Roman Juriga: Zářným zítřkům (i nadále) vstříc!
21.3.2011
Zajisté by se u člověka, který vždy zásadně a kategoricky odmítal (také v ČR!) výstavbu a provoz jaderných elektráren dalo očekávat, že se bude chtít na vlně vzedmuté nedávnými událostmi v Japonsku nějak „odvézt“.
Někteří lidé podvědomě očekávají, že budu chtít své jednoznačně negativní stanovisko k jaderné energetice nedávným neštěstím, ke kterému došlo v důsledku série havárií ve Fukušimě a na několika dalších jaderných zařízeních v Japonsku, nějak podepřít anebo odůvodnit.
Jakkoliv by mě takovéto jednání jakožto odpůrce jaderné energetiky mohlo lákat a jakkoliv by snad bylo i pochopitelné, pokládal bych jej osobně - při pohledu na nešťastné japonské lidi vystavené radiaci - za nečestné.
Pokusím se bez ohledu na nedávné události, které stejně v ČR a ani jinde na světě pro-jaderným politikům a ani podnikatelům, kteří si je platí, oči neotevřou, pouze zopakovat několik skutečností, které však bezvýsledně opakuji již několik let. V zemích jako ČR anebo Slovensko jsou totiž mocipáni i pospolitý lid pevně rozhodnuti jaderné elektrárny stavět a podporovat bez jakéhokoliv ohledu na rizika, jenž tato technologie přináší.
Proti mým tvrzením budou pro ty, kdo by si snad ve světle nedávných japonských událostí dovolili u nás o jádru i zapochybovat, stát obvyklé a zaručeně „pravdivé“a donekonečna se opakující lži („opakovaná lež se stává pravdou“) stovek pravicových i levicových politiků i tzv. veřejnoprávních médií, elektrárenských monopolů a správců energetických sítí.
Dovolím si proto pouze shrnout, či spíše pouze zopakovat hlavní argumenty, proč jsem proti jádru a také naznačit, jak tyto věci vidí druhá strana, totiž ti, kdo budou (a nejenom u nás v ČR a na Slovensku) s podporou pospolitého lidu i nadále centralizovanou jadernou energetiku prosazovat, ať by se dělo cokoliv a byť by třeba půlka planety byla zničena radiací.
6 x pro a proti
1. Jaderná energie je nebezpečná. Těžba, doprava, zpracování, skladování a využití jaderných materiálů i manipulace s těmito materiály a také skladování odpadů z jaderných elektráren je spojeno s četnými riziky a zejména v případě nehod s katastrofálními a nepředvídatelnými dopady na zdraví a životy lidí a celých ekosystémů.
Zde každý poctivý zastánce „neomylné“ ruky trhu samozřejmě namítne, že hlavní je přeci zisk a že zdraví a životy lidí a nějakých těch brouků a rostlinek jsou vlastně něčím, co ve srovnání s penězi, které využití jádra dnes přináší hrstce vyvolených (resp. „těch schopnějších“), vlastně ani nestojí za řeč a vlastně ani za ten papír, na kterém se o tom píše…
Je proto nabíledni, že u našich politiků, kteří až na výjimky vesměs věří našemu panu prezidentu Václavu Klausovi především, že „špinavé peníze neexistují“, ani únik radiace z 10 reaktorů nepřinese kýženou názorovou změnu.
2. Jaderná energie je nedemokratická. V rukou těch, kdo jí využívají a obchodují s ní se soustřeďuje obrovská ekonomická a také mediální i politická moc. Vládcové a šéfové energetických monopolů, na nichž je závislá většina obyvatelstva pak ovládají lidi nejenom prostřednictvím účtenek za dodávky energie, ale také prostřednictvím zaplacených politiků a médií. „Z míst nejvyšších“ a s využitím vlastních zpravodajských kanálů i týmů psychologů se pak lidem říká, co si mají o energetice myslet a také to, co o energetice mají anebo nemají vědět.
Každý, kdo na tyto skutečnosti a praktiky (v ČR zcela běžné) poukáže, je pak obviněn z „paranoie“ případně z „přehnané nedůvěry“ vůči těm, kdo to přeci s námi všemi „myslí dobře“ (podporují třeba český hokej) a musí vědět nejlépe, jak to s tou energetikou vlastně je. (Kdo podporuje jádro, je expert a odborník. Kdo ne, je hlupák a nedouk a vlastně ani není „jeden z nás“ atd.…)
Typickým rysem proti-demokratičnosti atomové moci je zejména to, že ve veřejnoprávních médiích není dokonce ani ve vypjatých situacích jaderných havárií poskytnut odpovídající prostor těm, kdo mají k využití jádra vážné výhrady a mohly by svými názory ovlivnit veřejnost.
3. Jaderná energetika a její podpora je dnes hlavní a zásadní překážkou ekologické energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie. Politická a ekonomická rozhodnutí vedoucí ke stavbě jaderných zařízení vedla v posledních dvou desetiletích vždy a všude, kde k nim došlo anebo mělo dojít, k zastavení rozvoje ekologické energetiky všemi možnými legálními, pololegálními i nelegálními prostředky.
Na tom se v zemích ovládaných jadernými energetickými monopoly (a ČR v tomto směru opět není žádnou výjimkou) vždy podíleli a podílejí politici, zákonodárci a úřednictvo spolu s výše uvedenými médii. Tito aktéři spolupracovali a spolupracují na likvidaci nezávislých ekologických výrobců elektrické energie a proti ekologické energetické legislativě ve snaze umožnit, prosadit a odůvodnit výstavbu co nejvíce bloků jaderných elektráren.
Na toto v ČR každý „vlastenec“ čerpající argumentaci a přesvědčení z mainstreamových médií a od politiků (pravicových i levicových) ovládaných energetickými koncerny, okamžitě namítne, že přeci ty „ekologické zdroje“ jsou nestabilní a především málo ekologické (vrtule na kopcích a modré plochy na polích, „No prostě hnus!“) a především (samozřejmě!) „neekonomické …“
4. Jaderná energetika prohlubuje závislost zemí, které jí využívají na nestabilních a nedemokratických režimech a netransparentních ekonomických subjektech. I malé dítě ví, že slunce které svítí na vaší střechu, vítr, který se nad ní prohání a také voda v nedaleké řece byla vždy energií od Pána Boha a „zadarmo“ a je energií domácí.
To samozřejmě velmi stěžuje a vlastně od základu zpochybňuje „posvátnou“ a pro malého českého člověka nezpochybnitelnou roli tzv. „velkých hráčů“ a distributorů a jimi prováděné zdaňování, mezinárodní machinace a nejrůznější účetní kejkle i jejich potřebnost.
Energetickým monopolům, které vsadily na „levné“ jádro (vědí, že rizika i případné vzniklé škody nebude nikdo schopen ani vyčíslit a ani zaplatit) se jednalo a jedná především o maximalizaci zisku a o udržení ekonomické, politické a především faktické moci, o kterou se tyto subjekty nechtějí s nikým dělit.
5. Jaderná energetika je vždy(!) spojena se lhaním a podvody, často dokonce před očima důvěřivé veřejnosti. Sám za sebe zde mluví třeba případ Temelína. Jen málokdo si dnes pamatuje, že měl mít původně 4 bloky a ne pouze bloky 2 a také to, že měl celý (tj. se čtyřmi bloky) stát celkem kolem 30 mld. korun. Nakonec jej byla (jakožto odpůrce jádra můžu konstatovat že díky Bohu) postavena pouze polovina, avšak za celkem (přiznaných) 110 mld. korun – tj. polovina za cenu dosahující téměř 4násobek ceny původně odhadované…
Z pohledu lidí názorově „blízkých hradu“ je ovšem pochopitelné a dokonce snad i chvályhodné, že ti, kdo se na tomto megatunelu podíleli si chtějí podobnou lekci „účetnictví“ pokud možno co nejdříve a opět s požehnáním zmanipulované většiny národa zopakovat. Zde však třeba slovenská elektrárna Mochovce (ale i proces výstavby jaderných elektráren v řadě dalších zemí od USA až po Japonsko) skýtá prakticky stejně „utěšený“ obrázek… Zařízení se oproti plánu prodražují 2x až 8x a pozastavit se v těchto případech nad transparentností výběru dodavatelů, či snad dokonce nad výší provizí pro politiky, je pokládáno za nemístné.
6. Jaderná energetika není ani zdaleka tak spolehlivá, jak se tvrdí. Svědčí o tom třeba prostá skutečnost, že o dvou kusech ledu, které upadly z vrtule větrné elektrárny u Pavlova před rokem a půl se opakovaně dozvídal celý národ. O tom kolik „plánovaných“(opravy) a „neplánovaných“ (kvůli poruchám) odstávek měli třeba v uplynulém roce jaderné bloky Temelína, Dukovan, Mochovců a Jaslovských Bohunic jsme se však z médií nedozvěděli takřka nic.
Známým problémem bylo, je a bude i do budoucna zajištění bezpečného skladování jaderného odpadu. Další nepříjemnou skutečností, o níž se média jaksi neodvažují mluvit, je, že stávající ložiska uranu jsou odhadována pouze na nějakých 30 až 40 let a že jeho cena na světových trzích stoupla v posledních dvou letech až o 800 procent…
Zřejmě i proto vlády ČR a Slovenska v tichosti uvažují nad „opětovným otevíráním“ a také „otevíráním nových“ uranových dolů. Zisk nade vše…
Zůstane „to“ při starém
Mnou uvedená konstatování proti jaderné energetice a také konstatování i argumenty protistrany jsou dostatečně známé a lze je doplnit řadou událostí z dávné i nedávné historie jaderné energetiky. Charakteristické bylo například, když nedávno kníže Schwarzenberg ve funkci ministra zahraničí ČR odletěl do USA jednat s firmou Westinghouse (americký dodavatel jaderných elektráren) o zakázce za ½ mld. korun a o možných provizích na druhý den(!) poté, jak se současné pravicové vládě v ČR řadou mocenských a z právního hlediska sporných legislativních kroků a rozhodnutí s podporou médií de facto „přes noc“ povedlo zlikvidovala celé odvětví ekologické energetiky.
Další ilustrací výše popsané situace jsou ale třeba také televizní záběry ze zdevastovaného pobřeží Japonska. Na pobřeží Tichého oceánu tam k obloze samozřejmě netrčí zbytky žádné(!) větrné elektrárny. I tam se totiž zřejmě nějaká moudrá vláda rozhodovala ve prospěch energie jádra a občané pro něj (po důkladné mediální masáži) zřejmě také vyslovili svojí bezpodmínečnou podporu. Média v Japonsku také průběžně informovala občany o výhodách, bezpečnosti a „neoddiskutovatelných dobrodiních“ jaderné energetiky a o všech možných špatnostech, nevýhodách a také zjevných „estetických selháních“ energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie, tj. slunci, větru, tzv. malé vodě a biomase…
Nemusíme pochybovat ani o tom, že mezi tvořivými lidmi v Japonsku se našlo pár „zbloudilců“, kteří namísto atomovek chtěli stavět ty u nás a patrně také v Japonsku všemi svorně zatracované „větrníky“ anebo „slunečníky“, anebo dokonce nějakou tu malou vodní elektrárnu (chudáci ryby, že ano)...
Média, politici i voliči si tam (opět podobně jako u nás) „prozřetelně“ zvolili jádro a poslušné úřednictvo a správcové energetických sít pak jenom se svými odmítavými stanovisky s patřičnými razítky dokonali svoje pro – atomové dílo a ekologické zbloudilce v jejich „škodlivých aktivitách“ zastavili…
K obloze v Japonsku po vlně tsunami tak opravdu žádné zbytky „větrných monster“ a ani žádné „hnusně modré“ rozlámané sluneční panely netrčí a Japonci mohou být i nadále spokojeni s tím, jak dobře si tu svojí energetickou koncepci zvolili a čí hlas při jejím schvalování poslušně poslouchali.
Je mně pouze líto těch ozářených, kteří ve velké většině zřejmě nemohou za to, co se jim teď, dle mého názoru díky výstavbě jaderných elektráren a chybné koncepci energetiky (tj. nikoliv díky vlně tsunami!) stalo. Je mně dokonce (promiňte pane Klausi) upřímně líto i těch mrtvých, ozářených a otrávených ryb a dalších živočichů v japonském moři.
A co bude dál? Bylo by bláhové namlouvat si, že energetické koncerny v postkomunistických zemích i jinde ve světě sleví něco ze svých zářných plánů naší krásné atomové budoucnosti a sníží svoje na desetiletí dopředu naplánované zisky.
Neoliberální média a politici odchovaní u nás poněkud cynickým velkým vůdcem pozdě-ranního českého kapitalismu, dokonce již teď, ve dnech pokračující japonské jaderné havárie, pějí svůj nekončící chvalozpěv na „výhody a dobrodiní“ energie jádra a neváhají i nadále zatracovat ty „větrníky“ a „slunečníky“...
Důvěřivá veřejnost se k nim samozřejmě opět již brzy přidá (vždyť každý chce být „expert“ a „jeden z nás“, že ano) - buďte bez obav.
Můžeme se proto pouze modlit, aby ta naše zářná budoucnost, která se zde pod taktovkou nezastavitelné jaderné lobby připravuje, nebyla nakonec až příliš „zářná“.
reklama
Někteří lidé podvědomě očekávají, že budu chtít své jednoznačně negativní stanovisko k jaderné energetice nedávným neštěstím, ke kterému došlo v důsledku série havárií ve Fukušimě a na několika dalších jaderných zařízeních v Japonsku, nějak podepřít anebo odůvodnit.
Jakkoliv by mě takovéto jednání jakožto odpůrce jaderné energetiky mohlo lákat a jakkoliv by snad bylo i pochopitelné, pokládal bych jej osobně - při pohledu na nešťastné japonské lidi vystavené radiaci - za nečestné.
Pokusím se bez ohledu na nedávné události, které stejně v ČR a ani jinde na světě pro-jaderným politikům a ani podnikatelům, kteří si je platí, oči neotevřou, pouze zopakovat několik skutečností, které však bezvýsledně opakuji již několik let. V zemích jako ČR anebo Slovensko jsou totiž mocipáni i pospolitý lid pevně rozhodnuti jaderné elektrárny stavět a podporovat bez jakéhokoliv ohledu na rizika, jenž tato technologie přináší.
Proti mým tvrzením budou pro ty, kdo by si snad ve světle nedávných japonských událostí dovolili u nás o jádru i zapochybovat, stát obvyklé a zaručeně „pravdivé“a donekonečna se opakující lži („opakovaná lež se stává pravdou“) stovek pravicových i levicových politiků i tzv. veřejnoprávních médií, elektrárenských monopolů a správců energetických sítí.
Dovolím si proto pouze shrnout, či spíše pouze zopakovat hlavní argumenty, proč jsem proti jádru a také naznačit, jak tyto věci vidí druhá strana, totiž ti, kdo budou (a nejenom u nás v ČR a na Slovensku) s podporou pospolitého lidu i nadále centralizovanou jadernou energetiku prosazovat, ať by se dělo cokoliv a byť by třeba půlka planety byla zničena radiací.
6 x pro a proti
1. Jaderná energie je nebezpečná. Těžba, doprava, zpracování, skladování a využití jaderných materiálů i manipulace s těmito materiály a také skladování odpadů z jaderných elektráren je spojeno s četnými riziky a zejména v případě nehod s katastrofálními a nepředvídatelnými dopady na zdraví a životy lidí a celých ekosystémů.
Zde každý poctivý zastánce „neomylné“ ruky trhu samozřejmě namítne, že hlavní je přeci zisk a že zdraví a životy lidí a nějakých těch brouků a rostlinek jsou vlastně něčím, co ve srovnání s penězi, které využití jádra dnes přináší hrstce vyvolených (resp. „těch schopnějších“), vlastně ani nestojí za řeč a vlastně ani za ten papír, na kterém se o tom píše…
Je proto nabíledni, že u našich politiků, kteří až na výjimky vesměs věří našemu panu prezidentu Václavu Klausovi především, že „špinavé peníze neexistují“, ani únik radiace z 10 reaktorů nepřinese kýženou názorovou změnu.
2. Jaderná energie je nedemokratická. V rukou těch, kdo jí využívají a obchodují s ní se soustřeďuje obrovská ekonomická a také mediální i politická moc. Vládcové a šéfové energetických monopolů, na nichž je závislá většina obyvatelstva pak ovládají lidi nejenom prostřednictvím účtenek za dodávky energie, ale také prostřednictvím zaplacených politiků a médií. „Z míst nejvyšších“ a s využitím vlastních zpravodajských kanálů i týmů psychologů se pak lidem říká, co si mají o energetice myslet a také to, co o energetice mají anebo nemají vědět.
Každý, kdo na tyto skutečnosti a praktiky (v ČR zcela běžné) poukáže, je pak obviněn z „paranoie“ případně z „přehnané nedůvěry“ vůči těm, kdo to přeci s námi všemi „myslí dobře“ (podporují třeba český hokej) a musí vědět nejlépe, jak to s tou energetikou vlastně je. (Kdo podporuje jádro, je expert a odborník. Kdo ne, je hlupák a nedouk a vlastně ani není „jeden z nás“ atd.…)
Typickým rysem proti-demokratičnosti atomové moci je zejména to, že ve veřejnoprávních médiích není dokonce ani ve vypjatých situacích jaderných havárií poskytnut odpovídající prostor těm, kdo mají k využití jádra vážné výhrady a mohly by svými názory ovlivnit veřejnost.
3. Jaderná energetika a její podpora je dnes hlavní a zásadní překážkou ekologické energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie. Politická a ekonomická rozhodnutí vedoucí ke stavbě jaderných zařízení vedla v posledních dvou desetiletích vždy a všude, kde k nim došlo anebo mělo dojít, k zastavení rozvoje ekologické energetiky všemi možnými legálními, pololegálními i nelegálními prostředky.
Na tom se v zemích ovládaných jadernými energetickými monopoly (a ČR v tomto směru opět není žádnou výjimkou) vždy podíleli a podílejí politici, zákonodárci a úřednictvo spolu s výše uvedenými médii. Tito aktéři spolupracovali a spolupracují na likvidaci nezávislých ekologických výrobců elektrické energie a proti ekologické energetické legislativě ve snaze umožnit, prosadit a odůvodnit výstavbu co nejvíce bloků jaderných elektráren.
Na toto v ČR každý „vlastenec“ čerpající argumentaci a přesvědčení z mainstreamových médií a od politiků (pravicových i levicových) ovládaných energetickými koncerny, okamžitě namítne, že přeci ty „ekologické zdroje“ jsou nestabilní a především málo ekologické (vrtule na kopcích a modré plochy na polích, „No prostě hnus!“) a především (samozřejmě!) „neekonomické …“
4. Jaderná energetika prohlubuje závislost zemí, které jí využívají na nestabilních a nedemokratických režimech a netransparentních ekonomických subjektech. I malé dítě ví, že slunce které svítí na vaší střechu, vítr, který se nad ní prohání a také voda v nedaleké řece byla vždy energií od Pána Boha a „zadarmo“ a je energií domácí.
To samozřejmě velmi stěžuje a vlastně od základu zpochybňuje „posvátnou“ a pro malého českého člověka nezpochybnitelnou roli tzv. „velkých hráčů“ a distributorů a jimi prováděné zdaňování, mezinárodní machinace a nejrůznější účetní kejkle i jejich potřebnost.
Energetickým monopolům, které vsadily na „levné“ jádro (vědí, že rizika i případné vzniklé škody nebude nikdo schopen ani vyčíslit a ani zaplatit) se jednalo a jedná především o maximalizaci zisku a o udržení ekonomické, politické a především faktické moci, o kterou se tyto subjekty nechtějí s nikým dělit.
5. Jaderná energetika je vždy(!) spojena se lhaním a podvody, často dokonce před očima důvěřivé veřejnosti. Sám za sebe zde mluví třeba případ Temelína. Jen málokdo si dnes pamatuje, že měl mít původně 4 bloky a ne pouze bloky 2 a také to, že měl celý (tj. se čtyřmi bloky) stát celkem kolem 30 mld. korun. Nakonec jej byla (jakožto odpůrce jádra můžu konstatovat že díky Bohu) postavena pouze polovina, avšak za celkem (přiznaných) 110 mld. korun – tj. polovina za cenu dosahující téměř 4násobek ceny původně odhadované…
Z pohledu lidí názorově „blízkých hradu“ je ovšem pochopitelné a dokonce snad i chvályhodné, že ti, kdo se na tomto megatunelu podíleli si chtějí podobnou lekci „účetnictví“ pokud možno co nejdříve a opět s požehnáním zmanipulované většiny národa zopakovat. Zde však třeba slovenská elektrárna Mochovce (ale i proces výstavby jaderných elektráren v řadě dalších zemí od USA až po Japonsko) skýtá prakticky stejně „utěšený“ obrázek… Zařízení se oproti plánu prodražují 2x až 8x a pozastavit se v těchto případech nad transparentností výběru dodavatelů, či snad dokonce nad výší provizí pro politiky, je pokládáno za nemístné.
6. Jaderná energetika není ani zdaleka tak spolehlivá, jak se tvrdí. Svědčí o tom třeba prostá skutečnost, že o dvou kusech ledu, které upadly z vrtule větrné elektrárny u Pavlova před rokem a půl se opakovaně dozvídal celý národ. O tom kolik „plánovaných“(opravy) a „neplánovaných“ (kvůli poruchám) odstávek měli třeba v uplynulém roce jaderné bloky Temelína, Dukovan, Mochovců a Jaslovských Bohunic jsme se však z médií nedozvěděli takřka nic.
Známým problémem bylo, je a bude i do budoucna zajištění bezpečného skladování jaderného odpadu. Další nepříjemnou skutečností, o níž se média jaksi neodvažují mluvit, je, že stávající ložiska uranu jsou odhadována pouze na nějakých 30 až 40 let a že jeho cena na světových trzích stoupla v posledních dvou letech až o 800 procent…
Zřejmě i proto vlády ČR a Slovenska v tichosti uvažují nad „opětovným otevíráním“ a také „otevíráním nových“ uranových dolů. Zisk nade vše…
Zůstane „to“ při starém
Mnou uvedená konstatování proti jaderné energetice a také konstatování i argumenty protistrany jsou dostatečně známé a lze je doplnit řadou událostí z dávné i nedávné historie jaderné energetiky. Charakteristické bylo například, když nedávno kníže Schwarzenberg ve funkci ministra zahraničí ČR odletěl do USA jednat s firmou Westinghouse (americký dodavatel jaderných elektráren) o zakázce za ½ mld. korun a o možných provizích na druhý den(!) poté, jak se současné pravicové vládě v ČR řadou mocenských a z právního hlediska sporných legislativních kroků a rozhodnutí s podporou médií de facto „přes noc“ povedlo zlikvidovala celé odvětví ekologické energetiky.
Další ilustrací výše popsané situace jsou ale třeba také televizní záběry ze zdevastovaného pobřeží Japonska. Na pobřeží Tichého oceánu tam k obloze samozřejmě netrčí zbytky žádné(!) větrné elektrárny. I tam se totiž zřejmě nějaká moudrá vláda rozhodovala ve prospěch energie jádra a občané pro něj (po důkladné mediální masáži) zřejmě také vyslovili svojí bezpodmínečnou podporu. Média v Japonsku také průběžně informovala občany o výhodách, bezpečnosti a „neoddiskutovatelných dobrodiních“ jaderné energetiky a o všech možných špatnostech, nevýhodách a také zjevných „estetických selháních“ energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie, tj. slunci, větru, tzv. malé vodě a biomase…
Nemusíme pochybovat ani o tom, že mezi tvořivými lidmi v Japonsku se našlo pár „zbloudilců“, kteří namísto atomovek chtěli stavět ty u nás a patrně také v Japonsku všemi svorně zatracované „větrníky“ anebo „slunečníky“, anebo dokonce nějakou tu malou vodní elektrárnu (chudáci ryby, že ano)...
Média, politici i voliči si tam (opět podobně jako u nás) „prozřetelně“ zvolili jádro a poslušné úřednictvo a správcové energetických sít pak jenom se svými odmítavými stanovisky s patřičnými razítky dokonali svoje pro – atomové dílo a ekologické zbloudilce v jejich „škodlivých aktivitách“ zastavili…
K obloze v Japonsku po vlně tsunami tak opravdu žádné zbytky „větrných monster“ a ani žádné „hnusně modré“ rozlámané sluneční panely netrčí a Japonci mohou být i nadále spokojeni s tím, jak dobře si tu svojí energetickou koncepci zvolili a čí hlas při jejím schvalování poslušně poslouchali.
Je mně pouze líto těch ozářených, kteří ve velké většině zřejmě nemohou za to, co se jim teď, dle mého názoru díky výstavbě jaderných elektráren a chybné koncepci energetiky (tj. nikoliv díky vlně tsunami!) stalo. Je mně dokonce (promiňte pane Klausi) upřímně líto i těch mrtvých, ozářených a otrávených ryb a dalších živočichů v japonském moři.
A co bude dál? Bylo by bláhové namlouvat si, že energetické koncerny v postkomunistických zemích i jinde ve světě sleví něco ze svých zářných plánů naší krásné atomové budoucnosti a sníží svoje na desetiletí dopředu naplánované zisky.
Neoliberální média a politici odchovaní u nás poněkud cynickým velkým vůdcem pozdě-ranního českého kapitalismu, dokonce již teď, ve dnech pokračující japonské jaderné havárie, pějí svůj nekončící chvalozpěv na „výhody a dobrodiní“ energie jádra a neváhají i nadále zatracovat ty „větrníky“ a „slunečníky“...
Důvěřivá veřejnost se k nim samozřejmě opět již brzy přidá (vždyť každý chce být „expert“ a „jeden z nás“, že ano) - buďte bez obav.
Můžeme se proto pouze modlit, aby ta naše zářná budoucnost, která se zde pod taktovkou nezastavitelné jaderné lobby připravuje, nebyla nakonec až příliš „zářná“.
reklama
Roman Juriga
Autor je je ředitelem Centra pro aplikaci obnovitelných zdrojů energie a nositelem české národní ceny Eurosolar za r. 2005
Autor je je ředitelem Centra pro aplikaci obnovitelných zdrojů energie a nositelem české národní ceny Eurosolar za r. 2005
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
