Martin Bursík: S Obamovou Amerikou proti změnám klimatu
7.11.2008
Desetina energie z obnovitelných zdrojů do roku 2012. Snížení emisí skleníkových plynů o čtyři pětiny do roku 2050. Investice do úspor, které by v následující dekádě měly ušetřit tolik ropy, kolik jí dnes Spojené státy ročně dovážejí ze Středního východu a Venezuely dohromady.
To není pokus o rekonstrukci snu blouznícího ekologického aktivisty, ale vize nového nejmocnějšího muže planety - nastávajícího amerického prezidenta Baracka Obamy.
A to ještě zdaleka není vše. Obama dále hovoří o energetických standardech pro nové budovy, přísnější ochraně ovzduší a životního prostředí před kontaminací rtutí a olovem. Navíc počítá s finanční injekcí 150 miliard dolarů, která by mohla vytvořit v oblasti zelených technologií až 5 milionů nových pracovních míst. A konečně slibuje také globální energetické fórum, stejně jako ochranu pralesů a mokřadů.
Samozřejmě, předvolební sliby a realita se mohou podstatně lišit. Barack Obama se stal hlavou země, kde si většina lidí na skromnost doopravdy nepotrpí. USA patří mezi největší znečišťovatele planety. Pokud něco přiměje Američany k nižší spotřebě, bude to právě a především finanční krize. Té ale může nová americká administrativa využít a pokusit se vyzvat ke změně zažitých vzorců neefektivního chování, které jsou pro Spojené státy tak typické. Je totiž jasné, že s vysokou energetickou náročností si USA udrží konkurenceschopnost na globálních trzích jen velmi obtížně.
Nové Obamovy Spojené státy daly jasně najevo, že se chtějí stát lídrem v nových technologiích a nízkouhlíkové ekonomice. Pro EU je Obamovo vítězství velmi významné mimo jiné proto, že získává silného partnera pro mezinárodní klimatická vyjednávání, která vyvrcholí v prosinci 2009 v Kodani jednáním o nové světové dohodě o ochraně klimatu.
Až manifestační nadšení z Baracka Obamy souvisí s úzkostí z toho, jak rychle se svět mění. Ve Spojených státech pak také se špatným svědomím z toho, že země nebyla ochotna a schopna za republikánů převzít odpovědnost za největší globální problém lidstva - klimatické změny. Svou roli hraje jistě i víra, že Spojené státy vyjdou z mezinárodní izolace a stanou se (spolu s Evropskou unií) přirozeným lídrem globálních politických změn.
Vítání globálního prezidenta změny tak ukazuje na důležitost politiky. Politika není jen praktická správa veřejných věcí, ale stejně důležité jsou na ní také dodávání naděje, formulování vize, schopnost vést a snímat úzkost z těch, kteří nám věří.
Nadšení z Baracka Obamy dokládá, že v Americe i Evropě cítíme neudržitelnost současného způsobu života. Budoucí spojenectví Ameriky a Evropy dává naději a perspektivu, že na konci příštího roku dojde k největší světové dohodě o životním prostředí, která kdy byla uzavírána - k dohodě o nové klimatické politice.
Text vyšel v dnešních Hospodářských novinách a na blogu Martina Bursíka na serveru Aktuálně.cz.
reklama
A to ještě zdaleka není vše. Obama dále hovoří o energetických standardech pro nové budovy, přísnější ochraně ovzduší a životního prostředí před kontaminací rtutí a olovem. Navíc počítá s finanční injekcí 150 miliard dolarů, která by mohla vytvořit v oblasti zelených technologií až 5 milionů nových pracovních míst. A konečně slibuje také globální energetické fórum, stejně jako ochranu pralesů a mokřadů.
Samozřejmě, předvolební sliby a realita se mohou podstatně lišit. Barack Obama se stal hlavou země, kde si většina lidí na skromnost doopravdy nepotrpí. USA patří mezi největší znečišťovatele planety. Pokud něco přiměje Američany k nižší spotřebě, bude to právě a především finanční krize. Té ale může nová americká administrativa využít a pokusit se vyzvat ke změně zažitých vzorců neefektivního chování, které jsou pro Spojené státy tak typické. Je totiž jasné, že s vysokou energetickou náročností si USA udrží konkurenceschopnost na globálních trzích jen velmi obtížně.
Nové Obamovy Spojené státy daly jasně najevo, že se chtějí stát lídrem v nových technologiích a nízkouhlíkové ekonomice. Pro EU je Obamovo vítězství velmi významné mimo jiné proto, že získává silného partnera pro mezinárodní klimatická vyjednávání, která vyvrcholí v prosinci 2009 v Kodani jednáním o nové světové dohodě o ochraně klimatu.
Až manifestační nadšení z Baracka Obamy souvisí s úzkostí z toho, jak rychle se svět mění. Ve Spojených státech pak také se špatným svědomím z toho, že země nebyla ochotna a schopna za republikánů převzít odpovědnost za největší globální problém lidstva - klimatické změny. Svou roli hraje jistě i víra, že Spojené státy vyjdou z mezinárodní izolace a stanou se (spolu s Evropskou unií) přirozeným lídrem globálních politických změn.
Vítání globálního prezidenta změny tak ukazuje na důležitost politiky. Politika není jen praktická správa veřejných věcí, ale stejně důležité jsou na ní také dodávání naděje, formulování vize, schopnost vést a snímat úzkost z těch, kteří nám věří.
Nadšení z Baracka Obamy dokládá, že v Americe i Evropě cítíme neudržitelnost současného způsobu života. Budoucí spojenectví Ameriky a Evropy dává naději a perspektivu, že na konci příštího roku dojde k největší světové dohodě o životním prostředí, která kdy byla uzavírána - k dohodě o nové klimatické politice.
Text vyšel v dnešních Hospodářských novinách a na blogu Martina Bursíka na serveru Aktuálně.cz.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
nereálný návrh M.Z. - 13. 11. 2008 - Ivan SommerLogika ochrany před zavlečením nežádoucími druhy vychází v podstatě z představy ekosystému v daném místě jako uspořádané množiny organismů od nejnižších až po nejvyšších v určitých obvykle dynamických, rovnovážných vztazích. Jestliže do tohoto systému pronikne cizí organismus, může změnit uspořádání natolik že systém se značně rozvrátí, popřípadě zanikne. Nový organismus se také může stát „přestupní stanicí“ pro jiné druhy, rostlina pro nežádoucí hmyz. Taková je historická zkušenost z migrace lidí s rostlinami i živočichy světem zejména z dob koloniálních. Někdy zdánlivý přínos vystřídala katastrofa jako s králíkem v Austrálii.Pověstný se stal v 19. století, hladomor v Irsku, kde se základní potravou staly brambory z Ameriky. Úrodu však poničila nějaká plíseň, což vedlo k milionovým obětem a rozptýlení množství Irů po světě. Hladomor se stal jedním z aspektů, který vyprovokoval stoletý ozbrojený odpor Irů vůči Angličanům. Také mandelinka bramborová, vychectávaná antikomunisty, vyvolávala mrazení u zemědělců již v meziválečném období, kdy ještě o Zelených nebylo potuchy. Byla sice přijata legislativní opatření, ale ta vzala za své během 2. světové války s příchodem amerických vojsk do Evropy. I u nás jsem zaznamenal její přemnožení v sedmdesátých letech v jižních Čechách. Silnicí přetínaly cca 5 metrů široké kolony pochodujících brouků, pneumatiky byly oranžové z kaše jejich těl. Epidemie chřipky (SARS) jsou také invazí organizmů, přesunujících se z jednoho živočišného druhu na jiný a nakonec se řeší vybitím celého chovu kuřat, aby se řetězec šíření přerušil. Ostrá legislativní opatření přijal Sovětský svaz (včetně Běloruska), kde různé kalamity či epidemie byly poměrně časté. To v dobách, kdy o Zelených nikdo nevěděl. Není nutné chodit ani za hranice, i v ČR může dojít k nežádoucímu přenosu. U Brna jsem se setkal s rozchodníkem z Pálavy, které zaplavil záhony s jahodami. Zřejmě si ho na Pálavě nějaký nadšenec vyryl a doma vysadil. Potíž je bohužel i v tom, že ekologické zákonitosti neznají mnohdy ani ti samozvaní ochranáři a postupují nezodpovědně až zmateně, setkávají se pak s výhradami stejně neznalých oponentů jako M.Z. Rádoby ochranáři osvobodili z farem „strádající“ stovky polárních lišek, které v našich podmínkách téměř všechny uhynuly. Naopak podobně „osvobození“ agresivní američtí norci vytlačují českou populaci. Letos na jižní Moravě při výlovu jednoho rybníka rybáři místo obvyklých 200 tun kaprů získali jen asi 2 tuny, kapra vytlačil karas stříbrný. Invazivní druhy jsou natolik závažnou záležitostí, že se o nich už pořádají mezinárodní konference a téma zde nelze vyčerpat. |
