13.4.2004 | RNDr. Pavel Nováček, CSc. |
Velmi brzy se Česká republika stane součástí velmoci. Evropská unie sice není vnímána jako klasická země s mocenskými ambicemi typu Číny, Ruska nebo Spojených států, protože je tvořena patnáctkou samostatných zemí. Nicméně po rozšíření na pětadvacet států bude EU jediná, která se svou hospodářskou silou bude moci rovnat Spojeným státům. USA mají hrubý domácí produkt ve výši téměř 12 000 miliard dolarů, Evropa mírně překračuje hranici 11 000 miliard dolarů. Ekonomická síly Číny je oproti USA desetkrát nižší, přestože počet obyvatel je pětinásobný (počet obyvatel oproti EU po rozšíření bude trojnásobný).
Evropská unie a s ní i Česká republika tedy mají velký kus odpovědnosti za vývoj ve světě, ze které se nemohou vyvléct. Spojené státy dokáží vyhrát válku kdekoliv, ale nastolit mír a demokracii už se jim tolik nedaří. Dokáže být Evropa úspěšnější a přijít s nějakou novou vizí rozvoje? Spojené státy, Čína i Rusko prozatím odmítají ratifikovat tzv. Kjótský protokol, který by je zavázal snížit emise CO2 (hlavní skleníkový plyn) do roku 2010 o pět procent. Evropská unie tento závazek plní, dokonce s předstihem. Dokáže dávat Evropa v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje pozitivní příklad i po svém rozšíření, nebo nové státy přenesou svá „specifika“ v oblasti (ne)prosazování práva, korupční symbiózy elit apod.
i do EU?
Česká republika už nebude moci být „největší zemí na světě, která si myslí, že je příliš malá na to, aby v mezinárodním dění něco znamenala“. Naopak, budeme pevnou součástí velmoci, stejně jako je pevnou součástí velmoci Oregon nebo Indiana ve Spojených státech. Bude to trvat možná jednu generaci, než se s takovou změnou vnitřně ztotožníme, ale bude to tak.
Evropu čekají velké výzvy, z nichž terorismus a ohrožení životního prostředí jsou možná největšími, ale určitě ne jedinými. Geograficky je Evropa poloostrovem Asie a už nikdy evropské státy nevybudují říše, „nad nimiž slunce nezapadá“. Ale můžeme budovat říši ducha. První polovina 21. století ukáže, jestli „znavená Evropa umírá“, nebo se po krizi dokáže, i díky novým členským státům EU, vzepnout k novému rozmachu, energii a vitalitě.
Je dobře, že budeme součástí Evropské unie a budeme s ní sdílet dobré i zlé. A bude záležet v nemalé míře také na nás, co převáží, protože budoucnost jednotlivců i velkých společenství se sice nedá plně předvídat, ale dá se významně ovlivnit našimi individuálními rozhodnutími.
reklama
