Václav Vostradovský: O Šumavě, o nás bez nás

Šumavský park byl zřízen v roce 1991 usnesením vlády České republiky se souhlasem šumavského regionu, který od této doby čeká, v souladu s ústavním pořádkem, na vyhlášení a uspořádání všech důležitých náležitostí spojených s existencí národního parku zákonem. Poslanecká sněmovna bude brzy projednávat vládou schválený návrh novely zákona, z dílny ministerstva životního prostředí, o ochraně přírody a krajiny, která týká všech národních parků v naší republice, ať současných nebo budoucích. Ale hlavním důvodem je právě Národní park Šumava, který svou velikostí nejen že přesahuje všechny ostatní české parky dohromady a jako jediný park se rozkládá na území dvou krajů, tří okresů a správní území pěti šumavských obcí je do národního parku začleněno zcela.
To je důležité specifikum, které novela zákona nejen že vůbec neřeší, ale šumavské obce, domy, hotely, penziony, ale i kostely, hřbitovy a školy podřizuje budoucímu zpralesnění. Pokud tedy např. navštívíte kostel sv. Štěpána ve Kvildě, či zajdete na místní hřbitov, nejen že se stále pohybujete v Národním parku Šumava, ale také v budoucím pralese, jelikož dle této novely musí veškeré využití národních parků podřídit přirozeným ekosystémům, ve kterých není pro člověka žádné místo.

Když jsme svůj boj o specifický zákon o šumavském parku prohráli, snažili jsme se uvěřit slibům pana ministra Brabce, že předloží takový návrh zákona, který nás svou kvalitou ohromí. V tom pan ministr nezklamal a jsme skutečně ohromeni. Žádná jasná a neměnná pravidla, žádné posílení spolurozhodovacích pravomocí šumavských obcí, žádné otevření Šumavy turistům. Takové prostředí se může líbit ekoaktivistům, ale ve skutečnosti bude na Šumavě prohlubovat krizový stav neuspořádanosti, kdy si každý nový ministr či ředitel bude s šumavským parkem nakládat dle svého uvážení. A že jsou i lidé součástí přírody? Koho to z politiků, kteří rozhodují o budoucnosti lidí, zajímá území s nepodstatným počtem voličů? Kdybych to měl porovnat s politickým a mediálním zájmem jiné skupiny lidí, tak zřejmě máme tu smůlu, že máme špatnou barvu pleti.

Často se právě našim obcím dávají za vzor naši sousedé v Bavorsku. Ovšem tam stát bere samosprávu jako partnera a to i v případě, že ani jedna obec není součástí Národního parku Bavorský les. I tak mají tamní obce "právo veta" při jednáních v záležitostech, které se jich týkají. My nevoláme po právu veta, ale voláme po respektování vzájemných dohod, úmluv, po slušném jednání a respektování práva na život a samosprávu tam, kde jsme doma. To jsou základní principy demokratické společnosti, které prostě na Šumavě neplatí. Zatím jsme se dočkali pouze nesplněných slibů, porušování vzájemných dohod, pomlouvačných kampaní a prostřednictvím novely zákona úplného zrušení spolurozhodování o vlastním domově.

Absence zákona, a hlavně dobrého zákona, má za následek letitý spor, který nemá v naší zemi obdoby a umělé kůrovcové kalamity na ploše větší než 25 000 hektarů, které změnily na dlouhá desetiletí tradiční podobu šumavské krajiny, jsou toho důkazem. Důkazem zmaru je v našem katastru hlavně oblast našeho národního symbolu - Pramenů Vltavy. Desítka dosavadních ředitelů šumavského parku, to je nekonečná změna koncepcí, měnících se podle ředitelů, ministrů a politických aparátů, nikoli však dle zdravého rozumu. Ministr Brabec míní novelou zákona tento stav nejen zhoršit ale v podstatě zahájit likvidaci tradiční Šumavy.

---

reklama

---