Pavel Pečínka: V předvečer temnězelené exekuce
Takže: O ZO SZ v Novém Městě jsem se dozvěděl z textu Martina Macha Převálcovaná Vysočina. Výskyt zelených v oblasti mého rodiště mě velice udivil, podrobnosti a důvody jsem uvedl v článku Jak se zocelovala strana anebo V žáru Temnězeleného slunce, dostupném na www.blisty.cz z 25. či 26. listopadu 2003, na EkoListu po drátě (zde) a díky Jakubu Ježkovi i v rubrice Názory na www.stranazelenych.cz/praha. Prosím tedy členy Ústřední revizní komise, aby si tento text pečlivě i s uvedenými odkazy prostudovali, nemohu zde vše rozvádět nanovo, ovšem bez důkladného prostudování poměrně těžko mohou pochopit moje jednání a jeho motivy. Škoda, že se mi Petr Hrdina ozval předevčírem, mohlo na to být víc času.
Celý příběh ale mohu, až budu mít více volna, znovu a třeba i detailněji popsat, pouze pokud se Jana Ulbrychová a Jakub Patočka písemně zavážou k jeho otištění ve svém skvělém, pestrém, věcně správném a pluralitním listu Zelené listy (ovšem pokud z tohoto článku na poslední chvíli nebudou muset zmizet odstavce kritické vůči některým lidem či jevům v SZ, jak už se kdysi čistě náhodou před uzávěrkou stalo v Sedmé generaci a pak Literárních novinách), na stránkách www.zeleni.net, z nichž úplnou náhodou většinou vypadávají články psané vůči SZ kritickým tónem, a rozešlou ho stranickým mailovým rozesílačem, který čistě náhodou mnohé kritické texty o SZ taktéž zapomíná zachycovat už téměř rok.
Ve stručnosti jen navíc uvádím, že s aktivitami téměř žádných zelených jsem se v mém domovském městě nikdy nesetkal, i když několik ekologických kauz se zde odehrálo. Zajímalo mě mj., zdali se podařilo pro SZ získat bývalého disidenta Slávka Popelku, (který už kdysi v SZ Brno působil) či chartisty Víta Bohumila Homolku a Jana Kellera (nezaměňovat se sociologem Janem Kellerem) atd. (na které jsem kdysi, když Jan Beránek sháněl na Vysočině nové členy, dával tipy).
Podezření bylo víc, dnes přidávám i podezření vůči Karlu Hoplíčkovi, pro mě naprosto neznámému jménu, který navíc v textu Převálcovaný Martin Mach z 28. října 2003 na www.zeleni.net u ženy Jana Beránka ocenil, že se "jako dospělá BÍLÁ žena s právem volit, rozhodla zúčastnit této krajské konference". Označení "černý" a "bílý", stejně jako gádžo, Rom, nerom a Cikán používám v nadsázce i vážně i já sám, a to i v odborných či publicistických textech, ne vždy se to setkalo s pochopením. Vytýkali mi to v článcích na Britských listech (www.blisty.cz) i lidé, kteří vědí, že multikulturní společnosti fandím, a já to musel veřejně vysvětlovat. Nechtěl jsem tedy hned Karla Hoplíčka kritizovat, nicméně zde mi to přece jen jako nadsázka nepřipadalo, a přemýšlel jsem i o tom, jestli se do této divné ZO SZ Nové Město nevetřel nějaký polofašounek.
Představte si, že se od 15 let zajímáte ve svém malém, osmitisícovém městě a regionu, kde se všechno rozkecá, o punkery, ke kterým patřil můj bratr Roman, undergroundové skupiny i zelené iniciativy (což vše se zelenými nějak souvisí), a najednou se dozvíte, že zde vznikla 8 nebo 9 členná skupina zelených, která za přítomnosti předsedy SZ Jana Beránka (!!!) a členů revizní komise (!!!) zorganizovaně nastoupí, přehlasuje vyjevené bývalé spojence a jejíž dosud zde neznámý člen, trousící (vážně či nevážně?) bez vysvětlení cosi o bílých, se stane dokonce členem Republikové rady (!!!!!!) a ještě k tomu předsedou Krajské organizace v kraji Vysočina (!!!!), i když byl tou dobou ve Straně zelených týden. A to s viditelným záměrem odsunout z Republikové rady Martina Macha, o jehož povolání, aktivitách a znalostech už celkem podrobnou představu mám.
Snažil jsem se tedy zjistit věk, povolání, adresy a také bývalou aktivitu v ekologických aj. iniciativách těchto lidí, abych si utvrdil či vyvrátil své pochyby, jednak, ale to až na posledním místě, abych se těchto zelených Novoměšťáků i Žďáráků zeptal, jak je to s dlouhodobě zamýšleným idiotským projektem radnice vrtat silniční tunel skoro pod naší zahradou. Do hromadného mailu Janě Ulbrychové, Miloši Tuháčkovi a spol. z téhož dne, 28. října 2003, jsem napsal:
"K Tvé otázce, zdali se může Jakub měnit, říkám, že podle mne už bohužel ne, a že jak takoví lidé působí v malém měřítku, působili by i ve velké politice. Styl výhra nebo prohra je myslím nevyhovující. To snad poslední měsíce jasně ukázaly a z toho bych vycházel. Výhody vidím v kolektivním působení několika vyhraněných osobností, kde se jejich negativa vzájemně vyruší, ne ve schématu jeden dirigent a kolem poslušný orchestr.
Jinak různě revoluční metody a zvolení Jakuba Patočky šéfem programové skupiny jsem podporoval proto, aby v SZ ustal vliv mafiánů a polokriminálníků s tím, že tyto metody jsou dočasné a skončí. Ne proto, aby byly používány proti názorovým oponentům, tak jako v Jihlavě. No co to je? Kdo tvoří těch 8 členů ZO Nové Město na Moravě a kdo 8 členů ZO Žďár nad Sázavou? Co ti lidé dělají, kde pracují, kde byli aktivní, jak se zrodí tak bleskově dvě nové organizace? Martin Mach a Jihlava je totéž co Vachulka se Zemanem? Oznámí mi někdo těch 16 jmen? Počkáme si na výsledek, Miloši, jo? Podle mě, Miloši, v tomhle není nějaké kompromisnictví na obě strany moc na místě."
Věděl jsem, že existuje několik členů SZ Žďár, ale jejich aktivitu jsem zaznamenával jinde, ne v tomto okresním městě.
Odpověď jsem, pokud jde o členy, nedostal, sháněl jsem tudíž na vícero místech jinde. Dostal jsem se ke dvěma starším neúplným materiálům. 31. října 2003 jsem psal slečně Bodiové do hlavního štábu, (papír mám u sebe, můžu přepsat), s tím, že mě zajímají adresy, věk, povolání a kontakt na lidi ze SZ NM a Žďár. 5. listopadu 2003 mi Adéla Bodiová napsala:
"Z adresáře Vám mohu poslat pouze jmenné seznamy členů Vámi zmiňovaných základních organizací. Požadované kontakty a adresy zasílám pouze na předsedy těchto ZO. S žádostí o detaily a osobní údaje týkající se členské základny jejich ZO se prosím obraťte přímo na ně."
V seznamu členů byla adresa a telefon na Karla Hoplíčka a Jana Beránka.
Pak (přesné datum teď nemůžu zjistit, mail u sebe může mít Dita Horová, Jana Ulbrychová, Adéla Bodiová nebo Jan Beránek) jsem se obrátil jedním mailem (Dotaz k zelené Vysočině) na tyto lidi zároveň, a to s tímhle dotazem:
"Psal jsem vícero lidem o údaje lidí ze ZO Ždár a Nové Město. Nejvíce mi jich poskytla Adéla Bodiová, viz níže. Mě totiž udivilo, kde jste sehnali v tak nezeleném kraji, kde nebylo po zelených partajních ani mimopartajnich ani vidu, ani slechu, tak narychlo tak disciplinované lidi. Dokud se tahle metoda používala jako dezinfekce proti polokriminální partě Vachulka a Zeman, nevadila mi. Teď mě ale naštvalo, že to používáte proti názorovým oponentům a i proti lidem, kteří tu protikorupční deratizaci v Brně na dubnovém sjezdu prováděli dohromady s váma. Chtěl jsem proto požádat Honzu Beránka, jak mi doporučuje Adéla Bodiova, aby mi kromě sebe, své manželky, pani Winkelmanove, pana Šíchy a manželů Roubalových, o kterých představu mám, doplnil u ostatních členů ZO Žďár a Nové Město jejich věk, povolání a případně, v jaké iniciativě co dělali. To nechápej, Jano, jaks mi psala, jako kádrování. Já ty údaje o sobě taky poskytnu, pokud to někoho zajímá."
Další část dopisu se už Vysočiny netýkala.
Jan Beránek mi dopověděl 9. listopadu 2003, kopii jeho textu dostala i Dita Horová, Jana Ulbrychová a Adéla Bodiová. Napsal:
"Ahoj Pavle,
můžu Tě ujistit, že 9 členů v ZO Žďár není papírových a že dělají víc konkrétní práce pro Zelené než většina členů například organizace Brno-střed. Myslím, že nehezkých zážitků se zpochybňováním svého členství a svých práv v SZ mají až dost z krajské konference. Jejich osobní údaje Ti dávat nebudu, soudě podle tónu Tvé žádosti se chystáš k jejich předpojatému kádrování. Já po tobě taky nechci věk, povolání a bydliště například Tvých kolegů v redakci.
Zdravím, Honza"
Dita Horová mi předtím, 6. listopadu 2003, odpověděla mailem:
"Vážený pane,
já Vám požadované údaje neposkytnu, ani je neznám, ale považuji za povinnost Vás upozornit na existenci zákona c. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. tedy pokud dotčení členové nedali souhlas s poskytováním jejich údajů, pak není možné tyto údaje požadovat - ani tajemnice SZ není oprávněna vám je poskytnout (jedině že by tento souhlas byl již na příhlášce, už si nepamatuji, zda tam náhodou něco takového nebylo…). Následuje citace zákona….
To, že máte zájem o tuto organizaci, by pod tento případ výkonu oprávněné činnosti politických stran nespadalo. Bylo by vhodné (a nepotěším tím hlavně Adélu) vytvořit seznam kontaktních adres, s jejichž užíváním dají jednotliví členové souhlas.
S pozdravem Dita Horová".
Po těchto odpovědích, které jsem pochopil jako snahu Beránka a Horové zamést podivné okolnosti vzniku ZO Nové Město a části ZO Žďár pod neodemokratický koberec, už jsem se nedotazoval Karla Hoplíčka, protože jsem usoudil, že by se též vykrucoval, když se přede mnou vykrucuje celostátní předseda. Beránek s Horovou (které jsem na sjezdu v Brně zvolil), stejně jako Patočka, s jehož vědomím se tyto věci podle mě děly, tak ztratili další část mojí důvěry a dnes bych si přál odchod všech těchto tří lidí zpět do pozice řadových členů strany.
Po celou dobu, od přečtení Machova textu Převálcovaná Vysočina, jsem si pohrával s myšlenkou udělat to, k čemu nás cvičili pět let jako redaktory v Rovnosti a k čemuž bych měl jako rodák z malého Nového Města a dřív také krátce působící redaktor okresní Vysočiny celkem slušné podmínky - během několika dní a pomocí pár telefonátů, známých úředníků, spolužáků, příbuzných atd. jednoduše poshánět mnou sháněné údaje o všech těchto lidech bez pomoci Strany zelených. Předpokládám, že bych se pomocí běžných redaktorských zvyklostí dostal i přímo k výrokům a zadáním, které Beránek svým lidem k ovládnutí kraje Vysočina dal, a které tolerovali i někteří další lidé z ÚRK. Tyto záležitosti se pak daly ocitovat, regionální tisk by je pravděpodobně dlouho propíral jako velké sousto, a celá tato Beránkova konstrukce by se zhroutila…
Řekl jsem si, že půjdu raději stranickou cestou, a dotážu se našich lídrů. Výsledek jsem popsal, tato cesta se neosvědčila. Ani dnes bych na to asi neměl žaludek, stejně jako na organizování "protiskupiny" tím, že bych zde sestavil základní organizace ze svých rodičů a několika desítek příbuzných, známých, bývalých spolužáků atd. (Mimochodem, znáte ještě nějakého jiného lídra stranických evropských kandidátek, který se, tak jako lídr náš, pojišťuje začleněním svých rodičů či sourozenců do strany?).
Proto jsem se znovu utvrdil v přesvědčení, že nejlepší obranou proti manipulaci těchto výborně sehraných lidí, co se navzájem ve svých funkcích dobře kryjí, je nikoliv skryté taktizování, ale veřejná informovanost o jejich autoritářských projevech, a zveřejnil jsem mj. i o tom 26. listopadu 2003 už zmiňovaný článek na Britských listech a EkoListu po drátě. Za tento článek mi několik lidí zevnitř i mimo Stranu zelených poděkovalo a potvrdilo stejné zkušenosti, nicméně nikdo na text nenavázal.
To považuju za chyby, protože pouhá skrytá slovní podpora nijak neoslabí sektářskou partu (kdysi tak sympatickou, že?), která dle mého názoru selhala při první pokušení mocí a prokázala neznalost základních prvků demokracie - vyjednávání a kompromisu.
Po zveřejnění článku na Britských listech mi napsal 27. listopadu 2003 onen Karel Hoplíček, šéf novoměstských a všech vysočinských zelených a člen Republikové rady tento text:
"Vážený pane Pečínko,
nehodlám podrobněji reagovat na váš příspěvek do Britských listů, ale vzhledem k tomu, že byla zmíněna ZO Nové Město na Moravě a jmenovitě moje osoba, činím tak pouze okrajově a výhradně v linii mailových adres, které jste obeslal. Je zarážející, že ačkoliv jste dostal seznam členů a na mne navíc telefonický kontakt od slečny Bodiové, jste mne nekontaktoval. Možná jste měl "páčit" údaje ze mne, byl bych dost sdílný. Je mi jasné, že by relevantní informace o situaci na Krajské konferenci a o činnosti ZO Nové Město na Moravě asi nezapadaly do Vaší politické analýzy Strany zelených.
S pozdravem Karel Hoplíček".
Panu Hoplíčkovi jsem odpověděl 28. listopadu 2003:
"V tom případě je skutečně škoda, že jsem Vám nezavolal. Domníval jsem se naopak, že byste moc sdílný nebyl, a že můj dotaz na Vás by dopadl stejně jako moje předchozí dotazy na jiné lidi v SZ. Proto jsem se na Vás už neobracel. Nemyslím si ale, že by Váš pohled na věc měl zůstat někde na okraji, být cenzurován nebo zamlčován. Pokud k tomu něco napíšete, myslím, že ani Britské listy, ani Ekolist Vás s Vaším textem vyhánět nebudou. Kdyby k tomu snad náhodou došlo (čemuž moc nevěřím), dejte mi prosím vědět. S pozdravem Pavel Pečínka, 728 916 007. PS. Ještě není těsně před volbami a do té doby můžeme špinavé spodní prádlo vyprat ve vlastních, zelených neckách."
Od té doby jsem žádný příspěvek pana Hoplíčka ani nikoho jiného z vedení SZ, souvisejícího s kauzou Nové Město, na Britských listech, EkoListu či Neviditelném psu neobjevil.
Můj zájem však trvá, proto bych se rád pana Hoplíčka zeptal nyní. Kdybych se ptal dnes, svůj zájem bych velice rozšířil. Je to kádrování? Nevím, ale zdali mám důvody k silné nedůvěře, ať posoudí čtenář sám.
Po zkušenostech z minulých dní, kdy otázky Petra Uhla směřované na některé členy vedení byly vydávány za osobní útoky, pomluvy (!!!) atd., bych chtěl říct tolik: Býval jsem jen regionální novinář, nevím, jaké jsou zvyklosti v jiných listech. Ale v Rovnosti platívalo - ptej se na cokoliv, jakkoliv. Neexistuje pitomá otázka, existuje jen pitomá odpověď. Také jsem neslyšel, že by bylo k otázkám dopředu nějakých důkazů. Ptal bych se tedy bez důkazů, a pan Hoplíček snad odpustí, když se zeptám nějak hloupě, nevhod či tak. Já sám rád zodpovím panu Hoplíčkovi a spol. taktéž podobně širokou paletu otázek stejného druhu.
1) Pošlete mi prosím ony "relevantní informace o činnosti SZ ZO Nové Město na Moravě", které jste mi přislíbil už v mailu. Nechám na Vás, co považujete za relevantní. Díky.
2) Je leden 2004. Má SZ ZO Nové Město už zřízenou alespoň propagační nástěnku před budovou základní školy, nebo u obchodního domu, tak jako ostatní strany, což je úplné minimum? Díky.
3) V textu Převálcovaný Martin Mach používáte jako kladné označení "Paní Beránková se totiž jako dospělá bílá žena s právem volit rozhodla…" Používáte termín "bílá", případně "černá" také jenom občas a ve vhodném kontextu, v nadsázce či žertem jako já? Promiňte, ale pokud ne, mohu se zeptat, jestli jste někdy volil nějakou krajně pravicovou stranu? Díky.
4) Ve starším materiálu, asi z prosince 2003, figurují v ZO SZ Nové Město Karel Hoplíček, Petra Hoplíčková a Michal Hora, a v ZO SZ Žďár Regina Horová. Přitom všichni čtyři jste zde vedeni na jedné adrese, a to Studentská 32 ve Žďáře nad Sázavou. Nyní prý máte Vy osobně bydliště zase v Brně, je to prosím tak? Proč když jste bydleli ve Ždáře, hlásili jste se do ZO Nové Město, a když už se v tomto městě chcete soustředit "na užitečnou práci pro region a pro efektivní fungování Strany zelených", proč jste se pak tedy odstěhoval do Brna? Můžete mi prosím vyjmenovat některé komunální problémy či popsat poměry na radnici v Novém Městě, v němž hodláte, ať už z Brna či ze Žďáru, ovlivňovat místní poměry? Hodláte zasahovat i do problematiky uranových dolů v Dolní Rožínce? Máte už nějaké výstupy v místním tisku? Omlouvám se, ale třeba pan Hora a paní Horová ze Žďáru, nejsou to třeba příbuzní paní Dity Horové? Ptám se bez důkazů, jestli jsou nebo nejsou, víte, právě proto se ptám. Myslíte, že se dá dělat efektivně lokální politika v Novém Městě s jediným zde skutečně žijícím členem, a to Ivo Šimonem? Není trochu divná ta Vaše organizace? Asi není, viďte? Vždyť Jakub Patočka a Jan Beránek, jsouce sami ztělesněním demokracie, píšou: "Krajská konference na Vysočině proběhla v souladu se stanovami a dalšími předpisy SZ, žádná stížnost na ni nebyla podána". A je to.
5) Ještě k tomu 24. říjnu 2003 v Jihlavě: zadával Vám pan Beránek nějaké úkoly? Jak jste Vy sám tak rychle sehnal členy? Tím, že jste (to je opět pouze otázka) třeba přihlásil známé ze stejného domu, kde jste bydleli? Proč zůstala ve Žďáře "trčet" jen paní Horová, dříve Mokrá, a vy tři ze stejné adresy jste se "přesunuli" do Nového Města? Díky.
6) Můžete mi prosím sdělit tedy ty další jména, adresy, povolání a případně minulou aktivitu vašich členů v ekologických aj. iniciativách? A totéž u sebe? Prý děláte v reklamní firmě? Mohu se zeptat, co propagujete? Díky.
Pan Hoplíček mi samozřejmě odpovídat nemusí, obrázek jsem si já i mnoho ostatních již udělali. Hoplíček se patrně namočil do něčeho, čemu příliš sám asi nerozumí, a stejně jako někteří další si myslí, že pomáhá dobré věci, a není pro mě nepřítelem. Jeho přesun z vrcholných mocenských orgánů do kategorie řadových členů si však velmi přeju, stejně jako, jak už jsem zmínil, odvolání Jana Beránka a Dity Horové.
Volil jsem jiného Beránka, jinou Horovou. Tohle jsou nejspíš nějaké jejich zdivočelé klony, zpité slaďoučkou šťávou moci. Psal o tom Ladislav Mňačko…
Tím jen upřesňuju na žádost Petra Hrdiny stížnost Petra Uhla na Ditu Horovou. Uhlovi děkuju, že se věnuje věcem, na které ostatní mají jen málo právnické erudice a času, a to i "věci" mé.
Pro případ, že budu za tyto svoje neprokazatelné a hanlivé invektivy, skrumáž lží a pomluv, útočnou kampaň, drzé a provokativní, útočné, nehorázné a nemístné dotazy, a vykonstruovaná obvinění ze Strany zelených věcně správně vyloučen (To bude krásná posloupnost a společnost - 1) Zeman 2) Vachulka 3) Pečínka….), či alespoň kárán a napomínán, znovu uvádím, že bych chtěl převzít nějaký kárný dokument nebo dekret o vyloučení z rukou Daniely Matějkové, případně Jany Ulbrychové. Zájem o výkon exekučního rozhodnutí na svojí osobě Danielou Matějkovou měl i tady Tomáš Havlíček z Brna, ale jeho neposlouchejte, já jsem se hlásil první…
Závěrem bych ocitoval část článku Michala Matouška Literární noviny stůňou (Neviditelný pes, 23. prosince 2003), v němž jsem se asi po desáté nebo patnácté setkal s popisem jevu, který různí lidé vždy řeší znovu a znovu pořád dokola všude tam, kde se ten jev vyskytne. Pana Matouška neznám a nekritizuju ekologické Literární noviny, jimž přeju ještě dlouhý život, ale souhlasím s Matouškovou kritikou některých metod:
"Nekomunikuješ. Svými redakčními úpravami poškozuješ texty, měníš jejich smysl a zároveň své zásahy tajíš. Jsi jako cenzura padesátých a šedesátých let, skrývající svou existenci. Honosíš se tím, že uveřejňuješ i názory sobě nepříznivé - ale pokaždé jen takové, na které máš co odpovědět (nebo si to aspoň myslíš), a poslední slovo samozřejmě ponecháš vždy sobě. Máš účast či jméno v projektech, které smrdí… Kdyby šlo o zkušenost ojedinělou, dalo by se mávnout rukou. Jenomže z autorů, kteří by se pod takový přípis mohli s čistým svědomím podepsat, by se dal sestavit špičkový prvoligový tým."
Pozn. red.: V textu zmiňovaný Martin Mach není ten samý člověk, který je redaktorem EkoListu. Jde o shodu jmen.
reklama
