Daniel Vondrouš: Rozhovor s Milošem Kužvartem: Přehled priorit nebo neúspěchů?

V odpovědích Miloše Kužvarta (Ekologická daňová reforma je prioritou i pro Miloše Kužvarta) lze sledovat poučení z potíží, které si způsobil neuváženými výroky oslavujícími volební "vítězství" komunistů či nepravdivě obviňujícími Koalici ze zaostávání za ČSSD v ochraně životního prostředí. Nic tak ostrého v rozhovoru nenajdeme. Přesto řada výroků stojí za reakci. Například hned ten, že střední Čechy byly "velmi velmi bity", neboť v oblasti životního prostředí dostávaly méně peněz než jiné kraje. Je třeba připomenout, že peníze např. ze Státního fondu pro životní prostředí (SFŽP) se nerozdělují krajům, získávají je jednotlivé projekty podle své kvality a dosahu. Přísná kriteria zajišťují efektivní využití neustále klesajícího množství veřejných prostředků vynakládaných na ochranu životního prostředí. O poskytnutí dotace či půjčky na konkrétní projekt rozhoduje Rada SFŽP, ve velmi zvláštních případech může ministr udělit výjimku. Tady ale Miloš Kužvart naznačuje - a praxe posledních měsíců tomu nasvědčuje - že onu "zvláštní výjimku" pro něj nepředstavuje jeden mimořádný projekt, ale jeden "mimořádný" kraj, který je - jistě jen náhodou - jeho volebním regionem.

S úvahou, že ochrana životního prostředí je spíše vlastní stranám s levicovou orientací, by Miloš Kužvart snad mohl uspět u svých spolustraníků. Praktická hlasování v Poslanecké sněmovně však dokazují, že ani to se většinou nepovedlo. Hůře než ČSSD se k životnímu prostředí chovala už jen ODS (i když se značným odstupem).

Typické "zemanovské" osobní napadání současných rivalů v boji o ministerské křeslo by si zasloužilo - nebo snad ani ne - jejich reakci. Závěrečné "Kužvartovy" priority však patří spíše na začátek rozhovoru do výčtu toho "co se do určité míry nepovedlo v uplynulých čtyřech letech".

Ekologickou daňovou reformu přeci připravovala ministerstva Kužvartovo a Mertlíkovo více než dva roky. Pak ovšem reforma spadla pod stůl. Zvýšení výdajů do veřejné dopravy představuje alternativu vůči politice Zemanova kabinetu preferujícího především stavbu dálnic. Opožděné předložení Aarhuské úmluvy, podepsané již jeho předchůdcem Bursíkem, k ratifikaci měl v rukou Miloš Kužvart, zablokování projednání pak zařídila smluvně-opoziční většina zahraničního výboru pod taktovkou Vladimíra Laštůvky z ČSSD. A konečně Kužvart navrhuje uložit budoucí vládě během jednoho roku vyhlásit řadu nových chráněných krajinných oblastí, s jejichž přípravou si sám za 4 roky nedokázal poradit. Čestnější by bylo nazývat věci pravými jmény - přehled priorit stávajícího ministra životního prostředí je spíše přehledem jeho neúspěchů. Slova o návratu k vlastnímu programu a třeba i o předurčenosti levice k ochraně životního prostředí.by tedy měla znít spíše na vnitrostranických fórech. Tam je může slyšet většina těch, kdo s Kužvartem ve vládě i v parlamentu sváděli líté boje. Domnívám se, že čtenáři EkoListu si - zvláště po únavné předvolební masáži - zaslouží přímější řeč.

---

reklama

---