Adin Vyhlídka: Touha po vraždění
11.12.2013
Můj otec mě kdysi dávno kladl na srdce – nikdy na nikoho nemiř zbraní, ani hračkou. Měl pravdu.
Jakmile si člověk navykne zamířit na živého tvora, pak stačí malý pohyb prstem a život je nenávratně pryč. To je první krok zvráceného charakteru a také další krok k nerozlišování toho, po čem či po kom se střílí, a to si říkáme "lidé 21. století". V nedávné minulosti lovci vystříleli téměř všechny původní predátory a jejich snaha nepolevuje ani dnes. Přestože např. vzteklina na našem území již mnoho let nebyla zaznamenána, stále se střílí liška, kterou v přírodě ani nezahlédnete. Volně žijící zvěře každým rokem ubývá, a tak se uměle chovají bažanti a kachny, aby bylo do čeho střílet. Taková uměle odchovaná kachna či bažant se střílí v 5. až 7. měsíci života v tomto zparchantělém světě lovců prahnoucích po trofeji nebo naplněném mrazáku a břicha.
Názor veřejnosti:
Jakápak je u té naší lidové myslivosti rádoby úcta ke zvířatům, mýty o nutnosti zvěř regulovat, kultura a tradice? Jde jim jen o vraždění zvířat. Chlapi s puškami střílejí na vše, co se pohne. Ročně oficiálně přiznají zastřelení 24 198 koček a 1 621 psů, ve skutečnosti jich ale bude mnohem víc! Honitbou je bezmála celá ČR. Majitelé pozemků mnohdy ani nevědí, že jejich pozemky jsou zařazeny do takzvané honitby a že na ně myslivci můžou kdykoli vlézt a přijít třeba až na dvůr. Stát v podstatě práva občana ignoruje, zato návrh myslivců na zapsání myslivosti jako kulturního dědictví ČR na světový seznam UNESCA podporuje a do českého seznamu kulturního bohatství je Ministerstvo kultury ČR už tiše přijalo. Navíc částka z rozpočtu MZe na podporu myslivosti v roce 2010 stála daňové poplatníky 12,5 milionu korun.
Začátkem prosince 2013 proběhl avizovaný velko-odstřel černé zvěře v Brdech. Ano, černá zvěř chodí stále častěji do míst obydlených a obdělávaných lidmi. Důvod je prostý, jejich krajina je člověkem zastavěna průmyslovými zónami, dálnicemi, výrobními areály, ale i golfovými hřišti. Jejich migrační trasy jsou přerušeny, mnohé plochy oploceny. Potravu nalézají na polích osázených kukuřicí a řepkou. Všechno se to odehrává pod pochybným scénářem pána tvorstva, suplujícího vystřílené predátory v naší krajině. Podivné složení těchto lovců toužících zabíjet jsem si zařadil do dvou kategorií. Ti, kteří začínali coby uvědomělí členové KSČ, dnes, pokud by neměli tu kamizolku zelenou, tak byste je podle zanedbaného zevnějšku mohli klidně považovat za bezdomovce. A ta druhá skupina, která jezdí provozovat tuto vražednou zálibu ve svých terénních vozech, to jsou ti, kteří různými způsoby přišli k majetku a finančním prostředkům, navštěvují golfová hřiště a jako pochybné ukájení střílí živé tvory ze svých, za velké peníze zakoupených zbraní. Bohužel se mezi těmito lovci často objevují i nositelky života – ženy.
Překvapující je drzost těch, kteří mají odvahu, ještě v tomto století prohlásit vraždění volně žijících tvorů ve volné krajině, ve veřejném prostoru za „Kulturní dědictví“ či „Kulturní tradici“.
reklama
Jakmile si člověk navykne zamířit na živého tvora, pak stačí malý pohyb prstem a život je nenávratně pryč. To je první krok zvráceného charakteru a také další krok k nerozlišování toho, po čem či po kom se střílí, a to si říkáme "lidé 21. století". V nedávné minulosti lovci vystříleli téměř všechny původní predátory a jejich snaha nepolevuje ani dnes. Přestože např. vzteklina na našem území již mnoho let nebyla zaznamenána, stále se střílí liška, kterou v přírodě ani nezahlédnete. Volně žijící zvěře každým rokem ubývá, a tak se uměle chovají bažanti a kachny, aby bylo do čeho střílet. Taková uměle odchovaná kachna či bažant se střílí v 5. až 7. měsíci života v tomto zparchantělém světě lovců prahnoucích po trofeji nebo naplněném mrazáku a břicha.
Názor veřejnosti:
Jakápak je u té naší lidové myslivosti rádoby úcta ke zvířatům, mýty o nutnosti zvěř regulovat, kultura a tradice? Jde jim jen o vraždění zvířat. Chlapi s puškami střílejí na vše, co se pohne. Ročně oficiálně přiznají zastřelení 24 198 koček a 1 621 psů, ve skutečnosti jich ale bude mnohem víc! Honitbou je bezmála celá ČR. Majitelé pozemků mnohdy ani nevědí, že jejich pozemky jsou zařazeny do takzvané honitby a že na ně myslivci můžou kdykoli vlézt a přijít třeba až na dvůr. Stát v podstatě práva občana ignoruje, zato návrh myslivců na zapsání myslivosti jako kulturního dědictví ČR na světový seznam UNESCA podporuje a do českého seznamu kulturního bohatství je Ministerstvo kultury ČR už tiše přijalo. Navíc částka z rozpočtu MZe na podporu myslivosti v roce 2010 stála daňové poplatníky 12,5 milionu korun.
Začátkem prosince 2013 proběhl avizovaný velko-odstřel černé zvěře v Brdech. Ano, černá zvěř chodí stále častěji do míst obydlených a obdělávaných lidmi. Důvod je prostý, jejich krajina je člověkem zastavěna průmyslovými zónami, dálnicemi, výrobními areály, ale i golfovými hřišti. Jejich migrační trasy jsou přerušeny, mnohé plochy oploceny. Potravu nalézají na polích osázených kukuřicí a řepkou. Všechno se to odehrává pod pochybným scénářem pána tvorstva, suplujícího vystřílené predátory v naší krajině. Podivné složení těchto lovců toužících zabíjet jsem si zařadil do dvou kategorií. Ti, kteří začínali coby uvědomělí členové KSČ, dnes, pokud by neměli tu kamizolku zelenou, tak byste je podle zanedbaného zevnějšku mohli klidně považovat za bezdomovce. A ta druhá skupina, která jezdí provozovat tuto vražednou zálibu ve svých terénních vozech, to jsou ti, kteří různými způsoby přišli k majetku a finančním prostředkům, navštěvují golfová hřiště a jako pochybné ukájení střílí živé tvory ze svých, za velké peníze zakoupených zbraní. Bohužel se mezi těmito lovci často objevují i nositelky života – ženy.
Překvapující je drzost těch, kteří mají odvahu, ještě v tomto století prohlásit vraždění volně žijících tvorů ve volné krajině, ve veřejném prostoru za „Kulturní dědictví“ či „Kulturní tradici“.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
