Lester R. Brown: Vzestup a pád Globální klimatické koalice
I když tehdy působila GCC ještě jako jednotná skupina, byli už patrné známky nesouhlasu v jejich radách. John Browne, prezident British Petroleum, se v projevu na Stanford University 19. května 1997 vyjádřil, že "doba vhodná na posouzení politických aspektů klimatických změn není tehdy, když se nepochybně prokáže souvislost mezi skleníkovým efektem a klimatickými změnami, ale tehdy, když není možno tuto možnost vyloučit a společnost, jíž jsme součástí, ji nebere na lehkou váhu. My v BP jsme se sem dostali."
Browneův projev šokoval jiné ropné společnosti a mile překvapil environmentalisty. BP totiž odešla z Globální klimatické koalice. Ani firma Dupont v ní už v tu dobu také nebyla, v následujícím roce oznámil svůj odchod i Royal Dutch Shell. Jeho podnikatelské plány, podobně jako Dupontu a BP, se již neshodovali se záměry GCC. Podobně jako BP, ani Royal Dutch Shell se už nepovažoval za ropnou společnost, nýbrž za společnost energetickou.
V roce 1999 odešla z GCC i firma Ford. Její předseda, William C. Ford Jr., prapravnuk Henryho Forda, se vyjádřil, že "předpokládám, že budu předsedat éře zániku spalovacích motorů". Jeho firma již pracovala na projektu palivových článků, kde palivem je vodík, ne benzín.
Rozhodnutí Fordu o odchodu bylo jen dalším znakem změny mezi firmami přímo či nepřímo se zabývajícími fosilními palivy. Mluvčí společnosti řekl: "Postupem času se členství v Globální klimatické koalici stalo něco jako překážka pro naplnění naších cílů v oblasti životního prostředí".
Začátkem roku 2000 se v rychlém sledu také Daimler Chrysler, Texaco a Generals Motors rozhodli tuto koalici opustit. Mluvčí ekologické organizace Sierra Club poznamenal, že "je možná načase, abychom požádali posledního odcházejícího, aby zhasnul světla..."
Dojem, který se vytvořil tímto masivním odchodem z GCC připomínal únik potkanů z topící se lodi. Odrážel prostě jenom vznikající konflikt mezi firmami, které se upnuly k minulosti a mezi těmi, které již plánují budoucnost.
Některé z firem jako BP Amoco, Shell a Dupont se připojily k nové progresivní organizaci Obchodní rada pro životní prostředí, která v současnosti čítá 21 členů. Toto sdružení, založené Pew centrem o globálních klimatických změnách, prohlašuje: "akceptujeme názor většiny vědců, že již máme dostatek vědomostí o průběhu a environmentálních dopadech klimatických změn, abychom učinili rozhodnutí adresující jejich následky".
Mezi dalšími velkými společnostmi, které se k této organizaci připojili, jsou Toyota, Enron, Boeing a ABB. Členství v organizaci je podmíněno vlastním programem snížení uhlíkových emisí. BP Amoco například plánuje snížení vlastních emisí CO2 do roku 2010 o 10 % ve srovnání s rokem 1990, čím překračuje plán dohodnutý v Kjóto pro průmyslové země přibližně o 5 %.
Dupont má jeden z nejambicióznějších plánů ze všech společností, daleko překračující cíle z Kjóta. Už snížil své emise CO2 ve srovnání s rokem 1990 o 45 % a do roku 2010 je plánuje snížit na celkovou redukci 65 %, což vyvrací argumenty, že snížení emisí oxidů uhlíku pro dosažení Kjótských cílů není možné.
Co se týče firem na straně dodávky energie, BP Amoco a Shell investují do nových zdrojů energie. BP Amoco je v současnosti vedoucím výrobcem solárních panelů. Shell, také jeden z hlavních výrobců větrných turbín a solárních panelů, investuje také do využití vodíku a pravděpodobně otevře první síť čerpacích stanic na vodík na světě na Islandu.
Až do současnosti ústila většina veřejných a soukromých iniciativ a rozhodnutí na celém světě do růstu emisí skleníkových plynů. Od roku 1996 se ale emise uhlíku vyrovnali a spalování uhlí, které obsahuje nejvíc uhlíku ze všech paliv, se v roce 1999 snížilo o 5 %. Dalším krokem bude celkové snížení uhlíkových emisí.
Odchod velkých společností z Globální klimatické koalice je do jisté míry důsledkem rostoucích důkazů o tom, že svět se opravdu otepluje. Všech nejteplejších 15 let za poslední století bylo naměřeno od roku 1980. Ledy tají na každém kontinentu. Sněhová a ledová pokrývka v Alpách, Himalájích, Andách a Skalnatých horách se zmenšuje. Objem ledu pokrývajícího Arktický oceán se za posledních 35 let snížil o více než 40 %. Popírat, že země se otepluje, by při těchto neúprosných důkazech znamenalo riskovat ztrátu důvěryhodnosti. To si ale velké společnosti nemohou dovolit.
Vysoká cena, kterou musely tabákové společnosti zaplatit za trvalé popírání souvislosti mezi kouřením a zdravotními důsledky je dobře známá. Ztráta důvěryhodnosti vedla k změně veřejného mínění, což v USA ovlivnilo rozhodnutí porot soudů při posuzování žalob proti tabákovému průmyslu. To zase vyústilo do významné dohody, že tento průmysl zaplatí státním vládám 251 miliard dolarů jako kompenzaci nákladů na ošetřování postižených chorobami spojenými s kouřením.
V úsilí o skrytí skutečného problému - ztráty členství mnoha klíčových korporací - GCC oznámila svou restrukturalizaci s tím, že nadále budou jejími členy pouze obchodní asociace. Odcházející společnosti jsou sice také členy těchto obchodních asociací, jejich ztráta v schopnosti GCC reprezentovat jejich firemní zájmy je ale příliš evidentní.
Přemýšliví vůdcové velkých korporací již vědí, že naše energetická budoucnost bude výrazně odlišná od naší energetické minulosti. Panuje mezi nimi rostoucí souhlas s tím, že svět se nachází v rané fázi přechodu od energetického hospodářství založeném na uhlíku k hospodářství založeném na vodíku. V únoru 1999 vedoucí představitel společnosti ARCO na energetické konferenci v texaském Houstonu prohlásil, že "jsme zahájili poslední dny velké ropné éry". Pak pokračoval v projevu o potřebě přechodu z uhlíkové energetické ekonomie k vodíkové energetické ekonomii.
Jestli přežije GCC jako sdružení obchodních asociací nebo se přidá k Tabákovému institutu, který zaniklo v lednu 1999, ještě není jasné. Jasné ale je, že organizace, která tak efektivně podkopala americké úsilí o vedoucí úlohu při jednáních v Kjótu, už není rozhodujícím hráčem v celosvětových diskusích o klimatických změnách.
reklama
