Jiří Nečas: Radostný souhlas a zklamaný nesouhlas - Ohlédnutí za rozhovorem s Pavlem Pocem

Doslova se smíšenými pocity jsem četl rozhovor s europoslancem Pavlem Pocem z 14. července 2010. Radost z toho, že někdo z vysokého místa vychází za hranice "ekonomického vidění světa" a zcela jasně vyjadřuje nedůvěru k degradaci přírody na zboží, se mísí s lítostí nad nepochopením křesťanského přístupu k přírodě a lidskému místu uprostřed ní. Pro křesťana je základním východiskem Bible, především učení Ježíše Krista. Už ve Starém zákoně, v literárním obraze stvoření, je Bohem stvořený svět (vesmír, příroda, jsoucno, ...) líčen jako harmonický celek, moderně vyjádřeno, jako systém, který není jen jakýmsi shlukem entit, nýbrž v němž existují významné vazby. Vidět antagonismus mezi člověkem a přírodou je tak z křesťanského hlediska zcela pochybené a nesmyslné; člověk je součástí přírody, popř. tvoří spolu s přírodou jeden funkční celek. Bez přírody by člověk nemohl existovat, člověk může (a má) být pro svět přínosem. To je smyslem v Bibli zmíněného poslání pečovat o stvoření, tedy v dobrém vzdělávat, neohrožovat, neničit.

Ježíš Kristus zdůrazňuje význam lásky. Celý Starý zákon shrnuje v "dvojpřikázání lásky": Ježíš odpověděl (zákoníkovi): "První přikázání je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!' Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není" (Mk.12.29-31).

Nelze Boha milovat a při tom ničit jeho dílo. Pravá láska k Bohu vyžaduje Boží dílo poznávat (milovat ze své "mysli") a se zřetelem k němu jako celku jednat (milovat ze své "síly"). Vede tedy ke globálnímu pohledu na jsoucno. - Bližního nelze milovat a při tom se s ním nesdílet o Boží dary (a je přirozené mezi bližní zahrnout i příští generace).

První a poslední československý ministr životního prostředí Josef Vavroušek se hodně věnoval hodnotovým systémům. Ukazoval, že běžně používaný systém, na němž staví liberální ekonomie, není slučitelný s trvale udržitelným způsobem života. Navrhuje alternativní hodnotový systém, který je v souladu s novozákonním hodnotovým systémem Ježíšovým, vyjádřeným především v Jeho Kázání na hoře.

Naše myšlení je silně v zajetí peněz. Před touto orientací varuje Ježíš, když říká "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku." (Mt.6.24)

Liberální ekonomika vše přepočítává na peníze. Její hodnoty tak vytvářejí strukturu, která nepřipouští existenci neporovnatelných hodnot. A ty ve skutečnosti existují, jak Pavel Poc v rozhovoru připomíná. Křesťanské (ježíšovské) hodnoty umožňují vykročit za mantinely archimédovsky lineárně uspořádaného systému liberálně ekonomických hodnot.

P. Poc ve své odpovědi říká: Myšlení většiny našich lidí, a koneckonců i evropská legislativa, se stále pohybuje v zajetí křesťanského pojetí světa, tedy pojetí, ve kterém jsou nám život, planeta, biosféra svěřeny do vlastnictví, případně do péče. Dokud se přes tohle paradigma nepřeneseme, dokud nezačneme sami sebe chápat jako součást biosféry, jako součást celého systému, tak nic nevyřešíme.

Jsem přesvědčen, že právě křesťanství - přijetí a následování Ježíše Krista - vede k překonání toho, co P. Poc považuje za "křesťanské paradigma", tedy k vědomí, že jsme součástí biosféry (součástí "stvoření"), a tedy že v opravdovém křesťanství je cesta k řešení širokého problému našeho vztahu k životnímu prostředí, z něhož pak vychází i naše jednání.

-

Původní rozhovor "Pavel Poc: Oceňování přírody? Zoufalá kravina, která neskončí dobře" ze 14. července 2010.

---

reklama

---