiny.
reklama
Jiří Svoboda pracuje v Ústavu fyziky materiálů AV ČR, Jindřiška Svobodová přednáší na katedře fyziky Pedagogické fakulty MU v Brně ekologicky a environmentálně zaměřené předměty.
Online diskuse
Mystifikace - 27. 2. 2009 - Jiří SvobodaVážený pane. Vždy se snažím prezentovat svůj názor, o kterém si myslím, že je správný, tak to přece neznamená, že nemůže být mylný. Od toho je diskuse, aby se to vyjasnilo. Ovšem nic se nevyjasní tím, když jsou jediné argumenty ty, že jsem hlupák, že tomu nerozumím, že se na věc nedívám komplexně, že mlžím. Já jsem něco napsal a je teď na jiných, aby z toho vyšli a přesvědčivým způsobem ukázali, v čem se mýlím. A to zatím nikdo neudělal, včetně Vás. S tím přece vůbec nesouvisí to, jesti chci přiznat názory jiných, či nikoli.Ale teď ke věcem podstatnějším. Máme tu školství, vědua základní výzkum, který je nutno dotovat, ať už přímými platbami ze státního rozpočtu nebo přes grantové agentury. Do této oblasti bezesporu patří i teoretický a laboratorní výzkum fotovoltaických článků, laboratorní výzkum spalovacích motorů, množivých jaderných reaktorů nové generace, ale i projekt ITER za tuším 10 miliard EURO, který má dát naději (byť s velkou pravděpodobností nedá) na prakticky nevyčerpatelný zdroj energie z těžkých izotopů vodíku. Díky těmto dotacím je technický rozvoj lidstva podsatně rychlejší než by byl bez nich a souvisí to i s rozvojenm inteligence celé společnosti. Proto tyto dotace nelze odbourat a prostředí, do kterého je školství, věda a výzkum zasazen nemá charakter tržního prostředí. Na opačné straně je v podsatatě čistě tržní prostředí byznysu, kam patří výroba a spotřeba všeho možného počínaje jehlami, přes rohlíky, lokomotivy až po obří mosty, dálnice, letiště či tratě rychlovlaků. Zde by měly platit tržní poměry bez nutnosti dotací. Obnovitelné zdroje zasahují do oblasti výzkumu i do oblasti byznysu. Teoreticky by mělo platit, že vývoj a výzkum obnovitelných zdrojů by měl být plně hrazen dotacemi a v okamžiku, že vývoj u některého obnovitelného zdroje postoupí natolik kupředu, že se stane konkurenceschopným, měl by se ho ujmout byznys a uplatnit ho. Jelikož však obnovitelné zdroje jsou šetrnější k životnímu prostředí, měly by získat jistou výhodu buď tím, že se neobnovitelné zdroje zatíží ekologickou daní, nebo se obnovitelné zdroje budou dotovat. Dělat oboje, nemá příliš velký smysl, protože je to dvojí administrativa. Já jsem zastáncem zdanění neobnovitelných zdrojů a vybraná daň by se lidem plošně rozdala. Tak by vlastně platili ti, kteří potřebují ke svému životu hodně neobnovitelných zdrojů těm, kteří jich potřebují málo. Tak by vlastně nastala situace, že každá kilowatthodina vyrobená v obnovitelném zdroji stejně jako ta ušetřená by byla dotována stejně a vytvořil by se spravedlivý systém odměňování přínosů životnímu prostředí. Automaticky by se uplatňovaly jen ty obnovitelné zdroje, a úsporná opatření, které jsou efektivní. A po tomto dlouhatánském úvodu k Vašim otázkám. Projekt ITER na sluneční fúzi je srovnatelný třeba s kosmickým výzkumem. Zpočátku se zdálo, že to nic nepřinese a dnes si bez družic nedukážeme život představit. Co tedy může přinést ITER my dnes víme asi tolik, jako jsme věděli v padesátých o tom, co přinese kosmický výzkum. Ale lidstvo do toho šlo a dnes z toho profitujeme všichni. Kdybych to mohl ovlivnit, pro ITER bych ruku nezvedl. Vnitřně jsem ze 60% proti a ze 40% pro. Projekt samozřejmě zaplatíme všichni z našich daní. Na Vaši poslední otázku jsem sice zodpověděl dříve jaksi nepřímo, nyní odpovím přímo. Dotacemi zateplování přispíváme dejme tomu 0.50Kč za ušetřenou kWh, tepelné uhelné elektrárny si samozřejmě žádnou dotaci nezaslouží a pokud ji v nějaké formě dostávají a Vy to víte, prosím, sdělte mi to. Samozřejmě životní prostředí si zaslouží dotace, ale zase by bylo správnější, aby platil poškozovatel životního prostředí a peníze se lidem rozdaly. Vše co se dotuje v rámci životního prostředí a obnovitelných zdrojů energie je v jakési přijatelné a jaksi rozumné výši až na fotovoltaiku, která je dotována minimálmě pětinásobně a vůči některým obnovitelným zdrojům dokonce desetinásobně více. A ptám se tedy proč? Kdo toto zařídil a čí zájmy sleduje? Připustíme-li dychlý nárust fotovoltaiky sežere to obrovské množství peněz, které mohly být využity ve prospěch jiných obnovitelných zdrojů mnohem a mnohem efektivněji. Ano, pro ekologii musíme všichni něco zaplatit. Když už tedy musíme platit, pak je legitimní požadavek nás všech, aby tyto peníze byly vynaloženy efektivně. Pokud se tak neděje, máme právo se proti tomu bouřit a právě to jsem v článku dělal. A myslím si, že většina čtenářů to takto pochopila. To, že píši, že mi vadí způsob podpory fotovoltaiky přece vůbec neznamená, že mi nevadí spousta dalších jiných věcí. |
