ing. Vladimír Šafařík: „Soumrak nad jestřáby“
Autor zmíněného článku seznamuje své čtenáře se skutečností, že si v r. 2007 podali slovenští sokolníci žádost o odchyt z přírody 10 ks jestřába lesního pro sokolnické účely. Výše zmíněná organizace „RPS“ však jako účastník správního konání v dané věci s jakýmkoliv odchytem a chovem v sokolnictví těchto dravců nesouhlasila.
Velmi důležitým argumentem pro povolení tohoto záměru jsou uváděné škody na drobné zvěři, hlavně v místních bažantnicích, odkud měli být zmínění dravci legálně odchytáváni. V článku však autor tuto realitu zlehčuje a opomíjí skutečnost, že bažantnice slouží k něčemu úplně jinému, než jako výkrmna hladových jestřábů. K tomuto ještě dodávám, že jestřábi nejdou do konfliktu pouze s provozovateli bažantnic. Mnohý holubář by vám možná sdělil svou zkušenost.
Samozřejmě, že žádný rozumný hospodář si nenechá znehodnocovat donekonečna svou investici do chovu drobných zvířat a daného „loupežníka“ v lepším případě odchytí. Takový chycený dravec měl potom v minulosti vždy jen dvě možnosti: buď si ho vzali sokolníci, nebo byl nemilosrdně utracen. Dnes, díky určitým podobným nevládním organizacím, má jen tu druhou. Osobně pamatuji dobu, kdy mi každoročně několik takových „loupežníků“ prošlo rukama.
A stát nikomu nebránil ve využívání těchto ptáků pro sokolnictví. Za to je naopak sokolníci z míst odchytu pravidelně odebírali a většinu z nich někde jinde vypustili ven. Díky tomuto přístupu byly i stavy hnízdních párů tohoto druhu u nás značně příznivé. Pak ale přišla změna a státní filozofie ochrany těchto dravců získala naivní ideu o nekompromisní ochraně tohoto druhu za každou cenu. A jak se i brzy ukázalo, byla to opravdu hloupá a zároveň škodlivá myšlenka, jež ublížila hlavně těm problémy vyvolávajícím dravcům.
Pozadí celé té jestřábí tragédie pak odkrývá daný článek. Jeho autor ve svém příspěvku zároveň přiznává svůj zaujatý postoj vůči sokolnictví a také naznačuje, že mu více vadí existence sokolnictví jako takového, než to, že jsou každoročně nesmyslně zabity stovky těchto ptáků, jak sám píše - živočicha chráněného zákonem, živého tvora, jestřába lesního. Důkazem toho, že on sám (a asi ani členové jeho organizace RPS) doposud detailně nezná život jestřába v kulturní venkovské krajině, je to, že naprosto hloupě bagatelizuje škody způsobené tímto dravcem určitým skupinám lidí, které mají na jeho rozšíření v naší přírodě rozhodující význam.
Vztah jestřába a člověka se v průběhu staletí významně měnil, což jsem zde popsal už v jiném svém článku (https://ekolist.cz/nazor.shtml?x=153906). Jeho nejvyšší stavy u nás byly asi v 80. - 90. letech 20. století a to zásluhou silné, mnohaleté a nepřetržité motivace členů sokolnických organizací. Po r. 2000 se už významně projevují nedomyšlená „ochranná opatření“ prosazená extrémistickými ochranářskými spolky do našich legislativ (ČR, Slovensko) a stavy našich populací jestřába významně klesly až na dnešní úroveň (osobně to odhaduji daleko pod 40 % původních počtů z 80. let). Přitom ale tímto netvrdím, že mu hrozí úplné vyhubení. Přesto mě ale znepokojuje, že se k tak důležité otázce stále vyjadřují zaujatí nedouci z nejrůznějších laických nátlakových ochranářských organizací, jejichž názory prosazené do legislativy a praxe zruinovaly původně vysoké stavy tohoto druhu až k dnešním hodnotám.
Případ úmyslného zabíjení jestřábů je klasickou ukázkou toho, kam až může dojít naivní, nekritická a nedomyšlená ochrana druhu, jež může za určitých okolností být konfliktní pro některé skupiny lidí. Připomínám také, že sokolníci už v konci 90. let varovali, že ztratí-li motivaci na jeho ochranu – bezproblémové získávání odchycených ptáků pro sokolnictví, bude z jestřába zase pouze pronásledovaný psanec a jeho počty půjdou rapidně dolů.
Jediné, s čím dávám autorovi tohoto článku za pravdu, je to, že je nesmyslné vyhazovat prostředky a energii na odchovy tohoto druhu v zajetí, když nám jich tu různí chovatelé drobných zvířat ročně stovky zabijí a tedy pouze stačí si je od těchto lidí legálně odebírat. Spíše bych čekal, že ochrana přírody využije svou motivací tento odborný a ochotný potenciál k chovům mnohem ohroženějších druhů.
Tímto bych navrhoval, aby se zodpovědní úředníci na příslušných ministerstvech zavčas zamysleli nad smysluplností stávající kostnaté legislativy a zliberalizováním odchytů pro potřeby členů sokolnických organizací opět motivovali několik stovek aktivních a opravdu fundovaných lidí k praktické ochraně divokých populací dravců. Sokolníci v daném případě nechtějí vlastně po státu nic jiného, než aby jim umožnil legálně využívat obnovitelné přírodní bohatství, které stejně v těch nesprávných rukou bude nenávratně a nemilosrdně zlikvidováno – škodící jestřábi, ale i krahujci, což je dle mne opravdu uměle vyvolán „soumrak nad jestřáby“ díky některým nevládním organizacím.
Dovětek: k tomuto problému se rozvinula na : „www. dravce.sk“ diskuze, jejíž účastníci však dle mého očekávání nenašli žádné řešení.
reklama
Online diskuse
Ochranáři - 12. 3. 2008 - mmAch jo ti hrozní ochranáři...nebýt jich tak se sokolníci, myslivci a holubáři postarají, aby bylo v přírodě dravců třikrát tolik.Prosím vás, kdo si myslíte, že je tak naivní, že tomuhle nesmyslu bude věřit. Tak oni drobní chovatelé, sokolníci a myslivci prostě kašlou na zákony a dělají si beztrestně co chtějí a na vině jsou ti, kteří chtějí, aby byl platný zákon dodržen. Proč vlastně zákony vůbec vymýšlet, bez nich by nám bylo jen a jen lépe, společnost založená na dosržování zákonů vlastně provokuje jejich nedodržování a tak je raději zrušme a nebo udělejme tolik výjimek, že budou tak jako tak k ničemu (proboha, jak je možné legálně odebírat zvířata pocházející z nelegálních odchovů - co je tohle za totální nesmysl!!!). Ale jinak. Jestliže se na našem území či na Slovensku zabíjí řádově stovky dravých ptáků ročně, část z nich nejrůznějšími způsoby přímo, část z nich sekundárně chytáním do konstrukčně naprosto nevhodných košů, které je mrzačí, tak těch pár, které ročně upotřebí sokolníci a které příroda již většinou nikdy neužije pro zachování druhu, nic nezachrání. A ta pohádka, jak sokolníci převážejí odchycené dravce stovky kilometrů do jiných vhodných lokalit...no v pěti letech bych tomu možná věřil! Nebo snad mám věřit lidem, kteří bezohledně vykrádají hnízda všech možných druhů dravců, včetně těch nejvzácnějších, jak jen to jde (za mnohé příklad českého sokolníka Josef Kubce a jeho činnosti právě na Slovensku)? Proč si sakra sokolníci nemohou své dravce odchovat sami, jak to dnes činí naprostá většina chovatelů exotů? Proč při své lásce k ptákům nezachraňují tyto i přes zákaz odchytu - že by proto, že jim jde jen o svého koníčka a na dravcích v přírodě jim prd záleží (co takhle podat trestní oznámení na konkrétního pachatele, když jich autor článku zná zjevně hned větší množství)? Škody v bažantnicích, na holubech atp. - průzkumem vývržků a žaludků uhynulých zvířat bylo jednoznačně zjištěno, že dospělého bažanta či zajíce loví jestřáb přes svou velikost a lovecké schopnosti naprosto vzácně. Naprostou většinu jeho potravy tvoří drobní hlodavci a ptáci což je jeho hlavní a snadno dostupný zdroj potravy. Na těžší kořist si troufne hlavně v období nedostatku potravy a nabídnou mu snad sokolníci a myslivci nějakou náhradu za tento nezbytný zdroj energie - asi těžko, takže nebudou li ji moci lovit, tak jich nepochybně podstatná část vyhladoví a zahyne. Oni nemohou za to, že vlivem lidské činnosti drobné zvěře katastrofálně ubylo a koncentrované a mizerně chráněné zastaralé chovy jako bažantnice jim poskytují dostatek možností (navíc jsou ti bažanti z nich tak roztomile tlusťouncí a přihlouplí). Pochybuji, že nejvyšší stavy byly v 80-90 létech. Nemám přesná pozorování, ale vzhledem k mému věku a dlouholetému zájmu o přírodu si viditelného úbytku dravých ptáků všímám už od 60-tých let. Pokud byly stavy v 80 létech více jak dvakrát vyšší než v r. 2000 (což ovšem zaznamenává velká většina živočišných druhů na jejichž stavy nemají sokolníci pražádný vliv), tak v 80-tých letech už byly jen zlomkem stavů let 60-tých. I pokud by byly stavy takové jak líčí článek, tak příčítat jejich vyšší stavy sokolníkům je naprostý nesmysl. Rozbor příčin proč ubývají je velmi rozsáhlý a poněkud se vymykající poznámce pod článkem, ale sokolníci v tom zjevně hrají naprosto nicotnou roli a ještě spíše negativní (článek ostatně přináší jen soukromá tvrzení autora a neuvádí žádná fakta sloužící jako důkaz těchto tvrzení). Po roce 2000 se projevuje co? Za 7 let pozorování by se takovýto vliv asi ještě těžko dal statisticky vůbec zaznamenat a daleko více se na jejich stavech podepisuje neustálé vyrušování při hnízdění, nevhodné technické prostředky (energetické přenosové soustavy) a nejrůznější traviči škodné atp. Již v dubnu 2006 bylo od začátku roku zaznamenáno 7 uhynulých orlů mořských, pravděpodobně otrávených. Jejich stavy jsou mnohonásobně nižší než u jestřábů - kolik asi uhynulo jich pozřením otrávené potravy? Jak tomu asi sokolníci zamezí, když se nejspíše jedná o otrávené hraboše a další hlodavce, proti kterým se takto bojuje běžně. Kolik jestřábích hnízd bylo v průběhu hnízdění vlivem vyrušování asi opuštěno, když se u sledovanějších dravců jedná spíše o desítky než jednotky případů a to i přes ochranářské hlídky atd. atd. Počtem i významem nicotná skupinka sokolníků se tady domáhá využívat pro soukromé zájmy ohromného přírodního bohatství, které je jiným početnějším a významějším skupinám zákony a státní správou upíráno bez výjimek. Zjevně se zhlédli v myslivcích (mezi které ostatně většinou patří) se všemi jejich necnostmi a zpozdilostmi. Teď už si dokonce tvůrčím způsobem přizpůsobili mysliveckou báchorku o jejich starání se o zvěř bez kterého by se z krajiny prý nenávratně ztratila. Opravdu zábavné! Tohodle virtuálního vaničkového dítěte tedy opravdu není škoda. |
