Radomír Mrkva: Co prospěje tetřevovi? Třináct profesorů asi stěží
11.4.2012
Nemusíme být ptačí psychologové a pomazaní ornitologové, abychom vzpomněli na poučku: ochranu organismů zajistíme v prvé řadě ochranou jejich biotopu, neřku-li ekosystému, jehož jsou součástí. Teprve potom můžeme hovořit o ochraně před nadměrnou predací, rušením apod.
Problém je nyní v tom, zda vhodným biotopem je rozvolněný smrkový les v montánním stupni, s výskytem mýtin, hojnou pokryvnosti borůvky a výskytem mravenišť nebo DIVOČINA, vzniklá nezasahováním. Třeba dodat, s převažujícími porosty třtiny, mrtvým dřevem a počínajícím zmlazením smrku, posléze houstnoucí mlazinou a konečně opět víceméně jednověkou a pro tetřeva neobyvatelnou, zapojenou smrčinou. Snad i laik selským rozumem pochopí, že zde tetřev nenalezne úkryt před predátory, nemá kde hřadovat, tokat a hlavně - nemá se čím živit. Nemá plody borůvek, rostlinnou a hlavně živočišnou potravu, což je osudové hlavně pro mláďata. Řadíme ho mezi kury hrabavé, je to LESNÍ KUR a jakákoli slovní ekvilibristika o tom, že tetřev potřebuje DIVOKOU PŘÍRODU, na věci nic nezmění.
Zastánci nezasahování mohou použít tetřeva jako maskota jen stěží a nepomůže ani 13 profesorů. Navíc, tetřeva a další zvláště chráněné ptáky hnízdící v dutinách starých vyhnilých stromů, můžeme považovat za indikátory přirozenosti ekosystémů, chráněných podle NATURA 2000. Zastánci NEZASAHOVÁNÍ často a rádi používají ve svých propagačních materiálech fotky nebo pérovky romantických výsečí pralesa se změtí vývratů, věkovitých stromů a s nárosty smrků. Tak to ale v uhynulém lese na Šumavě nevypadá. Schází tam právě ty věkovité, živé smrky (např. uhynulé torzo smrku 599 let starého, které nalezl např. Hubený (2011) u Plešného jezera) a to nelze zastáncům DIVOČINY zapomenout. Je to jakoby v Praze někdo bořil středověké památky, tu zbořil kus Karlova mostu, tam uloupl něco z orloje.
Hodnoty Šumavské přírody se vyvíjely mnoho století, i když v poslední době ovlivněné člověkem. Nelze nyní přijít a prohlásit, že vše bude jinak, začneme od začátku a necháme tvořit PŘÍRODU. Kdyby se režim nezasahování provozoval dále, opravdu by se místo smrčin v hřebenových polohách, ale i níže na lokalitách managementového režimu nezasahování, objevil pouze uhynulý les, neobyvatelný pro tetřeva a další zvláště chráněné ptáky, sovy a šplhavce, kteří zde po mnoho desetiletí nenaleznou příležitost ke hnízdění ve starých, doupných stromech.
To, že se nyní populace tetřeva rozrůstá, jak tvrdí někteří ornitologové, lze jen obtížně objektivizovat, ale je možno připustit. Není to ale proto, že hyne les. Patrně je to důsledkem vzniku drobných pasek po kůrovcové těžbě a rozčlenění zapojeného lesa, popřípadě v důsledku delšího ekotonu – okrajů lesa. To vše spolu se zachovaným lesním prostředím znamená, že jsou zde tetřevi chráněni před nepřízní počasí, chladem, dešti, že zde mohou hrabat a hledat potravu, nacházejí zde mraveniště – zásadní potravní zdroj pro mláďata. Tady také mají úkryty a jsou chráněni před predátory a rušením. Každý si asi dovede představit, že zvíře, včetně tetřeva, jenž jako kur přece jen neoplývá přemírou citlivosti na hluk a rušení, bude asi reagovat na tyto podněty jinak v lese bez podrostu a průhledem na sto metrů, než v lese prorostlém různě starými stromy a s mýtinami, kde není vidět dále než na deset, dvacet metrů.
Ano, tetřev a další, výše zmínění ptáci si nepochybně zaslouží vysoký stupeň ochrany. Patrně by to ale měl být způsob „druhové ochrany“, kdy se chráněnému druhu pokoušíme přednostně zajistit optimální podmínky pro jeho existenci, reprodukci a nezapomeňme, v případě tetřeva speciálně, ochranu před predací, např. potlačením početnosti predátorů, kteří, podle literárních pramenů, již ve stadiu vajec a mláďat likvidují více než 90 % jedinců. O tom nechť se vede diskuse a tetřev se nevyužívá jako maskot pro prosazení podivného paradigma NEZASAHOVÁNÍ na Šumavě.
reklama
Problém je nyní v tom, zda vhodným biotopem je rozvolněný smrkový les v montánním stupni, s výskytem mýtin, hojnou pokryvnosti borůvky a výskytem mravenišť nebo DIVOČINA, vzniklá nezasahováním. Třeba dodat, s převažujícími porosty třtiny, mrtvým dřevem a počínajícím zmlazením smrku, posléze houstnoucí mlazinou a konečně opět víceméně jednověkou a pro tetřeva neobyvatelnou, zapojenou smrčinou. Snad i laik selským rozumem pochopí, že zde tetřev nenalezne úkryt před predátory, nemá kde hřadovat, tokat a hlavně - nemá se čím živit. Nemá plody borůvek, rostlinnou a hlavně živočišnou potravu, což je osudové hlavně pro mláďata. Řadíme ho mezi kury hrabavé, je to LESNÍ KUR a jakákoli slovní ekvilibristika o tom, že tetřev potřebuje DIVOKOU PŘÍRODU, na věci nic nezmění.
Zastánci nezasahování mohou použít tetřeva jako maskota jen stěží a nepomůže ani 13 profesorů. Navíc, tetřeva a další zvláště chráněné ptáky hnízdící v dutinách starých vyhnilých stromů, můžeme považovat za indikátory přirozenosti ekosystémů, chráněných podle NATURA 2000. Zastánci NEZASAHOVÁNÍ často a rádi používají ve svých propagačních materiálech fotky nebo pérovky romantických výsečí pralesa se změtí vývratů, věkovitých stromů a s nárosty smrků. Tak to ale v uhynulém lese na Šumavě nevypadá. Schází tam právě ty věkovité, živé smrky (např. uhynulé torzo smrku 599 let starého, které nalezl např. Hubený (2011) u Plešného jezera) a to nelze zastáncům DIVOČINY zapomenout. Je to jakoby v Praze někdo bořil středověké památky, tu zbořil kus Karlova mostu, tam uloupl něco z orloje.
Hodnoty Šumavské přírody se vyvíjely mnoho století, i když v poslední době ovlivněné člověkem. Nelze nyní přijít a prohlásit, že vše bude jinak, začneme od začátku a necháme tvořit PŘÍRODU. Kdyby se režim nezasahování provozoval dále, opravdu by se místo smrčin v hřebenových polohách, ale i níže na lokalitách managementového režimu nezasahování, objevil pouze uhynulý les, neobyvatelný pro tetřeva a další zvláště chráněné ptáky, sovy a šplhavce, kteří zde po mnoho desetiletí nenaleznou příležitost ke hnízdění ve starých, doupných stromech.
To, že se nyní populace tetřeva rozrůstá, jak tvrdí někteří ornitologové, lze jen obtížně objektivizovat, ale je možno připustit. Není to ale proto, že hyne les. Patrně je to důsledkem vzniku drobných pasek po kůrovcové těžbě a rozčlenění zapojeného lesa, popřípadě v důsledku delšího ekotonu – okrajů lesa. To vše spolu se zachovaným lesním prostředím znamená, že jsou zde tetřevi chráněni před nepřízní počasí, chladem, dešti, že zde mohou hrabat a hledat potravu, nacházejí zde mraveniště – zásadní potravní zdroj pro mláďata. Tady také mají úkryty a jsou chráněni před predátory a rušením. Každý si asi dovede představit, že zvíře, včetně tetřeva, jenž jako kur přece jen neoplývá přemírou citlivosti na hluk a rušení, bude asi reagovat na tyto podněty jinak v lese bez podrostu a průhledem na sto metrů, než v lese prorostlém různě starými stromy a s mýtinami, kde není vidět dále než na deset, dvacet metrů.
Ano, tetřev a další, výše zmínění ptáci si nepochybně zaslouží vysoký stupeň ochrany. Patrně by to ale měl být způsob „druhové ochrany“, kdy se chráněnému druhu pokoušíme přednostně zajistit optimální podmínky pro jeho existenci, reprodukci a nezapomeňme, v případě tetřeva speciálně, ochranu před predací, např. potlačením početnosti predátorů, kteří, podle literárních pramenů, již ve stadiu vajec a mláďat likvidují více než 90 % jedinců. O tom nechť se vede diskuse a tetřev se nevyužívá jako maskot pro prosazení podivného paradigma NEZASAHOVÁNÍ na Šumavě.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Dále čtěte |
Tetřev hlušec - král Šumavy se stal ptákem rokuOnline diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Závěrem. - 16. 4. 2012 - AntaresNení třeba apelovat na zdravý rozum, je potřeba mít svá tvrzení podepřená důkazy. Nesouhlasím s tím, že v důsledku rozpadu stromového patra dojde k úbytku borůvky. Jak borůvka tak třtina, v tomto případě hlavně Calamagrostis villosa jsou expanzívní druhy v horských smrčinách. Oproti velmi hustým porostům po prosvětlení se pokryvnost obou druhů ještě zvýší. Rozhodujícím faktorem, zda dominuje borůvka nebo třtina je spíše vlastnost stanoviště. Calamagrostis villosa se bude spíše šířit na hlubších půdách, kde je více živin, kdežto borůvka dominuje spíše na mělších a chudších půdách, typicky např. na balvaništích a v okolí kamenných moří. Důležité je také říct, že borůvka pro svoji existenci les nepotřebuje. Že je v oblastech místy borůvky velmi mnoho můžete vidět na četných fotkách, např,. zde: http://pedrof.rajce.idnes.cz/Sumava_2009_Breznik/#P1180358.JPGŠíření třtiny může být tedy záležotost eutrofizace, např,. spadu dusíku vlivem automobilové a jiné dopravy. Není pravda, že všude vznikne stejnověká a hustá mlazina smrku, často je ten nálet tak nestejnoměrný a řídký, že to není možné. Stan se to jen po umělé výsadbě a dosazování. Husté stejnověké smrčiny, zapojené bez mezer v ČR vytvářejí právě lesníci. Je až komické, jak tzv, zasahovači neustále otáčejí a popírají sami sebe, jednou řvou, že na těch místech vzniká hustá stejnověká smrčina, hned vedle řvou, že tam bez výsadeb nebude staletí žádný les. Víte co, tak si vyberte. ˇabel nemůže být zároveň Kain!!! Taktéž podle tetřeva hodnotit historii smrčin za posledních 8000 let v oblasti je velmi odvážné a mírně řečeno přitažené za vlasy. Je nějaký důkaz, že v oblastech po rozpadu stromového patra ve smrčině hostí méně hmyzu než třeba hospodářská sprčina nebo pralesní smrčina bez kalamity? Tvrdíte, že na ploše bez stromového patra nemohou být žádná mraveniště? Takže tvrdíte, že došlo od středověku k šíření tetřeva do nižších poloh a nyní jeho ústup. Takže třeba ve starověku žil tetřev jen v horských oblastech? Je to něčím doloženo. A jak víte že to souvisí s hopodařením, co když jsou zde i jiné souvislosti třeba nástup a ústup tzv. malé doby ledové. Jak víte i u jiných druhů, expanzím a ústupu mnohdy příliš nerozumíme, pár příkladů: hrdlička zahradní, strnad zahradní, hýl rudý, strakapoud jižní, krkavec velký, mandelík hajní, ťuhýk rudohlavý atd. Přesnou příčinu nikdo neví a s tím tetřevem to je obdobně. |
