Jakub Kašpar a Jan Šíma: Proč se na našem území likviduje křídlatka
Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) - původní oblastí jejího výskytu je Japonsko, Korea a Čína. Vytrvalá bylina s dlouhými, silnými a bohatě rozvětvenými podzemními oddenky. Lodyhy jsou přímé, křehké a duté v horní části větvené, často červeně skvrnité. Dorůstají až do výšky 2,5 m. Listy jsou řapíkaté, podlouhle až široce vejčité, čepel listu je široce trojúhelníkovitá. Květy jsou malé, bílé, slabě růžové nebo zelenobílé a vytvářejí květenství, tzv. latu. Kvete od července do září. Plodem jsou nažky.
Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) - původně pochází ze Sachalinu. Od křídlatky japonské se liší především mohutnějším vzrůstem a velikostí a tvarem listů. Lodyhy dorůstají do výšky 4 m. Až 30 cm dlouhé listy vyrůstající na krátké stopce mají podlouhle oválný tvar, na bázi jsou mělce srdčité, ke špičce zúžené.
Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) - kříženec křídlatky japonské a sachalinské. Byla popsána ze středních Čech a šíří se rychleji než rodičovské druhy. Jednotlivé rostliny nejsou jednotného vzhledu, ale tvoří řadu přechodných forem.
Co je na křídlatkách špatného
Křídlatky jsou na našem území nepůvodní, byly dovezeny jako okrasné zahradní rostliny, ale v současnosti jsou řazeny mezi tzv. invazní rostliny (geograficky nepůvodní druhy rostlin, které při svém pronikání do společenstev výrazně mění jejich charakter a jejich šíření má často jednak negativní biologické dopady (ohrožuje funkčnost společenstev a jejich druhovou rozmanitost) a jednak společensko-hospodářské dopady (snižuje produkci kultur, narušuje půdní a vodní poměry, způsobuje zdravotní problémy).
Křídlatky se způsobem šíření v krajině a převládajícím typem rozmnožování výrazně liší od ostatních úspěšných invazních druhů. Mezi nejdůležitější vlastnosti podmiňující jejich šíření patří schopnost vytvářet rozsáhlý oddenkový systém. Šíření je realizováno téměř výhradně vegetativní cestou, zejména regenerací z úlomků oddenků a lodyh. Generativní rozmnožování pomocí semen je u křídlatek značně omezené a může k němu pravděpodobně docházet jen ve výjimečných případech. Nicméně v případě, že se v nějaké oblasti křídlatky generativně rozmnožují, jejich šíření pomocí plodů je velmi efektivní.
Křídlatka se rychle přizpůsobuje novým životním podmínkám. S velkou agresivitou osidluje další nové lokality, na kterých vytváří mohutné porosty. Mění tak druhové složení přirozených společenstev, vytlačuje domácí, citlivější druhy rostlin a na ně vázané živočišné druhy. Působí na stabilitu břehů, které svými kořeny rozrušuje. V zimních měsících jsou plochy obsazené křídlatkou bez rostlinného pokryvu a snadno podléhají vodní erozi. Prorůstáním poškozuje dlažby, obrubníky a další stavby. Snižuje bezpečnost provozu na silnicích a železnicích zarůstáním zorného pole
Na území ČR tvoří geograficky nepůvodní druhy, zavlečené různým způsobem, celou 1/3 (cca 1378 taxonů) z celkového počtu rostlinných druhů, 397 druhů zde zcela zdomácnělo a 90 druhů (a mezi nimi i křídlatky) vykazuje invazivní vlastnosti. Cílem ochrany přírody, ale i rostlinolékařské péče a dalších zainteresovaných subjektů by měla být ochrana území ČR před zavlékáním nových nepůvodních druhů a důsledná kontrola těch již přítomných – především z hlediska jejich invazivního chování a možných negativních dopadů jak na přírodu, tak na různé hospodářské aktivity. Příkladem mohou být známé vážné problémy s králíky v Austrálii. U rostlin si obdobná nebezpečí často neuvědomujeme, ale existují také a v některých případech obdobně závažné.
Jak jsou na tom kopřivy
Zmiňované kopřivy jsou rovněž z části problematické - jsou řazeny mezi tzv. expanzivní rostliny, tedy rostliny sice původně domácí, ale silně se šířící i mimo společenstva svého původního výskytu. Jejich rozšíření velice často souvisí s činností člověka v krajině - jednak s intenzivním hospodařením spojeným se zvýšeným přísunem minerálních látek (hlavně dusíku - tzv. nitrifikace) a nebo naopak s omezením obhospodařování a vznikem zcela neudržovaných ploch, jež jsou často zároveň z minulosti obohaceny o minerální látky.
Proč je křídlatka větším nebezpečím než kopřiva
Křídlatky obsazují často podobná stanoviště jako třeba zmiňované kopřivy, ale v jejich případě (a v případě všech invazních rostlin) jsou nebezpečím především změny, jež způsobují v přirozených společenstvech (jako geograficky nepůvodní druhy nejsou samozřejmě součástí žádného z přirozených společenstev). Rychlostí šíření a intenzitou produkce biomasy výrazně převyšují domácí druhy, postupně je vytlačují z jejich stanovišť a dochází až k nevratným změnám ekosystému (vymizení jednoho druhu nebo změna typu stanoviště ovlivní všechny ostatní druhy rostlin i živočichů na určitý typ stanoviště nebo konkrétní druh vázaných).
V případě geograficky nepůvodních druhů i v případě expanzivně se šířících rostlin domácích je pravděpodobně největším problémem omezení 'rozumného' a šetrného hospodaření v krajině. Jejich šíření prospívá jak úplný ústup od obhospodařování, tak jeho přílišná intenzifikace a 'zprůmyslnění'.U křídlatky konkrétně jde o obtížnost její likvidace – jak jsem již zmínil, šíří se převážně vegetativním způsobem – tj. oddenky, ale – a to je nejproblematičtější – také regenerací úlomků rostlin (udává se, že nový porost může vzniknout z úlomku oddenku o hmotnosti pouhé 4g). To znamená, že při snaze o účinné omezování výskytu křídlatky musí být používány relativně drahé chemicko-mechanické metody (postřik herbicidem s následným odklizením odumřelé biomasy), pokud křídlatku likvidujete například křovinořezem, můžete se dopustit medvědí služby – z každého úlomku oddenku (a v některých případech i lodyhy) může vyrůst nová rostlina a křídlatka se vesele šíří dál.
Rekapitulace
Ve stručnosti tedy ještě jednou hlavní důvody, které vedou k likvidaci křídlatky v České republice:
1. Křídlatka je nepůvodní druh, který se u nás chová jako invazní rostlina
2. Rychlostí růstu i vitalitou naprosto překonává původní rostlinné druhy, které tak vytlačuje
3. Svým kořenovým systémem narušuje zejména břehy vodních toků, což vede k jejich erozi a výrazným potížím například při zvládání přívalových dešťů
reklama
Jakub Kašpar je ředitel odboru vnějších vztahů MŽP a Jan Šíma je členem odboru zvláště chráněných částí přírody MŽP
