Claude Martin: Voda - nastal čas nového přístupu
K těmto myšlenkám mě přivedlo konání Světového fóra o vodních zdrojích v Haagu ve dnech 17.-22. března 2000. Sjedou se na ně tisíce odborníků, politiků i zástupců nevládních organizací, aby projednaly globální krizi v zásobování sladkou vodou. Obávám se, že bez seriózní analýzy základních příčin problému bude tato ctěná konference odsouzena jen k tomu, aby posuzovala ten druh neudržitelných technologických řešení, která již známe z minula.
Jak dlouho budeme ještě ignorovat prostá fakt, že hlavním příčinou krize je degradace životního prostředí, zvláště vodního cyklu?
Všude na světě se "rekultivují" rybníky, jezera a močály, které jsou přirozeným rezervoárem vod. Vodní zdroje tak ubývají a ve velkém měřítku se zvyšuje riziko povodní. Zároveň s tím kácení lesů a umělé změny toku řek výrazně omezují přirozenou schopnost krajiny zadržet dešťové srážky a naplnit jimi podzemní zdroje vod.
To vše se mi zdá být zřejmé. Ale toto ještě víc. Ovlivňujeme koloběh vody také vypouštěním znečišťujících látek, a to jak přímo do vodních ekosystémů, tak do půdy, odkud prosakují do vodních cest. Vypustili jsme do ovzduší dost skleníkových plynů na to, abychom změnili klima celé planety. A to vážně ohrožuje mokřiny a mění model počasí, takže v budoucnu můžeme očekávat více záplav i sucha.
Přitom téměř čtvrtina ze šestimiliardové světové populace nemá přístup ke zdravotně nezávadné pitné vodě a skoro polovina postrádá kanalizaci. Tato skutečnost způsobuje nejen velké lidské utrpení, ale má i širší souvislosti. Není přehnané říci, že degradace vodních zdrojů je hlavní překážkou toho, aby svět mohl dosáhnout dobrého zdravotního stavu populace, zajistit jí dostatek potravy a lepší životní úroveň.
Jsem přesvědčen, že existuje jediný způsob, jak můžeme krizi ohledně vody vyřešit. Spočívá v tom, abychom se přestali snažit s přírodou soutěžit a místo toho přistupovali k přírodním zdrojům jako k našemu spojenci.
Například v Indii, kde hladina spodních vod výrazně klesala, můžeme vidět, jak obnova ekosystémů a přirozených vodních předělů jde ruku v ruce s efektivním "zužitkováním" dešťové vody. Vodní zdroje v podzemí se znovu naplňují a jsou tedy schopny nadále uspokojovat základní potřeby velmi početné populace. V Argentině zase ukázaly odborné studie, že zvýšené nároky na spotřebu elektrické energie, které vyplynou z očekávaného hospodářského růstu, lze pokrýt bez výstavby velkých hydroelektráren nebo jaderných elektráren. Stačí se zaměřit na energetickou hospodárnost a obnovitelné zdroje, což nejen dává ekonomický smysl, ale zároveň představuje i naše největší naděje na to, jak se vypořádat se změnami klimatu.
Chránit a obnovovat přírodní procesy se rozhodně nevyplatí. Vláda USA zahájila program obnovy ekosystémů v Everglades a na jižní Floridě, aby zajistila zásobování vodou obyvatel v Miami a dalších městech. Poškození těchto ekosystémů dosáhlo bohužel takového stupně, že jejich náprava nyní přijde daňové poplatníky na osm miliard dolarů. V dávných dobách lidé vodní zdroje chránili a uctívali jak v praktickém tak duchovním slova smyslu. Je na čase se v dnešním moderním světe od našich předků poučit a změnit naše chování, vzít v úvahu přírodní procesy, na nichž jsme životně závislí.
Moje poselství politickým vůdcům a odborníkům na březnové schůzce v Haagu zní: veďte svá jednání v duchu pokory. Místo úsilí vymyslet nové technologické triumfy v marné snaze uniknout před škodami, kterou sami působíme, by měli začít vytvářet takové projekty, které ochrání nynější vodní zdroje. Ty zdroje, jež tak zoufale potřebujeme - koloběh vody a ekosystémy, které ho podporují.
Stále větší výkyvy počasí a katastrofální záplavy posledních let ukazují, že se pokoušíme přírodě konkurovat na naše vlastní nebezpečí.
reklama
