Hanka Svobodová: "Chceme modrou, ne zelenou planetu" znamená podle vlády ODS, či zatopenou oceánem?
Když už mluvím o dalších vědách, pan Klaus dále tvrdí, že jejich závěry nezpochybňuje - jak tedy může prohlásit, že oteplování planety je jen nepatrné, a nemá cenu s ním bojovat a vynakládat na to velké peníze? (Pominu-li, že dnes by se jednalo o 1 % světového HDP ale za 2O let by to pravděpodobně muselo být už 5-10 %) Copak nečetl zprávu Mezivládního klimatického panelu IPCC, na které pracovalo přes 2500 vědců z různých oborů a ti všichni dnes již s 90% jistotou tvrdí, že za globální oteplování může člověk a popisují, co vše nastane, pokud nic neuděláme ... oteplení, zvýšení hladiny oceánů, vyšší frekvence povodní a hurikánů, vymírání organických druhů ... To vše, a je toho mnohem víc, ale člověka v České republice nijak zvlášť nezasáhne a člověk je, jak vyplývá z toho, co pan prezident píše, to jediné na čem mu záleží. (Co si vlastně myslí o jiných životních formách, mají vůbec bez našeho povolení právo na existenci?) V ČR nebude vadit, když bude trochu tepleji, ani oceán nemáme, povodně zaplatí pojišťovny a alespoň se zas bude moci stavět a peníze budou kolovat. Ale co myslíte, že udělají lidé ze zaplaveného Holandska, od rozvodněné Gangy či z Bangladéše (je jich více než 1 miliarda)? Ne, oni se nebudou stěhovat do Afriky zmítané ještě větším suchem a hladem než dnes, půjdou do zemí bohatého severu, kde je, co jíst a kde pracovat ... tedy i k nám. Jsme na takovou vlnu migrantů připraveni?
Velmi závažná by byla i změna směru mořských proudů a co hrozí také velmi reálně, je šíření organismů, především relativně přizpůsobivých infekcí a parazitů z jižněji položených zemí k nám. Je tedy libo malárii?
Zdá se neuvěřitelné, že by člověk, tak malý ve srovnání s planetou, mohl narušit něco tak významného, jako je směr mořských proudů či klima, ale z minulosti víme, že pomalým, dlouhodobým a zhoubným vlivem je to možné tak jako u freonů a ozonové vrstvy. Myslím, že tu jde jen o paradigma, tehdy se také říkalo, že je to nesmysl a dnes, po udělení třech Nobelových cen a uznání Montrealského protokolu, o tom už nikdo nepochybuje.
V prezidentových slovech cítím ještě jedno paradigma a to, že ekonomie je všezahrnující nadvěda. Opravdu tomu věříte? Uznávám, že je v dnešní době velmi důležitá, ale to všezahrnující je podle mě stále příroda. Bez přírody by tu nebyl prostor, který konzumujeme, voda, kterou potřebujeme, teplota by bez ozonové vrstvy vytvořené přírodou byla průměrně o 33 stupňů Celsia nižší, navíc tato vrstva chrání planetu před kosmickým a UV zářením, bez přírody by tu nebyly suroviny (a to ani ty technikou využívané a penězi placené), nebyla by přirozená recyklace látek ani půda, kterou potřebujeme pro produkci potravin, nebyla by přirozená léčiva, bez přírody by nebyl ani kyslíkový, uhlíkový, dusíkový a ani další biogeochemické cykly, nebyly by tedy ani organismy v dnešní podobě ani člověk a tedy ani ekonomie.
Dále prezident říká, že se zvyšujícím se bohatstvím roste poptávka lidí po kvalitě životního prostředí. Ano souhlasím, ale tito lidé už musí být opravdu bohatí a to zatím většina stále není. Většina světové populace se na Vámi zmíněné Kuznetsově enviromentální křivce(tvar obráceného U) pohybuje v její první polovině, umíte si představit, jak by to vypadalo, kdyby všech těch necelých 7 miliard lidí dosáhlo vrcholu této křivky a všichni na světě by tedy žili alespoň v tak vyspělé společnosti (také s takovou spotřebou energie a produkcí odpadů) jako my tady v Evropě?
No možná je to jen můj názor a možná je to jen snaha o zpomalení a zjemnění vlivů, které na přírodu člověk má, ale myslím, že klimatická změna je velký problém na to, abychom ho neřešili. Navíc zásada číslo 15 Deklarace z Konference OSN o životním prostředí a udržitelném rozvoji (Rio de Janeiro, 1992) říká: "Tam, kde hrozí vážná nebo nenapravitelná škoda, nesmí být nedostatek vědecké jistoty zneužit pro odklad účinných opatření, která by mohla zabránit poškozování životního prostředí." Tak tedy prosím nic neodkládejme a čelme problému, který se teď stále více hlásí o slovo, jak nejlépe můžeme.
reklama
Online diskuse
Jiný názor na knihu - 20. 7. 2007 - AlešDovoluji si ubveřejnit jiný náror na knihu Václava Klase stažený se serveru dfens-cz.comK zakoupení Klausovy knihy Modrá, nikoli zelená planeta mě nepřiměl obdiv k osobě pana profesora, ale tento článek v Technickém týdeníku, který sepsal nějaký ekosocialistický mindfucker ve snaze doložit, že kapitalismus vykořisťuje a znečišťuje áááno. Velmi svérázná recenze se množí nesmysly a celkově připomíná pohádku O milionáři, který ukradl slunce (v moderním podání: O milionáři, který ukradl přirozené klima). Knihu s podtitulem „Co je ohroženo: Klima nebo svoboda?“, která melouního mozkomora se zkratkou šu tolik rozzlobila, jsem si samozřejmě musel přečíst, protože jsem tušil, že se jedná o atomovou bombu vhozenou do řad ekozmrdstva. A musím říci, že profesor nezklamal. "Zdrojem ohrožení svobody, demokracie, tržní ekonomiky a prosperity přestal být socialismus a komunismus, ale stala se jím ambiciózní, arogantní a téměř bezskrupulozní ideologie politického hnutí - environmentalismus." Klausova kniha samozřejmě není vědecká studie na téma klimatických jevů, ale politickoekonomická úvaha na téma environmentalismu jako politického směru. Klaus vystavěl její obsah na konfontaci myšlenek levicového environmentalismu a liberální ekologie. Kostru knihy tvoří citace myšlenek liberálních ekonomů, neoteplených klimatologů, vědců, ekonomů a novinářů, přičemž Klaus tyto příspěvky komentuje, dále rozvádí nebo je zasazuje do tuzemských poměrů. Jak je u Klause zvykem, jeho argumentace je precizní a subjektivní, místy proložená krutou ironií a sarkasmem. Pokryteckým předstíráním objektivity v duchu politické korektnosti se Klaus nezatěžuje. Klaus bez výčitek hned v úvodu přiznává, že většina publikací známých environmentálních doomsayerů je apriori nedůvěryhodná a má politický účel nebo vychází z korupce vědců snazším přístupem ke grantům. Nedůvěryhodnost enviromentalistického "hlásání zkázy" demonstruje na osobě Paula Ehrlicha, jakéhosi dědečka světových doomsayers a ekolháře první kategorie, který například v sedmdesátých letech předpovídal, že v roce 2000 zmizí z mapy Anglie. Osobně mě nejvíce zaujala kapitola druhá, dotýkající se odlišného chápání zdrojů v ekosocialistickém a liberálním pojetí. Klaus zde ponejvíc vychází z Juliana Simona. Konstatuje to, co každý člověk podvědomě chápe, totiž že cena zdrojů je funkcí lidských znalostí a dovedností, tedy schopnosti tvořit technologie, které zdroje využijí. Demonstruje to na jednoduchých případech, například nulové ceně ropy v dobách stavitelů pyramid. Bez odpovídajících technologií zdroje žádnou cenu nemají a díky novým technologiím mohou dosavadní zdroje svoji cenu ztratit. Přirozeně oceněné zdroje pokládá Klaus za nevyčerpatelné. Klaus neuznává "klimatickou krizi" jako jev, vliv člověka na zvyšování teploty pokládá za nedoložený a její důsledky nevnímá pouze jako negativní, ale nachází i pozitivní. Odmítá environmentalismus. Odmítá poroučení větru dešti a odsuzuje zpupnost, s jakou se ekosocialisté staví přírodě a jejím zákonům. Proti ochraně životního prostředí nenamítá nic. Navrhuje, že by každý měl začít sám u sebe a soustředit se na maličkosti v běžném životě. Lidskou kreativitu a schopnost řešit problémy vidí Klaus jako základ pro řešení možných ekologických problémů, její podmínkou je ovšem tvůrčí a podnikatelská svoboda neomezovaná regulačními zásahy ekosocialistů. Princip preventivní opatrnosti by podle Klause měl vždy být podložen analýzou nákladů a benefitů, přičemž by měly být zohledněny nejen náklady na provedení nějaké akce, ale také z neprovedení nějaké akce (náklady promarněné příležitosti). To je ostatně známý Klausův výrok. Klaus se několikrát dotkl i toho, jak a za pomoci jakých prostředků environmentalisté komunikují svoje teorie veřejnosti. Dokonce pojmenoval i jednu z vlastností enviropropagandy, totiž náhlé mizení teorií, které ještě včera představovaly její základní kámen a pak ze dne na den zmizely ze slovníku oteplených sdělovacích prostředků, protože se podařilo doložit, že vycházejí ze špatných teoretických základů (např. tzv. hokejkový graf, na kterém environmentalisté stavěli v minulých letech svoje konstrukce). Klausovo "Místo o životní prostředí usilujme o svobodu" stojí v seznamu doporučení, tvořícího poslední sedmou kapitolu, na prvním místě. Kniha je proložena vybranými citáty příznivců i odpůrců environmentalismu. Některé z nich jsou důvodem k vážnému zamyšlení nad naší dobou a nad tím, proč se asociálové vyšplhali na mocenském žebříčku napříč společností nahoru. "Kdykoli někdo zahyne v důsledku zátop v Bangladéši, jeden z šéfů aerolinií by měl být vyvlečen ze své kanceláře a utopen." George Monbiot, komentátor deníku Guardian Postupně ke konci knihy Klaus poněkud ubírá na počáteční brilantnosti a místy se zbytečně hnípe v rozporech, které se vyskytují v enviromentalistických dogmatech. Sice chápu, že inteligentnímu člověku a bystrému pozorovateli jako Klaus činí sadistické potěšení sledovat narůstající počet rozporů a zjevné díry v argumentaci ekosocialistů, ale myslím, že Klaus právě tohle zapotřebí nemá, protože jeho myšlenkové schopnosti kvality mozkových procesů environmentálních guru zcela zřejmě předčí. Stejně tak jsem si při čtení knihy uvědomoval zcela evidentní převahu Klause na intelektuálně žvanivým Havlem, pokud jde o formulaci myšlenek. Klausův knižní počin mi udělal velkou radost. Jedná se o malou bibli ekozmrdobijce. Jsem rád, že v čele České Republiky po dlouhé době stojí osobnost, která si dovede vlastní názor nejen vytvořit, ale dovede jej i přesvědčivě formulovat a hájit. Doufám, že se tato vlastnost bude přenášet na další a další z nás. |
