Martin Mach: Re: Samotná biologická odbouratelnost nestačí

Jakub Kašpar, tiskový mluvčí Ministerstva životního prostředí, ve svém komentáři ke společnému testu MF DNES a serveru Ekolist.cz píše, že biologická rozložitelnost nestačí. A obhajuje, proč je dobré kupovat výrobky, které nesou logo Ekologicky šetrný výrobek (celý text názoru). Já si zde dovolím připsat několik poznámek. Jakub Kašpar argumentuje ve prospěch výrobků s certifikátem Ekologicky šetrný výrobek tím, že kvůli získání ekoznačky byly testovány i na vlastnosti, které v našem testu zjiťovány nebyly. Ve svém textu se dopouští i jedné nepřesnosti, když píše: "(...) biologická rozložitelnost ještě nezajišťuje, že výrobek není toxický pro některou jinou složku přírody, než je člověk." Jednak test biologické rozložitelnosti nezjišťuje přímý vliv na člověka, ale na vodní mikroorganismy, jednak nízká biologická rozložitelnost může vypovídat i o možné toxicitě (to samozřejmě neplatí obecně, některé látky, třeba kyanidy, jsou snadno rozložitelné, ale toxické).

Snad není potřeba zdůrazňovat, že spotřebitelský test není analýzou životního cyklu výrobku - nepřináší tedy porovnání celkového vlivu prostředku na životní prostředí, ale zkoumá jen vybrané vlastnosti. Pozorný čtenář tak jistě zaznamenal, že testovány byly dvě (a podle mého soudu pro spotřebitele nejdůležitější) vlastnosti: biologická rozložitelnost a mycí účinnost. Test ekotoxicity jsme v testu neprovedli záměrně, protože test se provádí i na akvarijních rybách, což už je za hranicí toho, jakým způsobem chce Ekolist testovat. Pro podrobnosti testování ekotoxicity odkazuji čtenáře na článek Ekologicky šetrné testování?. Test dermální dráždivosti je poměrně velmi drahý (provádí se totiž na lidských dobrovolnících), navíc před časem MF DNES mycí prostředky na dermální dráždivost testovala a všechny dopadly dobře.

Co se biologické rozložitelnosti týče, přinesl test dobrou zprávu: žádný testovaný prostředek by co do rozložitelnosti neměl problém získat certifikát Ekologicky šetrný výrobek (použitá metodika totiž vychází ze směrnice pro EŠV).

Obávám se, že ekoznačku by získaly všechny výrobky i co se týče mycí účinnosti. A to už dobrá zpráva není. V příslušné směrnici pro EŠV se totiž praví, že "tekutý čistící přípravek musí mít užitné vlastnosti srovnatelné nebo lepší než obdobné výrobky této kategorie". To by přeci splnil každý výrobek z testu - i ty, které jsou jen obarvená voda, protože myjí stejně dobře (nebo spíš stejně špatně) jako obdobné obarvené prostředky. Paradoxně by se tak mohlo stát, že si spotřebitel koupí ekologicky šetrný výrobek, se kterým skoro nic neumyje. Mycí účinnost zkoumá základní funkční vlastnost výrobku, která je podle mě také ekologické kritérium. Používat výrobek, který funguje špatně (v našem případě myje špatně) nebo nefunguje (nemyje) vůbec, je neekologické (a i neekonomické).

Osobně jsem toho názoru, že ekoznačení typu EŠV (ale i BIO a pod.) má smysl: spotřebitele nebaví luštit všechny značky a nápisy na obalu výrobku - a pokud je luští, tak jim často nerozumí. Logo EŠV dává spotřebiteli jasnou a rychlou informaci: "tento výrobek splňuje nějaká ekologická kritéria". Jen mu podle mého chybí pár krůčků k dokonalosti. V případě mycích prostředků chybí jasně stanovené kritérium mycí účinnosti a přebývá zbytečné testování na zvířatech.

---

reklama

---