Ladislav Půlpán: Svůj článek jsem nepsal proto, abych někoho rozesmutnil nebo rozesmál
V tom je rozdíl mezi těžbou nahodilou a úmyslnou - zatímco úmyslná těžba je těžba plánovaná se vší odpovědností (v současnosti se preferuje obnova porostů podrostním způsobem bez holin), tak nahodilá je vždy důsledkem přírodních procesů a něčích předchozích rozhodnutí, přičemž na těchto rozhodnutích se, ať už přímo či nepřímo, podíleli někteří z těch, kdo dnes kritizují vznikající holiny (mimochodem - ve svém článku jsem nepsal nic o velikosti rozdílu, ale rozdílu jako takovém). Vzniklé holiny jsou v tomto případě bohužel daní za to, že další porosty byly uchráněny před kůrovcem asanačními zásahy v místech současného přemnožení.
Proti tomu existuje postup, který jsem pro sebe nazval pštrosí politika. Strčit hlavu do písku a neustále tvrdit, že se (dle pouček o gradaci) kůrovec zastaví sám. Toto sice obecně platí, ale nikdo neřekl, kdy a kolik lesa mezitím odumře. V tom je podstatný rozdíl mezi naší a německou stranou. Lýkožrout smrkový totiž žije převážně na smrku, takže poté, co v Bavorském parku sežral smrčiny, rozptýlil se do kraje, kde vyžírá smrkové selské lesy, zatímco uvnitř parku se žír zastavil o bukojedlové porosty, které na jižních stráních dominují. Naproti tomu na české straně má prozatím neomezené množství potravy - dospělých smrků, prakticky bez příměsi dalších dřevin.
Ostatně i na německé straně nikdo veřejnost nepřipravil na to, že dospělé smrčiny velkoplošně odumřou a že se ve velkém rozběhne druhotná sukcese. Naopak dnes již odvolaný ředitel Bavorského parku tvrdil veřejnosti ještě v létě 1996, že se kůrovcová kalamita zastavuje a rozpad nehrozí. Když na podzim kůrovcem napadené smrky ztratily jehličí, nebylo možné pro nápravu stavu nic dělat - nezbývá než přesvědčovat veřejnost, že to byla ta nejlepší cesta - i prostřednictvím letáků, o kterých byla řeč. Možná, že se podaří část veřejnosti a turistů přesvědčit, ale zdaleka ne všechny - z některými obyvateli německých obcí v okolí parku jsem měl možnost mluvit a nezdálo se, že by oplývali nadšením.
Na rozdíl od německé strany, kde kůrovec to, co již mohl zahubit, zahubil, je na naší straně ještě dost porostů, které je možno uchránit. Protože se nedomnívám, že je správné nechat pokračovat velkoplošné odumírání dalším šířením kůrovce, nedomnívám se, že blokování asanačních zásahů bylo správným řešením.
Závěrem pár slov ke své osobě - jsem skutečně pracovníkem ředitelství Lesů České republiky, s.p., Hradec Králové. Zodpovídám za úsek ochrany lesa. Tuto skutečnost jsem neuvedl ne proto, že bych se za ní styděl, ale proto, že NP Šumava nespadá do správy našeho podniku. Otázkami okolo parku se zabývám ve svém volném čase jako soukromá osoba, s podporou svého domovského článku Asociace Brontosaura (většina členů totiž na Luzném byla). Většina těch, které jsem ve svých článcích kritizoval, mne zná, takže ani před nimi se neskrývám. Rovněž s členy Hnutí Duha jsem měl možnost již nejednou tuto problematiku probírat, včetně těch míst, o kterých se namátkou zmiňuje mgr. Banaš (toho, pravda, neznám, ale vzhledem k uváděným datům se domnívám, že se jedná o aktivistu hnutí Duha - pokud má však zájem o dialog, žádám Ekolist, aby mu sdělil můj e-mail). Jsem i nadále připraven vést diskusi o věcných otázkách, ale nejsem ochoten reagovat na osobní útoky a urážky, argumenty složené z vět vytržených z kontextu, případně založené na tom, kolik titulů mají zastánci jednoho nebo druhého názoru. Nezlobte se, ale na to nemám ani chuť ani čas (na to mi stačí diskusní pořady našich TV).
reklama
