RNDr. Jiří Hanzlíček: Problematické svícení motorových vozidel ve dne a ochrana atmosféry

V oficiálním Národním inventarizačním systému skleníkových plynů jsou uvedeny naše roční emise z motorových vozidel, přepočtené na ekvivalent oxidu uhličitého. Při výpočtu pouhého tří procentního navýšení spotřeby pohonných hmot to představuje zvýšení emisí kolem 263 tisíc tun skleníkových plynů za rok. Rozhodně to nelze považovat za náš zanedbatelný „přínos“ k tolik dnes proklamované ochraně atmosféry, které by mělo zabránit globálnímu oteplování. V žádném případě již pak nelze hovořit o potřebném snižování dovozu ropy.

Problematické je rovněž směrnicemi Evropské unie vynucené přidávání biopaliv do pohonných hmot, výrobně dražších, než stoupající ceny ropy. Konkrétní dopad na snížení exhalací motorových vozidel je zde kromě zvyšování nákladů v rafineriích málo významný.

Zvýšení spotřeby pohonných hmot představuje vítaný příspěvek do státního rozpočtu. Na druhé straně je nutné si položit otázku, zda je úměrný zvýšenému podílu vypouštěných exhalaci motorových vozidel, dopadům a rizikům na zdraví občanů a zatím otazníkovému zlepšení bezpečnosti provozu.

V případě ČR se mohou zdát zvýšené emise oxidu uhličitého vyvolané denním svícením motorových vozidel málo významné. V měřítku Evropské unie, která vydává jednu směrnici za druhou, nelze na již nad vyvolanými exhalacemi mávnou rukou. Jednoznačně nelze z mnoha pohledů bez bližší expertizy rozhodnout o účelnosti denního svícení motorových vozidel. Pro ochránce klimatu může však být novým námětem do řetězce prosazovaných a nařizovaných úsporných opatření.