Claude Martin: Průvodce inteligentního člověka globálním oteplováním
"Je to zlé, ale je to tak: Poslanec Joseph Knollenberg, republikán z Detroitu, podporoval v loňském roce úspěšnou akci, která účinně zakázala federální vládě vydat jakékoli další peníze na snížení emisí skleníkových plynů. Existuje na Zemi inteligentní forma života? Někdy se člověk nestačí divit."
Nevím nic o panu Knollenbergovi, ale nemám důvod předpokládat, že to není inteligentní člověk. Jeho kongresové internetové stránky mi říkají, že byl poprvé zvolen v r. 1992, a že jeho voliči jsou etnicky různorodí a patří k nejvzdělanějším v Americe. Před svou politickou kariérou zřejmě úspěšný menší obchodník uvedl do života ekonomický růst a volný obchod, věc, která mu vysloužila pochvalu od Americké obchodní komory, Národní asociace výrobců a Federace nezávislého obchodu. Zasedá ve třech komisích ve Sněmovně reprezentantů, včetně jejího výboru pro etiku. Řekli byste, že pan Knollenberg je muž nesporných kvalit.
Je pyšný na to, že zabránil redukcím emisí CO2 jednoho z největších světovým konzumentů energie, který je významným zdrojem skleníkových plynů v atmosféře. Jeho internetové stránky uvádějí: "Knollenberg je také uznáván jako odborník na energetickou politiku. Byl otevřeným oponentem dohody OSN o klimatické změně ... zajistil dodatek ve federálním rozpočtu, který zajišťuje, že Clintonova vláda nebude moci uvést smlouvu v platnost, dokud nebude ratifikována Senátem."
Inteligentní člověk a odborník na energetickou politiku, leč zdá se, že odbornost a inteligence nerovná se patent na pravdu. Pan Knollenberg vidí pouze nároky, a jsou to jenom nároky, amerického energetického průmyslu, že redukce emisí skleníkových plynů požadované Kjótským protokolem o klimatické změně budou stát USA přes 300 miliard dolarů a 2,4 miliónů pracovních míst ročně. Jeho inteligence není vyburcována stoupajícím zájmem o vynořující se katastrofu, která nastane, pokud nebude zvrácen proces skleníkového efektu, který je obecně považován za hlavní příčinu globálního oteplování.
Empirické důkazy tohoto jevu se neúprosně vrší. Minulý měsíc uveřejnila celosvětová ochranářská organizace WWF a Biologický institut pro ochranu moře (MCB) zprávu, která obsahuje výsledky práce mezinárodního týmu odborníků na mořskou biologii. Tito vědci objevili, že účinky globálního oteplování na oceánské prostředí jsou pokročilejší a rozsáhlejší, než se původně myslelo.
Tato zpráva, "Stoupající horko: Jak globální oteplování ohrožuje život v mořích", mezi jiným uvádí:
- Současné výkyvy v populaci pacifického lososa na západní Aljašce a amerického lososa v Britské Kolumbii se zdají souviset s vysokými teplotami moří.
- V Kalifornii jsou teplejší vody příčinou migrace ryb, krabů, plžů a mořských sasanek blíže k pólům.
- Vyšší teploty mořské vody se podepsaly na rychlém ubývání některých druhů mořských ptáků kvůli nedostatku potravy ve změněném životním prostředí.
- Počty antarktických tučňáků a ploutvonožců se dramaticky mění v závislosti na druhu, tak jak roste průměrná teplota vzduchu v oblasti.
Toto, opakuji, jsou počáteční příznaky. Ukazují, že plný dopad globálního oteplování zasáhne nejen volně žijící druhy, ale i lidské životy dřív, než kdo kdy předpověděl. Ředitel klimatického programu WWF, Adam Markham, k tomu říká: "Tyto znepokojující jevy ukazují, že globální oteplování se stupňuje a zasahuje přitom živobytí a přírodu, které Američané milují.
Aby nezůstal ve věci globálního oteplování nikdo na pochybách, dovolte, abych se obrátil na veterána environmentalistů, Dr. Lestera Browna, který věc komentuje takto: "Ze všech těch trendů, které nás zachvacují, žádný není tak vše prostupující, jako teplota. V roce 1998 průměrná teplota Země překročila všechny ty grafy a tabulky, které jsme po léta používali..."
Jak stoupá teplota, říká Dr. Brown, uplatňuje se na Zemi více vypařování a srážky a vznikají ničivé bouře, které loni způsobily škody celkem 92 miliard dolarů. "V roce 1998 tyto škody překročily ve financích součet za celá osmdesátá léta, a to i když se bere v úvahu inflace".
Ale znamenalo to, ptá se Dr. Brown, náhlé pochopení naší budoucnosti, že rostoucí hodnoty atmosférického uhlíku ze spalování fosilních paliv povede ke klimatu, které se vymkne kontrole? Nebo to byla pouze dočasná výchylka, která se nemusí již nikdy opakovat? Chtěl bych, aby si kongresman Knolenberg, coby inteligentní člověk, tuto otázku položil.
Dr. Brown na to odpovídá následujícím způsobem: "Nemůžeme to vědět jistě, ale to, co víme o klimatických modelech nám napovídá, že události roku 1998 mohou být oknem, které ukazuje do budoucnosti, důsledek toho, že se včas neomezily emise oxidu uhlíku."
Ne, opravdu si nemůžeme být jisti. Ale pak ani pan Knollenberg si nemůže být jist, ani ostatní kongresmani a obchodníci, kteří blokují změny v politice emisí kvůli úzkým a někdy sobeckým zájmům. Vše, co můžeme dělat je, že přebereme odpovědnost za to, co je čím dál jasnější. Totiž to, že něco není v pořádku, místo abychom to na vlastní nebezpečí ignorovali.
reklama
