První máj, lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas. Tak tomu snad opravdu bývalo - možná tak za časů Karla Hynka Máchy a mládí našich prababiček. Poté, co se naše prababičky staly opravdovými prababičkami, chodily se pyšně dívat na své ratolesti mávající bílými holubičkami a křičícími: "Ať žije První máj!" a "Se Sovětským svazem na věčné časy!" Leč, věčné časy naštěstí pominuly a význam svátku prvního máje se zase posunul. Všichni jsme rádi, že nemusíme ráno vstávat do práce nebo do školy.
Vlastně se od předchozích let zase tak moc nezměnilo, davy ulicemi proudí i nadále. Jen se změnil smysl. Místo slavení se nyní protestuje. A protestuje se po celém světě a proti všemu. Od nezaměstnanosti přes ekologické problémy až po opětovné povolení krmení holubů. Mezi všemi ale čím dál více začínají převládat protesty proti globalizaci, moci nadnárodních korporací, chudobě, znečišťování planety atd. Bohužel se ale tyto akce (z nichž tu loňskou v Praze máme ještě v živé paměti) neobejdou bez násilí. Nutně tedy přichází na mysl otázka po smyslu demolování, rozbíjení a vandalismu, které se už staly takřka neodmyslitelnou součástí podobných protestních akcí. Mohlo by se zdát, že většina demonstrantů odmítá násilí a chce protestovat mírovou, poklidnou cestou, ale vždy je mezi nimi několik stovek "těch zlých", kteří nakonec pošlapou smysl celé akce.
Pravda ale bude asi trochu někde jinde. Představme si tyto akce bez jakéhokoli násilí. Kolik pozornosti by se jim pak asi v médiích věnovalo? Kolik lidí by pak zajímalo, proč ti lidé v ulicích vůbec jsou? Většina by je považovala za "feťáky, co se zase chtějí předvést". Chtěj nechtěj, přiznejme si, násilí poutá naši pozornost, ať už je prováděno jakoukoli formou. A hle, najednou všichni chtějí vedet, kolik výloh bylo rozbito, kolik lidí zraněno. A až nakonec je zajímá i to, proč ti lidé v ulicích byli a za co demonstrovali.
Ve většině problémů, na něž se aktivisté snaží upozornit, s nimi souhlasí i velká většina veřejnosti. Proto násilí může být vnímáno také jako zoufalý, i když obecně nepřijatelný, pokus o připoutání pozornosti. Násilné skupiny se zdají tak být nutnou součástí těchto velkých demonstračních akcí. To samozřejmě není obhajoba násilí, protože i takový McDonald's někomu patří a ochrana soukromého vlastnictví je jednou ze základních hodnot západní demokracie.
Nechme se překvapit, kam se v budoucnu posune smysl prvního máje, možná, že bychom mohli začít říkat první máj - aktivistů čas...
reklama
