Tomáš Hyjánek: Výzva 2 °C – co očekávají lídři „zeleněji“ orientovaného businessu od zelené ekonomiky?
15.11.2011
V přípravě na nadcházející klimatickou konference v jihoafrickém Durhamu uveřejnila organizace Charlese prince z Walesu, další, v pořadí již pátou výzvu, ve které se špičky environmentálně gramotného businessu hlásí k cíli omezení velikosti antropogenní klimatické změny na 2 °C a k celé řadě preventivních i mitigačních opatření.
Text výzvy (prozatím v angličtině a dalších světových jazycích) je dostupný zde: http://www.2degreecommunique.com/The-Communique.aspx .
Před dvěma lety byl uveřejněn podobný dokument při měsíce před konferencí v Kodani. Český překlad Kodaňské výzvy je dostupný zde: http://www.copenhagencommunique.com/images/stories/final-copenhagen-communique-czech.pdf
Zatímco Kodaňská výzva požadovala především přijetí emisního stropu a dlouhodobou cestu ke snížení emisí s důrazem na roli rozvinutých zemí jako průkopníků tohoto procesu (tedy cílů, které v Kodani nebyly přijaty v závazné podobě), výzva 2 °C staví na pojmu zeleného růstu: „zelený růst nabízí možnost k vytvoření lépe prosperující a resilientní ekonomiky a schopnost inovace, vzniku nových průmyslových odvětví a pracovních míst… pokud podnikneme správné kroky, zabezpečíme vznik ekonomiky s nízkými uhlíkovými emisemi, která je více resilientní, efektivnější a méně zranitelná globálními otřesy…“.
Výzvou 2 °C se její signatáři hlásí k prosazení celé řady opatření, jak na poli mezinárodní (mezivládní) spolupráce, tak i ve vlastní ekonomice. Je velmi povzbuzující, že zde je klíčový požadavek stanovení „ceny (emitovaného) uhlíku, která je dostatečná k prosazení potřebných aktivit a zároveň je v dlouhodobém výhledu stabilní“. Signatáři požadují od vlád prosazení legislativního rámce na mezinárodní, národní i lokální úrovni, sami se pak zavazují k práci na dosažení klimatického cíle. Výzva prakticky končí tímto prohlášením: „Jako leadeři podnikového světa věříme, že jedinou udržitelnou budoucností našich firem i celého světa je vybudování robustní, zelené a klimaticky resilientní ekonomiky“,
Z tohoto pohledu je podstatné, že mezi signatáři jsou „těžké“ váhy energetického průmyslu a metalurgie, jako ALCOA, BP a Shell a také banky jako ING, Lloyds, KBC, zajišťovna Swiss Re.
ICT svět zastupují například SAP a Vodafone, další výrazně známé značky jsou třeba TESCO, Adidas, Puma, Phillips a Nestle a Unilever. Automobilky v tomto přehledu příznačně chybí, je zde pouze Rolls-Royce a Toyota Turecko(!), ze subdodavatelů pak například Pirelli.
Letecké společnosti zastupují třeba Air France a KLM. Firmy De Beers nebo Johnson Matthey netřeba dlouho komentovat.
Ke dni zveřejnění výzvy 20. 10. 2011 ji podepsalo 115 evropských firem, 29 asijských (RICOH, ale i firmy z Číny a Indie), 18 jihoamerických (známý je CEMEX) 16 afrických (například AngloGold Ashanti), 16 australských (například logistická firma John Swire & Sons a několik pojišťoven a penzijních fondů) a 13 severoamerických firem (nejznámější jsou Johnson&Johnson a P&G, eBay a již zmíněná ALCOA).
Pokud se podíváme na klíčové výrazy (tagy) použité v dokumentu, nalezeneme zde:
Ekonomie, ekonomický – 10x
Riziko – 7x
Environmentální – 6x
Resilience (i jako adjektivum) 5x.
Udržitelný – 4x
Růst – 3x
Efektivita(efficiency) - 2x
Naproti tomu se zde nevyskytuje výraz obnovitelný (zdroj, energie).
Výrazně nové je používání výrazu „resilience“, který je zde v následujících konstelacích:
- Ekonomika více prosperující a resilientnější
- Ekonomika resilientnější, efektivnější a méně zranitelná globálními otřesy
- Rozvoj nízkouhlíkový a klimatický resilientní
- Infrastruktura nízkouhlíková a resilientní
- Ekonomika zelená, robustní a klimaticky resilientní
V tomto kontextu je zřejmé, že výzva vcelku poučeně zachází s konceptem resilience, který dle definice „otců zakladatelů“ tohoto oboru znamená schopnost systému absorbovat změny (schopnost tlumit narušení) a reorganizovat se, aby si zachoval v podstatě stejnou funkci, strukturu, identitu a zpětné vazby. (http://www.resilience.cz/glosar-hlavnich-pojmu-resilience/ podle http://www.resalliance.org/index.php/index.php?id=639&sr=1&type=pop)
Z tohoto hlediska by tedy měly uvedené firmy přijmout za své tyto základní resilientní přístupy:
- Zvýšit a podporovat diverzitu, různorodost
- Dosáhnout optimálního stupně otevřenosti a konektivity
- Zvýšit a udržovat rezervy v materiální i nemateriální podobě (například v případě udržení zkušených dlouhodobých pracovníků)
- Zkrátit a posílit zpětné vazby v podniku i v okolní společnosti
- Operovat v modulárním režimu, kdy podnik je schopný pozdržet šíření šokové události, nebo izolovat od ní své klíčové složky
Zdroj: www.resalliance.org, Resilience Assessment, kapitola 3.3
Mnohé z těchto principů jsou v přímém rozporu s fungováním globálních firem, které často operují „just-in-time“, bez podstatných rezerv, s hierarchickým řízením které netoleruje samostatnost poboček a často bohužel i s potlačováním toků kritických informací. V takto strukturované firmě se šíří krize jako lesní požár a chybí zdroje lidské i materiální, které by ji mohly zastavit.
Otevřenou otázkou je, jak lze resilientního přístupu dosáhnout v podmínkách „zelené“ ekonomiky, která je v případě rozsáhlého využívání obnovitelných zdrojů energie klimatickými krizemi daleko zranitelnější, než ekonomika „fosilní“. Větrné elektrárny musí vzdorovat tornádům, fotovoltaické parky mohou ohrozit záplavy, sklízeň energetické biomasy kromě předchozích rizik ohrožují i požáry a neúroda obecně. Navíc je zde nutnost přenosu elektrické energie z intermitentních obnovitelných zdrojů v měřítku celých kontinentů, kdy energetické zdroje jsou využívány v „just-in-time“ režimu, celá síť je plně propojená a operuje bez rezerv (doporučuji(!!!) blog The Economist: Babbage pro představu, jaké to má následky: http://www.economist.com/blogs/babbage/2011/09/reliability-grid)
Cesta k resilientní ekonomice bude patrně daleko delší a trnitější, než signatářské firmy doufají. Útěchou jim a nám všem budiž, že jiná než resilientní ekonomika v následujících dekádách nebude možná… A tato maxima ve výzvě 2°C je!
reklama
Text výzvy (prozatím v angličtině a dalších světových jazycích) je dostupný zde: http://www.2degreecommunique.com/The-Communique.aspx .
Před dvěma lety byl uveřejněn podobný dokument při měsíce před konferencí v Kodani. Český překlad Kodaňské výzvy je dostupný zde: http://www.copenhagencommunique.com/images/stories/final-copenhagen-communique-czech.pdf
Zatímco Kodaňská výzva požadovala především přijetí emisního stropu a dlouhodobou cestu ke snížení emisí s důrazem na roli rozvinutých zemí jako průkopníků tohoto procesu (tedy cílů, které v Kodani nebyly přijaty v závazné podobě), výzva 2 °C staví na pojmu zeleného růstu: „zelený růst nabízí možnost k vytvoření lépe prosperující a resilientní ekonomiky a schopnost inovace, vzniku nových průmyslových odvětví a pracovních míst… pokud podnikneme správné kroky, zabezpečíme vznik ekonomiky s nízkými uhlíkovými emisemi, která je více resilientní, efektivnější a méně zranitelná globálními otřesy…“.
Výzvou 2 °C se její signatáři hlásí k prosazení celé řady opatření, jak na poli mezinárodní (mezivládní) spolupráce, tak i ve vlastní ekonomice. Je velmi povzbuzující, že zde je klíčový požadavek stanovení „ceny (emitovaného) uhlíku, která je dostatečná k prosazení potřebných aktivit a zároveň je v dlouhodobém výhledu stabilní“. Signatáři požadují od vlád prosazení legislativního rámce na mezinárodní, národní i lokální úrovni, sami se pak zavazují k práci na dosažení klimatického cíle. Výzva prakticky končí tímto prohlášením: „Jako leadeři podnikového světa věříme, že jedinou udržitelnou budoucností našich firem i celého světa je vybudování robustní, zelené a klimaticky resilientní ekonomiky“,
Z tohoto pohledu je podstatné, že mezi signatáři jsou „těžké“ váhy energetického průmyslu a metalurgie, jako ALCOA, BP a Shell a také banky jako ING, Lloyds, KBC, zajišťovna Swiss Re.
ICT svět zastupují například SAP a Vodafone, další výrazně známé značky jsou třeba TESCO, Adidas, Puma, Phillips a Nestle a Unilever. Automobilky v tomto přehledu příznačně chybí, je zde pouze Rolls-Royce a Toyota Turecko(!), ze subdodavatelů pak například Pirelli.
Letecké společnosti zastupují třeba Air France a KLM. Firmy De Beers nebo Johnson Matthey netřeba dlouho komentovat.
Ke dni zveřejnění výzvy 20. 10. 2011 ji podepsalo 115 evropských firem, 29 asijských (RICOH, ale i firmy z Číny a Indie), 18 jihoamerických (známý je CEMEX) 16 afrických (například AngloGold Ashanti), 16 australských (například logistická firma John Swire & Sons a několik pojišťoven a penzijních fondů) a 13 severoamerických firem (nejznámější jsou Johnson&Johnson a P&G, eBay a již zmíněná ALCOA).
Pokud se podíváme na klíčové výrazy (tagy) použité v dokumentu, nalezeneme zde:
Ekonomie, ekonomický – 10x
Riziko – 7x
Environmentální – 6x
Resilience (i jako adjektivum) 5x.
Udržitelný – 4x
Růst – 3x
Efektivita(efficiency) - 2x
Naproti tomu se zde nevyskytuje výraz obnovitelný (zdroj, energie).
Výrazně nové je používání výrazu „resilience“, který je zde v následujících konstelacích:
- Ekonomika více prosperující a resilientnější
- Ekonomika resilientnější, efektivnější a méně zranitelná globálními otřesy
- Rozvoj nízkouhlíkový a klimatický resilientní
- Infrastruktura nízkouhlíková a resilientní
- Ekonomika zelená, robustní a klimaticky resilientní
V tomto kontextu je zřejmé, že výzva vcelku poučeně zachází s konceptem resilience, který dle definice „otců zakladatelů“ tohoto oboru znamená schopnost systému absorbovat změny (schopnost tlumit narušení) a reorganizovat se, aby si zachoval v podstatě stejnou funkci, strukturu, identitu a zpětné vazby. (http://www.resilience.cz/glosar-hlavnich-pojmu-resilience/ podle http://www.resalliance.org/index.php/index.php?id=639&sr=1&type=pop)
Z tohoto hlediska by tedy měly uvedené firmy přijmout za své tyto základní resilientní přístupy:
- Zvýšit a podporovat diverzitu, různorodost
- Dosáhnout optimálního stupně otevřenosti a konektivity
- Zvýšit a udržovat rezervy v materiální i nemateriální podobě (například v případě udržení zkušených dlouhodobých pracovníků)
- Zkrátit a posílit zpětné vazby v podniku i v okolní společnosti
- Operovat v modulárním režimu, kdy podnik je schopný pozdržet šíření šokové události, nebo izolovat od ní své klíčové složky
Zdroj: www.resalliance.org, Resilience Assessment, kapitola 3.3
Mnohé z těchto principů jsou v přímém rozporu s fungováním globálních firem, které často operují „just-in-time“, bez podstatných rezerv, s hierarchickým řízením které netoleruje samostatnost poboček a často bohužel i s potlačováním toků kritických informací. V takto strukturované firmě se šíří krize jako lesní požár a chybí zdroje lidské i materiální, které by ji mohly zastavit.
Otevřenou otázkou je, jak lze resilientního přístupu dosáhnout v podmínkách „zelené“ ekonomiky, která je v případě rozsáhlého využívání obnovitelných zdrojů energie klimatickými krizemi daleko zranitelnější, než ekonomika „fosilní“. Větrné elektrárny musí vzdorovat tornádům, fotovoltaické parky mohou ohrozit záplavy, sklízeň energetické biomasy kromě předchozích rizik ohrožují i požáry a neúroda obecně. Navíc je zde nutnost přenosu elektrické energie z intermitentních obnovitelných zdrojů v měřítku celých kontinentů, kdy energetické zdroje jsou využívány v „just-in-time“ režimu, celá síť je plně propojená a operuje bez rezerv (doporučuji(!!!) blog The Economist: Babbage pro představu, jaké to má následky: http://www.economist.com/blogs/babbage/2011/09/reliability-grid)
Cesta k resilientní ekonomice bude patrně daleko delší a trnitější, než signatářské firmy doufají. Útěchou jim a nám všem budiž, že jiná než resilientní ekonomika v následujících dekádách nebude možná… A tato maxima ve výzvě 2°C je!
reklama
Tomáš Hyjánek
Autor se zajímá o problematiku ropného zlomu a resilience, publikuje též na Energybulletin.cz
Autor se zajímá o problematiku ropného zlomu a resilience, publikuje též na Energybulletin.cz
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk