Hanka Hermová: Zapomenuté lesní stezky
Několik desítek let však už u nás nové podobné stezky nevznikají. Přestože systém značení turistických tras je právem chloubou České republiky, turistické hnutí jako by rezignovalo na fyzický stav cest a stezek, které používá. Značené trasy jsou často vedeny do prudkých srázů po velmi poškozených erodovaných cestách plných odhalených kořenů. Turistickým provozem se situace na těchto cestách dál zhoršuje - zesiluje se eroze a cesty se vyšlapávají do šířky, s čímž je spojené poškozování okolní vegetace. Pohyb po takových zničených cestách není možné označit ani za hodnotný estetický zážitek. K tomu se přidává vyšší riziko úrazů. Na nevhodně trasovaných cestách rovněž roste množství konfliktů mezi uživateli. Podstatnou část problémů přitom dokážou odstranit správně vedené a kvalitně postavené cesty a stezky.
V současnosti však v ČR podpora rekreační infrastruktury pro pobyt v přírodě míří především do výstavby asfaltových cyklostezek. Zdá se, že jde o drahý krok vedle. Hlavně poblíž větších sídel a v hustě navštěvovaných oblastech totiž bude v zájmu ochrany přírody i v zájmu kvality rekreace nutné prosadit projekty přírodě blízké rekreační infrastruktury. Důležitou součástí těchto projektů by přitom mohly být i zapomenuté lesní stezky - úzké vrstevnicové chodníky, které byly stavěny před víc než sto lety a původně sloužily zejména lesníkům a myslivcům.
Podstatou starých stezek, které jsou kulturním dědictvím, ale naplňují i požadavky na moderní rekreační infrastrukturu, je to, že jsou vedeny přibližně po vrstevnici v malém podélném sklonu a přizpůsobují se tvaru terénu. Na stezkách se nevyskytují prudká stoupání ani klesání. Díky tomu pohyb po stezce není obtížný a zároveň se snižuje i vliv vodní eroze. Stezky byly stavěné z přírodních materiálů dostupných přímo na místě, tedy nasucho z kamenů a zeminy. Proto poskytují bezprostřední intenzivní kontakt s přírodou. Tyto lesní pěšiny ale většinou nejsou udržovány, takže jsou zarostlé a chátrají vlivem prorůstajících kořenů či těžby a stahování dřeva. Česká mountainbiková asociace (ČeMBA) proto právě zahajuje dva pilotní projekty opravy a zpřístupnění starých lesních chodníků: "Tajemný chodník" v Rychlebských horách a "Baronský chodník" v Hostýnských vrších. Chceme tím pomocí konkrétních příkladů stezek opravovaných s přispěním dobrovolnické práce změnit v České republice nahlížení odpovědných institucí na rekreační infrastrukturu a ukázat, že podporu rekreační cyklistiky je možné uskutečnit mnohem šetrněji k přírodě a krajině, ale i vstřícněji k uživatelům.
Článek je převzat z tištěného Ekolistu 11/2008.
Přečtěte si reakci Františka Řezáče: Cyklostezky a pěšiny.
reklama
Autorka je bývalou redaktorkou Ekolistu, poté pracovala v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR a od prosince ji díky grantu od Nadace Vodafone zaměstnává ČeMBA.
Online diskuse
možná by byla řešením šířka - 19. 12. 2008 - Honza SmolaRomane, pokud máme vypěstvat v lidech pokoru k přírodě,myslím, že bychom se obešli i v luhu bez asfaltu. Víš, on ten asfalt v létě na slunci roztává a je to pak past pro leckteré zvířáko. Myslím by ty stezky, zvláště v cenných luzích, šly zpevnit i jinak. Prašné povrchy lze také pokládat za pojezduvhodné pro kola. S těmi zábranami a šířkou cyklostezek s Tebou souhlasím. Mnohdy jsou zbytečně předimenzovány. Prý, aby byla splněna norma a mohly se udržovat...V zimě, kdy se stejně nebicykluje. Svět je plný absurdit:-) |