Jaroslav Obecovský: Rolby v Krkonoších
Jako běžkař šusťákový, který k pohodě nepotřebuje vyfrézované stopy (i když je dokáže ocenit) jsem velmi trpěl, neb všudypřítomné rolby přeměňují u ježděnou cestu ve vrstvu nesoudržné kaše, ve které se nedá sjíždět ani stoupat s lyžema či bez nich. Tyto páchnoucí horská zvířata jsou ideální prostředek k zásobování chat, bohužel jim chybí inteligence, smysl pro soužití či obyčejná slušnost (omlouvám se těm slušným, které jsem nepotkal).
Za ten týden jsem se snažil poznat jejich duši čtením ze stop pásů, které často mohli jet po půlce široké cesty místo devastování celé cesty. Přímo ukázkovou lekci arogance jsme obdrželi při sjíždění od Luční k Výrovce. Protijedoucí rolba mohla zvolit vyjetou cestu okolo, ale sportovnější bylo trochu ty lyžaře rozehnat. Jediný náznak o vytvoření pravidel jízdy na cestách jsem zahlédl na tabulích u Tetřevých, kde bylo popsáno i namalováno, jak se na jednu cestu můžou vejít rolby, pěší i lyžaři.
Škoda jen, že tyto pravidla se dodržovala pouze k první zatáčce. Vždyť jsme v Čechách! Stejný problém je se skůtry jezdícími cestou necestou a navíc rychle, takže to bylo často ofous uskočení z cesty. Nevím komu přísluší přeměnit tento neřád v řád? Nakonec vám chci prozradit, že je stejně všechny mám rád!
reklama