Jarmila Johnová: Václav Klaus se bojí občanů

Václav Klaus nepřekvapil. Ani ve svém článku Nový úkol pro Radu Evropy se nezapomněl otřít o občanské iniciativy. Tvrdí v něm, že v minulosti byl nositelem potlačování demokracie stát a strádal tím občan, zatímco v současnosti demokracii ohrožují nevládní organizace, radikální hnutí za lidská práva, agresivní ekologismus, projevy politického korektismu a umělý multikulturalismus. Nevím, odkud se bere nechuť, nedůvěra a odpor Václava Klause vůči občanským aktivitám nezávislým na státu, jsem však přesvědčena, že se, pokud jde o jejich roli, mýlí.

Za jediné korektní spolčování občanů považuje Václav Klaus zřejmě politické strany, v nichž se sdružují občané za účelem získání politického mandátu. Ten jim pak umožňuje jednat ve věcech veřejného zájmu. Václav Klaus však zapomíná, že se to děje uvnitř státu, který, jak říká sám, má odedávna tendenci demokracii omezovat. Občané se však naštěstí v demokraciích vždy sdružovali, aby uspokojili také jiné zájmy než získání politického mandátu. Účel byl prostý: k většině svých aktivit stát nepotřebovali, své zájmy uměli naplnit i bez něj a lépe. Od státu pak jen potřebovali, aby jim zajistil nejnutnější podmínky k plnění svých společenských funkcí, k nimž stát nemá vlohy, nebo aby jim alespoň dal pokoj, když už nemůže pomoci. Je to ostatně právě Klaus a ODS, která volá po tom, aby stát do záležitostí občanů zasahoval co nejméně.

Množství nezávislých občanských iniciativ, nejrůznější nevládní neziskové organizace působí i dnes v sociální, kulturní, vzdělávací i ekologické oblasti, v oblasti bezpečnosti dopravy apod. Jde o nejrůznější poradny, provoz sociálních, kulturních, vzdělávacích zařízení a sdružení na ochranu nejrůznějších zájmů občanů (ochrana spotřebitele, životního prostředí, pacientů atd.). Iniciativa nezávislého neziskového sektoru je stejně potřebná jako iniciativa soukromého ziskového prostoru. A je to právě ona, která spoluvytváří pestrobarevnost naší společnosti. Dodnes se však tyto iniciativy, které působí vně státu (nikoli uvnitř, jak říká václav klaus), setkávají s nejrůznějšími překážkami státu. Toto socialistické dědictví, kdy všechno za občana řešil stát, Václav Klaus svými veřejnými projevy pomáhá udržovat. Především se však chci ohradit proti tvrzení, že my, kdo jsme prožili komunismus, musíme brát vážně ohrožení svobody těmito iniciativami. Ostatně demokracii u nás nerozložila žádná občanská iniciativa, ale politická strana za nečinnosti demokratických institucí. Právě proto, že jsem v komunismu žila, vím, že iniciativní občané jsou nezbytnou podmínkou demokracie, jejich sdružení korektivem státu a nezbytným doplňkem jeho funkcí. Demokratický stát umí pomoc občanských iniciativ přijmout a chápat ji jako zpětnou vazbu svých aktivit. Nedemokratický stát mohou občanské iniciativy nahlodávat, obojí je dobře.

---

reklama

---