Petr Hlobil: Světová banka opět nepřesvědčila
Ropovod z Čadu do Kamerunu byl nejdiskutovanějším projektem na konzultacích v Africe. Jeho autoři doufali, že přiláká tučné investice do ropného průmyslu a že se stane příkladem pro mnohé další projekty. K šíření dobrého jména čadsko-kamerunského ropovodu přispěla Světová banka prohlášením, že se úspěch projektu "bude měřit snížením chudoby, a nikoli barely ropy nebo miliony dolarů pocházejících z exportu čadské ropy."
První facku uštědřila projektu čadská vláda, která použila počáteční výnosy z výstavby ropovodu na nákup zbraní. Druhou ránu udělil projektu inspekční panel Světové Banky, který má dohlížet na dodržování vnitřních předpisů při přípravě a realizaci projektů. Inspekce konstatovala, že během příprav stavby v Čadu byla porušena celá řada ustanovení a politik Světové banky, což neblaze poškodilo zájmy místních občanů. Zkušenosti v Čadu se staly precedentem pro kamerunské organizace, které vyzvaly inspekční panel, aby provedl prověrku také kamerunské části ropovodu.
Kritika na hlavu tvůrců projektu se snesla také od členů Mezinárodní monitorovací skupiny, která vznikla z popudu Světové banky. Monitorovací orgán došel k závěrům, že stavba ropovodu sice postupuje rychleji, než bylo plánováno, avšak rozvojové programy, které měly projekt doprovázet, jsou neustále odkládány. Právě tyto programy měly zajistit, že výstavba ropovodu skutečně sníží chudobu v subsaharské Africe.
Klacky pod nohy však hází projektu i zkorumpované místní vlády. To, jak státu záleží na blahu svých obyvatel, demonstroval při diskusi o kompenzacích vyslanec čadské vlády. Zástupce Čadu si postěžoval, že odškodnění požadované Světovou bankou pro obyvatele žijící na trase ropovodu je třikrát vyšší než minimální částka stanovená vládou. Zapomněl však dodat, že kompenzace nepokrývají skutečné ztráty a že mnozí poškození jsou při jejich vyplácení vynecháni.
Další projekt Světové banky, který rozvířil debatu v Mozambiku, zastřešuje těžbu zlata v tanzanském Bulyanhulu. Podle odpůrců tanzanská vláda vydala v roce 1996 licenci k těžbě kanadské firmě Sutton Resources, která vyhnala tisíce horníků, jež v oblasti tradičně dobývali zlato, bez jakýchkoli náhrad. Na foru zároveň zazněla obvinění, že horníci, kteří pokračovali v těžbě, byli v některých šachtách pohřbeni zaživa.
Transparentnost příjmů
Další z kontroverzních témat konzultací v Africe byla transparentnost příjmů z těžby ropy a dalších surovin. Nevládní organizace a mezinárodní korporace (např. Shell nebo BP) se shodly na tom, že je nutné zveřejňovat finanční podmínky kontraktů a licencí k těžbě. Tyto údaje omezují korupci a nepřímo nutí vládu zveřejňovat informace o tom, jak jsou tyto prostředky využívány.
Světová banka podmínila půjčku na stavbu ropovodu z Čadu do Kamerunu zákonem, podle něhož musí většina příjmů proudit do rozvojových projektů a investic v regionech ovlivněných těžbou a transportem ropy. Tento zákon přijatý v roce 1998 může však čadský prezident po pěti letech svým rozhodnutím změnit. Znamená to tedy, že jakmile letos začne proudit ropa, rozhodnutí o použití prostředků se opět ocitne v rukou úzké skupinky lidí kolem prezidenta. Po již zmíněné epizodě s nákupem zbraní to není nejoptimističtější scénář.
A co dál
Dosavadní regionální konzultace Světové banky ukázaly, že investice do těžebního průmyslu sice mohou pozitivně ovlivnit makroekonomická čísla, jejich dopad na odstraňování chudoby je však sporný. Mezinárodní půjčky zhoršily životní úroveň obyvatel převážně v zemích, kde je ropný průmysl dominantním odvětvím a kde je oslabena demokracie. Z projektů zde těží především velké nadnárodní společnosti, které si dokáží vyjednat nejvýhodnější podmínky, a vládnoucí rodinné klany.
Světová banka by se měla soustředit na rozvoj vzdělávání, zdravotnictví a malého podnikání, z něhož mohou profitovat daleko širší skupiny obyvatel. V oblasti energetických zdrojů by se měla zaměřit na rozvoj obnovitelných zdrojů, které mohou díky své decentralizaci sehrát v Africe klíčovou roli. Pokud však Světová banka bude nadále podporovat soustředěné využívání fosilních paliv, nepříznivě tak ovlivní klimatické změny, které již nyní postihují především rozvojové země. V neposlední řadě Světová banka zabrání nástupu obnovitelných zdrojů a posune obyvatele Afriky o něco blíž k trvale neudržitelné budoucnosti. Dnes ještě mohou budovat energetický systém zcela od začátku. Pokud bude závislý na neobnovitelných zdrojích, vyvstane v budoucnu nutnost jej radikálně měnit.
Tento text byl převzat z tištěného EkoListu únor 2003.
reklama
