Míra Zetka: V zoo zotročujeme zvířata pro své potěšení

Již delší dobu mi mozek neustále nahlodává stále stejná myšlenka na zjištění skutečného stavu dění v zoologických zahradách, nejen však na dění ve veřejných částech, ale hlavně v částech veřejnosti nepřístupných. Na jedné straně je nám již od dětství "vtloukána" do hlavy důležitost provozu těchto zařízení, na straně druhé (to už však bez vědomí a přítomnosti společnosti) jsou přebytečná, pro zahradu "nevýhodná" zvířata utracována pro jejich přebytečnost a nevýhodnost dalšího chovu. Každému malému dítěti jsou neustále předkládány důvody chovu zvířat v zoologických zahradách, které hlásají, že je v zájmu přírody a společnosti udržovat je a pěstovat v nich tato zvířata, která jsou mnohdy na pokraji vymření a ve volné přírodě nejsou schopna se rozmnožovat v pro přežití nutném množství. Úplně minimální množství druhů, které jsou zachraňovány v zoologických zahradách, se jeví jako směšné gesto oproti skutečnému počtu ohrožených druhů na Zemi. V zoologických zahradách zotročujeme zvířata pro své potěšení, abychom je mohli ukazovat našim dětem degradovaná, sražená na kolena, okradená o poslední zbytky důstojnosti. Učíme tak naše potomky od nejútlejšího věku nadřazenosti nad zvířaty a přírodou jako takovou, ukazujeme jim svou zhoubnou sílu, s jakou jsme je ovládli, ale ptám se proč a zároveň si troufám odpovědět...

Svým neuváženým jednáním a činností přivedl člověk přírodu na pokraj zhroucení, co se plynule vytvářelo a vytváří desítky miliony let, jsme my, samozvaně obsazení do role vládců přírody, dokázali během pár stovek let totálně zničit, v "lepším" případě ošklivě poničit. Vydrancovaná nerostná ložiska, otrávená voda, vzduch, země, moře, ze kterého pocházíme, zdegenerovaná fauna a flora, to jsou důkazy projevů naší lásky k Matce Zemi, jsou to projevy naší hamižnosti, sobeckosti a bezohlednosti, kterou dál a dál útočíme proti všemu, co by pro nás mělo být "svaté". Necháváme tak svým potomkům pěkné dědictví, vzpomínku na prarodiče, ze které bude navěky razit hloupost, s jakou jsme se chovali ke svému okolí. Člověk je pro své pohodlí schopen udělat cokoliv, zotročit si přírodu pro svůj vlastní prospěch, bez ohledu na její ostatní složky, jednou z nich však sám je. Z přírody si bereme neúměrně velká množství všeho, co nám je volně nabízeno, stejně jako ostatním živým tvorům. Veškeré denní potřeby společnosti převádíme na obchod, obchod s přírodou, tím jediným z čeho vše kolem nás vzniká a mělo by tudíž být pro nás "nejsvatější". Pouze lidé si vytvářejí tabulky, podle kterých určujeme co a v jakém množství bude pro přírodu lepší, spíše tedy co bude dobrého pro nás, pro náš pohodlnější, "plnohodnotnější" život.

---

reklama

---