Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 17. dubna schválila 76 hlasy ze 137 přítomných poslanecký návrh zákona o právu na informace o životním prostředí. Zákon, který si ekologická veřejnost už dlouho přála. Zákon, který nás opět o krůček přiblížil těm dobrým zvyklostem
Evropské unie. Téměř suché konstatování, pár paragrafů textu, a přitom se za nimi skrývá řada měsíců usilovné práce.
Nahlédněme aspoň kratičce do zákulisí. Na počátku bylo samozřejmě slovo - v tomto případě text JUDr. Petra Kužvarta. Pod ten se podepsali tři poslanci - Bašta a Grulich (oba
ČSSD) a moje maličkost (
KDU-ČSL) - a předložili jej v loňském létě Sněmovně. Dvakrát se ministru Skalickému podařilo návrh vyřadit z programu s odůvodněním, že se chystá vládní verze, která bude nepochybně lepší. Když jsme ale zjistili, že se na
MŽP jedná teprve o věcný záměr, šli jsme tvrdě na věc. Prvním čtením prošel zákon asi o osm hlasů a pronikl do Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Pro jednání jsme s Petrem Kužvartem připravili novou verzi, která zohlednila téměř všechny rozumné připomínky MŽP (ty se ke mně ovšem dostaly náhodně přes nevládní organizace z oblasti ekologické výchovy). Tu přijal výbor jednomyslně a beze změny. Nutno dodat, že zástupci občanských stran se až na jednoho nedostavili. S touto verzí souhlasil na MŽP náměstek Bízek a chystal pro ministra doporučující projev. Pak se ovšem do textu začetl náměstek Špaček (bohužel z pohledu dotčeného úředníka) a ministrův projev přepracoval na odmítavý. Události ovšem nabraly rychlý spád, a proto už nebudu čtenáře napínat a příběh dokončím.
Při druhém čtení na plénu už ve funkcích nebyl ministr Skalický, ani jeho náměstci a nový ministr Martin Bursík se jasně postavil za přijetí zákona. Ani text nebyl stejný. Po věcné diskusi s legislativou MŽP doznal ještě řady změn, které jsem předložil jako pozměňovací návrhy a které byly všechny přijaty.
A pak přišlo závěrečné hlasování ve třetím čtení. Proti návrhu (nebo se zdržely, což je totéž) byly kluby ODS, US a SPR-RSČ. U republikánů, kteří byli původně pro, je změna postoje vysvětlitelná politickým soubojem s ČSSD, u pravicových stran se důvod hledá obtížněji. Zvláště u poslanců US, kteří své ekologické smýšlení rádi staví na odiv. V rozpravě přitom nikdo z poslanců těchto stran nevystoupil. Znovu se mi tedy potvrdila dvouletá zkušenost, že slova ekologických programů většiny politických stran a konkrétní činy jejich poslanců jsou bohužel až příliš často zásadně odlišná.
reklama
