Pavel Jůza: Rozhovor pro mimozemšťany?
Kupodivu to bylo právě osm měsíců vlády Martina Římana a čtyři roky a osm měsíců vlády ODS. Teprve jako důsledek stávky začal jakési koncepce připravovat, ale protizákonným způsobem - odmítal tyto koncepce před projednáním zveřejnit, přestože mu to ukládal § 14 zákona 244/1992 Sb. Dokonce i ve svých dopisech se naprosto netajil tím, že na nějaký zákon o projednávání vlivu staveb na životní prostředí kašle.
Dále se stínový ministr zmiňuje o zvýšení počtu spojů na železnici o 101. Tvrdí, že jde většinou o spoje velmi krátké a že celkem vyjíždí denně asi 5000 vlaků v osobní dopravě. Jenže zajímavé je, že v Hospodářských novinách dne 28. 1. se stínový ministr Říman snažil čtenářům vsugerovat, že těch 101 spojů navíc přijde ročně na 3 miliardy korun. Kdyby byla pravda, že 101 spojů, a navíc většinou velmi krátkých, přijde ročně na 3 miliardy, pak by celkové náklady na těch 5000 vlaků osobní přepravy musely mnohonásobně překročit celkový rozpočet Českých drah, což je pochopitelně kolosální nesmysl.
Stínový ministr nemá dojem, že by hromadná doprava za vlády Občanské demokratické strany nebyla podporována. Jistěže byla, ale myslím, že více byla podporována raketová doprava - neboť řada tvrzení pana stínového ministra je nepochybně určena čtenářům, kteří právě přicestovali z jiné planety.
Dále Martin Říman v rozhovoru uvádí: "V okamžiku, kdy jsem odcházel z MDS, měl jsem na stole připravený koncept integrace autobusové a vlakové dopravy v ČR .... Chtěli jsme ty dvě nejdůležitější části hromadné dopravy spojit tak, aby fungovaly ve vzájemné návaznosti." Je-li to tak, je to ještě horší, než jsem si myslel. Dne 16. července 1997, tedy víc než tři měsíce před odchodem Martina Římana z ministerstva, projednávala vláda jeho Dopravní strategii ČR, která, jak už jsem uvedl, byla předložena způsobem odporujícím zákonu 244/1992 Sb.
V tomto materiálu, zveřejněném až dodatečně, jsem pozorně hledal hlavně dvě věci - cyklistickou dopravu a návaznost jednotlivých druhů doprav. Ani o jedné z těchto dvou věcí nebylo v materiálu ani slovo. A teď se najednou dovídám, že víc než tři měsíce po projednání Dopravní strategie ležel ministru Římanovi na stole koncept něčeho, co mělo být zásadní součástí Dopravní strategie - tedy právě ta návaznost. Je-li to pravda, znamená to, že tehdejší ministr Říman postupoval při tvorbě dopravní politiky jako stavitel, který napřed postaví dům a teprve poté do něj vkládá cihly, základní kameny a pod.
Naproti tomu dopravní politika, která byla zpracována v době, kdy byl ministrem dopravy Petr Moos a schválena vládou Josefa Tošovského, je podstatně lepší a domnívám se, že její změna není tak aktuální, jako za Martina Římana, kdy žádná dopravní politika neexistovala.
V závěru rozhovoru pro EkoList stínový ministr dopravy a spojů Martin Říman uvádí: "Ukazuje se, že určitý strach, který tu byl z privatizace na železnici, nebyl do velké míry oprávněný." Jistěže. Když hlavní snahou ministra Římana bylo privatizovat dřív, než se stanoví pravidla pro privatizaci. Když ministr Říman velice pospíchal s tím, aby 30 % tratí bylo zprivatizováno dřív, než budou ustaveny Vyšší územně samosprávné celky. Privatizace tratí byla obcím vnucena ve spěchu a bez pořádné přípravy, bezprostřední hrozbou zastavení provozu a v některých případech přímo zastavením provozu. Z této uspěchanosti a nepřipravenosti pak vznikly značné problémy.
Za pozornost by stála i poznámka Martina Římana o SPT TELECOM, ale to je nad rámec tohoto příspěvku. Při četbě rozhovoru se stínovým ministrem dopravy a spojů Martinem Římanem se mi vtíral na mysl jakýsi slogan - kde jen jsem ho četl? - něco jako "Myslíme jinak".
reklama
