RNDr. Václav Petříček: Zadržme vodu v krajině
Kdyby - chyby?
Kdyby byly nivy řek, tvořící jen několik málo procent povrchu našeho státu, bez zástavby, a lidé včas z nivy utekli, nebyly by prakticky žádné škody na majetku ani lidské oběti. Současné nivy jsou různě široká plochá území podél koryt řek, ohraničená svahy údolí. Jsou široké od několika metrů na potocích po několik kilometrů v úvalech našich velkých řek. Byly formovány kupodivu až v raném středověku, kdy do původně ostře zaříznutých údolí byla splavena zemina z vypálených nebo pokácených lesů a především ze zemědělských pozemků s ornou půdou. Sebevětší povodeň je vždy omezena pouze na nivu.
Kdyby byly v nivě přirozené lužní lesy nebo louky, i hospodářsky využívané, nedošlo by k újmě produktivity. Lužní lesy jsou na pravidelných, obvykle předjarních záplavách přímo závislé, nivní louky se i po zanesení bahnem poměrně rychle zregenerují. Příroda z principu nezná termín "škoda". Škody způsobené úhynem zvěře či ryb jsou spíše hospodářské. Co však přírodě, a tím i člověku může velmi ublížit, jsou cizorodé látky, jedy nebo patogeny, které se do řek dostanou z vyplavených chemických podniků a čističek odpadních vod, umístěných v záplavovém území.
Kdyby lidstvo přes řadu varování již od sedmdesátých let nepokračovalo v nezřízeném znečišťování ovzduší, moří, kácení tropických lesů atd., nedošlo by téměř jistě k současným globálním klimatickým změnám: k oteplování a nepravidelnému střídání extrémů - jak nebývalých srážek i v suchých oblastech, tak období velkého sucha. Stoleté povodně u nás známe z dobových dokumentů již od Kosmových dob. V posledních pěti letech však tato pravděpodobnost jevu už neplatí: více než stoleté povodně máme na různých místech téměř každý rok. Seriózní vědecké prognózy varují: bude hůř.
Kdybychom ještě v nedávné minulosti plošně neodvodňovali zemědělské pozemky, rašeliniště, nerušili meze, remízky, někdy i rybníky, kdybychom stavěli odstavené zemní protipovodňové hráze, poldry, nebyly by povodně tak katastrofické. Tady však platí silná podmíněnost. Zvyšování retence krajiny pomůže jen do určité míry. Ještě méně účinné jsou kdysi opěvované přehradní nádrže. Vzdutá voda Vltavské kaskády tvoří téměř polovinu toku, a přesto tak obrovskému přívalu XX miliard kubíků vody nezabránila ničit. Navíc i někteří vodohospodáři netajili své obavy. Protržení hrází je naštěstí jev velmi vzácný. Ale dochází k němu a následky jsou pak strašlivé. Vzpomeňme, co způsobila protržená hráz středně velkého rybníka nad obcí Metly!
Kdybychom více respektovali zákony... Toky a nivy jsou zákonem č. 144/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny obecně chráněny jako významné krajinné prvky, nesmí se poškozovat a ničit. "Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce." Jak jsme tento zákon respektovali? Kolik zásahů do nivy prošlo i s vědomím úřadů? Velká řada říčních a nivních biotopů je významná z hlediska evropských společenství a musí být ještě před vstupem České republiky do EU reprezentativně chráněna v rámci soustavy Natura 2000. I to může pomoci vrátit řekám prostor.
Co dělat ? Bezprostředně, krátkodobě, koncepčně
Jádrem problému jsou bezpochyby nivy. Zlepšení globálního klimatu či zlepšení retence české krajiny jsou sice naléhavé úkoly, avšak dlouhodobé s výsledkem ještě vzdálenějším. Je pochopitelné, že bezprostředně před povodní, v jejím průběhu i po ní je nutno spolupracovat s integrovaným záchranným systémem, který již v posledních letech počítá stále častěji s evakuací. Stejně samozřejmá je všestranná pomoc státu postiženým. Těm, kdo ztratili střechu nad hlavou, musíme pomoci ji znova vybudovat. Ale podstatná otázka zní - kde? Stát velkoryse nabídl občanům i obcím finanční podporu. Dokonce prémii za rychlost. V pořádku. Ale už se nemluví o tom kde. Automaticky se počítá na stejném místě? Při návratu do podmáčených domů rozhodují odborníci, statici, kdy se lze vrátit. Proč se už nehledí na to, že je nanejvýš - ve vztahu k výše uvedeným faktům o klimatických změnách - riskantní rekonstruovat na stejném místě zničený dům, který byl po střechu pod vodou? Zvláště když se již všichni zainteresovaní odborníci - ekologové, vodohospodáři i stavaři shodují, že žádnými technickými opatřeními nelze při povodních tohoto typu škodám zabránit.
Nivy nejsou dokonale rovné: jsou v nich místa více nebo méně nebezpečná. V jedné obci na soutoku Labe s Vltavou byla řada domů se zatopenými sklepy, některé ale i s celým přízemím. Obcí totiž prochází staré říční rameno a alespoň v něm domy stát neměly! Musíme si zvyknout na fakt, že řeka neteče jen stávajícím korytem. Je pobuřující, že v nivě Moravy po povodních v roce 1997 byla povolena výstavba supermarketů.
Od 10. července tohoto roku (téměř přesně pět let po povodních na Moravě) platí vyhláška ministerstva životního prostředí, která ukládá přesně vymezit zátopová území. Měla by vést k zamezení výstavby v nebezpečných zónách a k adekvátní biotechnické ochraně v těch méně nebezpečných. Teď je ten pravý čas ji naplnit!
Bránit se můžeme, respektovat musíme: další stoletá povodeň může přijít příští rok. Mysleme i na budoucnost a napravujme: zadržujme vodu v krajině. Nejen jako protipovodňový prostředek. Záplavy totiž mohou vystřídat katastrofální sucha. Sice to nevíme jistě, ale princip předběžné opatrnosti je jeden z principů trvale udržitelného života.
reklama
Autor, krajinný ekolog, je vedoucím Oddělení vědeckých základů ochrany přírody Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
