Pavel Pečínka: Zelení snad budou v pořádku, až zeslábne problém sektářství
Překlad dopisu Milana Horáčka pro vedení Nadace Heinricha Boella v Berlíně a vedení německých a evropských zelených :
Volby do Evropského parlamentu - Zelení - Česká republika
Milí přátelé,
je mi velmi líto, že Vám musím spolu s přáním všeho nejlepšího k Novému roku poslat také nepříliš potěšitelnou zprávu o situace uvnitř Strany zelených v České republice.
Když v roce 1975, po 35 letech obětavé práce vystupoval Jochen Steffen kvůli tehdejšímu dvojímu usnesení z SPD, řekl mi: "Loajální musíš být nakonec vůči idejím a svému přesvědčení a ne vůči osobám a stranám". Jak bolestné to pro něj bylo, si při jeho politickém životním osudu lze představit - pomáhal nám pak radou při budování Zelených.
Po všem, co jsem se dosud dozvěděl o vývoji českých Zelených, bych chtěl zdůvodnit, proč nepodporuji a nebudu podporovat současné většinové vedení předsedy Jana Beránka a kandidátní listinu pro volby do Evropského parlamentu na čele s Jakubem Patočkou.
V roce 1990, na počátku vývoje strany, jsem předal českým Zeleným velice mnoho peněžních (cca 50.000 DM) a věcných (faxy, kopírky atd.) darů od německých a evropských Zelených (Reinhard, Ralf, Danny a další si vzpomenou).
Po prvním předsedovi, sympatickém dětském lékaři a pěstiteli kaktusů, následoval (jak se později ukázalo, v Moskvě vyškolený) politický profík, který v polovině 90. let, krátce před volbami do národního parlamentu, přesedlal s částí Zeleného předsednictva do Sociální demokracie, atd. atd.
Co se oživení zelených idejí týče, zde zajisté v posledních letech pomohly úspěchy německých a evropských Zelených. V neposlední řadě díky návštěvě a návrhu Dannyho na jaře 2002 se - tehdy ještě s předsedy z posledních let Jiřím Čejkou a Miroslavem Rokosem - diskutovalo o základní myšlence, že kandidátka Zelených pro evropské volby roku 2004 by měla být kandidátkou otevřenou. Ke kandidatuře na této listině měli být přizváni nezávislí a lidé z nevládních organizací, nejen z oblasti ekologické, nýbrž také z oblasti sociální a lidskoprávní, aktivisté Charty 77 atd.
Těchto diskusí se účastnil m.j. také Ivan Dejmal (ministr životního prostředí z první české vlády občanského fóra po roce 1989, jenž strávil v době od roku 1968 do roku 1989 čtyři roky ve vězení), Martin Bursík (ministr životního prostředí z roku 1997, jež získala v době mezi pádem Klause a sociálně demokratickou menšinovou vládou Zemana velké uznání), Petr Uhl (pověřenec pro lidská práva, v období 1968 až 1989 celkem 9 let vězení).
V následující době vstoupila do Strany zelených celá řada nových členů, včetně Petra Uhla a Ivana Dejmala. V dubnu 2003 bylo na mimořádném stranickém sjezdu v Brně zvoleno současné předsednictvo. M. Bursík, jehož projev byl přijat velmi pozitivně, a já jsme se účastnili jako hosté. Čeští zelení se pak pustili do příprav na volby do Evropského parlamentu v roce 2004.
Především při diskusi o programu strany a jednání s potenciálními kandidáty pro Evropský parlament se, jak se později ukázalo, projevily vážné rozdíly mezi většinou předsednictva kolem J. Beránka a menšinou předsednictva a skupinou kolem I. Dejmala a P. Uhla. Na konci podzimu 2003 se tyto rozdílnosti vyhrotily do krize a téměř rozkolu strany, protože bylo stále jasnější, že vedení strany a stejně tak kontrolní a revizní komise pod vedením Dity Horové se stížnostmi různých členů strany nezabývají náležitým způsobem (viz přiložené dokumenty).
Já sám jsem byl v této době J. Beránkem, m.j. v souvislosti s možnou kandidaturou M. Bursíka na čele listiny a jinými rozhodnutími, několikrát obelhán.
V této době docházelo také k silným střetům uvnitř předsednictva, po nichž byli především první místopředseda Dalibor Stráský a místopředseda pro zahraniční a evropskou politiku Ondřej Liška v neustále větší míře vytěsňováni z vnitrostranického dění. Jim a rovněž jiným, kteří se kriticky vyjadřovali k situaci, bylo vytýkáno, že stranu podkopávají. Na počátku prosince byli na druhém zasedání republikové rady (republiková rada sestává z delegátů 13 krajských organizací, předsednictva a 30 členů zvolených na podzimním sjezdu strany, celkem 50 členů) zvoleni čelní kandidáti (Jakub Patočka - šéfredaktor týdeníku Literární noviny, Jana Ulbrychová - místopředsedkyně pro mediální politiku, Frank Boldt, Olga Lomová).
Poté, co nebyli zvoleni ani špičkoví kandidáti z různých krajských organizací Jan Jařab (současný pověřenec pro lidská práva, lékař a překladatel Ala Gora), Eva Tylová (bývalá náměstkyně ministra životního prostředí, členka strany SOS - Strany otevřené společnosti), Karel Rýdl (prof. pedagogiky), odmítla svou kandidaturu Dana Kuchtová (Jihočeské matky, protitemelínská aktivistka). Kandidovat nebudou ani I. Dejmal a P. Uhl. V posledních týdnech jsem vedl mnohá jednání o vývoji v české Straně zelených - se zakládajícími členy, členy starými i novými, se zástupci nevládních organizací (z různých oblastí ekologie, sociální, lidskoprávní, jako "Duha", "Zelený kruh", organizace zastřešující víc než 20 ekologických iniciativ, "Člověka v tísni" atd.) a s názorově blízkými intelektuály - a zabýval se otázkou, proč se nepodařilo vytvořit pro evropské volby kandidátku zajímavou, zahrnující široké spektrum.
Mnozí z oslovených mi totiž sdělili, že Zelené a především Jakuba Patočku volit nebudou. Zčásti věděli o dění uvnitř Zelených a popisovali mi mesiášsko-sektářské vystupování Patočky a Beránka v ekologickém hnutí už v devadesátých letech. Tito prý formulovali a zastupovali své představy radikálním způsobem, nerespektovali jiné názory, obsazovali zištně zdroje peněz a informací a neumožňovali vzájemné propojování a rozšiřování. Z oněch výše uvedených kruhů nezazněl žádný relevantní hlas, který by byl této dvojici pozitivně nakloněn, a já jsem v této souvislosti pociťoval nepříjemné déja-vu: vynořují se v něm frankfurtští fundamentalisté, KB Nord a všichni ostatní sektáři ze 70. a 80. let, období budování Strany zelených v Německu.
Za sametovým a přátelským úsměvem se skrývají profesionálně perfektní manipulace, podvody a lži.
Mnozí se zde ptají po důvodech tohoto lidského a politického selhání, protože pro politickou kariéru obou třicátníků existuje ještě dost možností, jak se realizovat, například při volbách do národního parlamentu v roce 2006.
Kandidátka, jež by slibovala úspěch, nevznikla, protože byla většinou předsednictva systematicky zatlačována do pozadí a protože nebyla připravena vážně a solidně s M. Bursíkem, SOS a dalšími nezávislými a nevládními organizacemi. Předem připravena a provedena byla naopak kandidatura Patočky a ostatních. Teď je rovněž zřejmé, proč byla nabídka Dannyho, abychom zde o tom vedli otevřený dialog, tak tvrdošíjně odmítána a jeho politika démonizována coby "imperiální", podobná sovětským okupantům.
Stejně tak to, že první čtyři kandidáti byli zvoleni rychle na republikové radě a nikoli na řádném sjezdu, odpovídajícím stanovám, který se musí konat do března 2004, je další promyšlenou manipulací.
Píšu tento dopis nerad, téměř se všemi, jimž ho posílám, jsem hovořil. Přesto Vás prosím, abyste si přečetli přílohy, protože P. Uhl byl minulý týden pozván před kontrolní komisi a některým signatářům prohlášení bylo vyhrožováno trestnými opatřeními.
Se srdečnými pozdravy z Prahy
Milan Horáček
2 přílohy
Německý originál dopisu:
Europawahlen - Grüne - Tschechien
Liebe Freundinnen und Freunde,
es tut mir sehr leid, dass ich Euch mit den besten Neujahrswünschen gleich einen unerfreulichen Bericht über die Situation innerhalb der Partei der Grünen in der Tschechischen Republik zukommen lassen muss.
1979 trat nach 35 Jahren aufopferungsvoller Arbeit Jochen Steffen wegen dem damaligen Doppelbeschluss aus der SPD aus und sagte mir: "Loyal musst du am Ende den Ideen und deiner Überzeugung und nicht Personen und Parteien gegenüber sein." Wie schmerzvoll das für ihn war, ist bei seiner politischen Lebensgeschichte nachvollziehbar - er hat uns dann beim Aufbau der Grünen beraten.
Nach allem, was ich bisher über die Entwicklung der Tschechischen Grünen erfahren habe, möchte ich begründen, warum ich den derzeitigen Mehrheitsvorstand des Vorsitzenden Jan Beranek und die Europawahlliste mit dem Spitzenkandidaten Jakub Patocka nicht unterstütze und nicht unterstützen werde.
1990, am Anfang der Parteientwicklung, überbrachte ich den Tschechischen Grünen sehr viele Geld- (ca. 50.000 DM) und Sachspenden (Fax- und Kopiergeräte usw.) von deutschen und europäischen Grünen (Reinhard, Ralf, Danny u.a. erinnern sich).
Dem ersten Vorsitzenden, einem sympathischen Kinderarzt und Kakteenzüchter, folgte ein (wie sich später herausstellte in Moskau geschulter) Politprofi, der Mitte der 90er Jahre, kurz vor den Nationalwahlen, mit einem Teil des Grünen Vorstandes in die Sozialdemokratische Partei wechselte, usw., usw.. In Bezug auf die Belebung der Grünen Idee hier haben in den letzten Jahren sicherlich die Erfolge der Deutschen und Europäischen Grünen geholfen. Nicht zuletzt durch den Besuch und Vorschlag von Danny im Frühjahr 2002 wurde, damals noch mit den Vorstandsvorsitzenden der letzten Jahre Jiri Cejka und Miroslav Rokos, die Grundidee einer offenen Grünen Liste zu den Europawahlen 2004 diskutiert. Zur Kandidatur auf dieser Liste sollten unabhängige und NGO Leute, nicht nur aus dem ökologischen, sondern auch aus dem sozialen und menschenrechtlichen Bereich, Charta 77-Aktivisten usw. eingeladen werden. An diesen Diskussionen nahmen auch u.a. Ivan Dejmal (Umweltminister der ersten tschechischen Bürgerforum-Regierung nach 1989, zwischen 1968 und 1989 vier Jahre Gefängnis), Martin Bursik (Umweltminister der Regierung 1997, die zwischen Klaus-Sturz und der sozialdemokratischen Minderheitsregierung Zeman viel Anerkennung fand), Petr Uhl (Menschenrechtsbeauftragter, zwischen 1968 und 1989 insgesamt neun Jahre Gefängnis) teil.
In der Folgezeit ist in die Partei der Grünen eine ganze Reihe neuer Mitglieder, auch I. Dejmal und P. Uhl, eingetreten. Im April 2003 wurde auf dem außerordentlichen Parteitag in Brno der jetzige neue Vorstand gewählt. M. Bursik, dessen Redebeitrag sehr positiv aufgenommen wurde, und ich nahmen dort als Gäste teil. Die Tschechischen Grünen nahmen dann die Vorbereitungen der Europawahlen 2004 in Angriff.
Vor allen Dingen bei den Parteiprogramm-Diskussionen und Gesprächen mit potentiellen Europawahlliste-Kandidaten zeigten sich, wie sich später herausstellte, die ersten Differenzen zwischen der Mehrheit des Vorstandes um J. Beranek und der Minderheit des Vorstandes sowie einer Gruppe um I. Dejmal und P. Uhl. Im Spätherbst 2003 verstärkten sich diese Differenzen zu einer Krise und fast Spaltung der Partei, weil immer klarer wurde, dass die Parteiführung und auch die Kontroll- und Revisionskommission unter Vorsitz von Dita Horova die Beschwerden verschiedener Parteimitglieder (siehe beigefügte Dokumente) nicht angemessen behandelt.
Ich selbst wurde in dieser Zeit von J. Beranek u.a. in Zusammenhang mit der möglichen Spitzenkandidatur M. Bursiks und anderen Entscheidungen mehrfach belogen. In dieser Zeit kam es auch zu starken Auseinandersetzungen innerhalb des Vorstandes, nach denen der erste stellvertretende Vorsitzende Dalibor Strasky und der stellvertretende Vorsitzende für Außen- und Europapolitik Ondrej Liska zunehmend von vorstands- und parteiinternen Vorgängen ausgegrenzt wurden. Ihnen und auch anderen, die sich kritisch zu der Situation äußerten, wurde vorgeworfen, dass sie die Partei untergraben.
Anfang Dezember wurden bei der Zweiten Republikratssitzung (der Republikrat besteht aus Delegierten der 13 Bezirksorganisationen, dem Vorstand und 30 Gewählten des Herbstparteitages, insgesamt ca. 50 Mitglieder) die SpitzenkandidatInnen (Jakub Patocka - Chefredakteur der Wochenzeitung Literarni noviny, Jana Ulbrychova - stellvertretende Vorsitzende für Medienpolitik, Frank Boldt, Olga Lomova) gewählt.
Nachdem die auch von verschiedenen Bezirksorganisationen für die Spitzenkandidatur vorgeschlagenen Jan Jarab (derzeitiger Menschenrechtsbeauftragter, Arzt und Al Gore-Übersetzer), Eva Tylova (ehemalige Staatssekretärin im Umweltministerium, SOS-Mitglied Strana Otevrene Spolecnosti / Partei der offenen Gesellschaft), Karel Rydl (Pädagogikprof.) nicht gewählt worden waren, lehnte Dana Kuchtova (Südböhmische Mütter, Temelin-Aktivistin) ihre Kandidatur ab. Auch I. Dejmal und P. Uhl werden nicht kandidieren.
In den letzten Wochen führte ich viele Gespräche über die Entwicklungen bei den Tschechischen Grünen - mit Gründungs- Alt-, und Neumitgliedern, mit NGO-VertreterInnen (aus den Bereichen Ökologie, Soziales und Menschenrechte, wie "Regenbogen", "Grüner Kreis", eine Dachorganisation der über 20 Umweltinitiativen, "Menschen in Not", u.a.) sowie mit uns nahe stehenden Intellektuellen - und ging der Frage nach, warum keine spannende Europawahlliste mit einem breiten Spektrum realisiert werden konnte.
Viele von den Angesprochenen teilten mir nämlich mit, dass sie die Grünen und insbesondere Jakub Patocka nicht wählen würden.
Sie wussten zum Teil über die internen Vorgänge bei den Grünen Bescheid und beschrieben das schon in den 90er Jahren messianisch-sektenhafte und autoritäre Auftreten von Patocka und Beranek innerhalb der Umweltbewegung. Diese haben radikal ihre Vorstellungen formuliert und vertreten, andere Meinungen nicht berücksichtigt, Geld- und Informationsquellen eigennützig besetzt sowie keine Vernetzung und Erweiterung ermöglicht. Es gibt aus den o.g. Bereichen keine relevante Stimme, die sich freundlich zu diesem Duo äußern würde und ich habe in diesem Zusammenhang leider ein schlimmes Déja-vu-Erlebnis: Frankfurter Fundamentalisten, KB Nord und alle übrigen Sektierer der 70er und 80er Jahre, der Aufbauphase der Grünen in Deutschland, tauchen hier auf. Hinter einem sanften und freundlichen Lächeln verbergen sich professionell perfektionierte Manipulation, Betrügereien und Lügen.
Viele fragen sich hier nach den Gründen für dieses menschliche und politische Versagen, da es für eine politische Karriere z.B. bei den Nationalwahlen in 2006 für die beiden Mitte-30-Jährigen noch genügend politische Verwirklichungsmöglichkeiten gäbe.
Eine erfolgsversprechende Liste kam nicht zustande, weil sie von der Mehrheit des Vorstandes systematisch hintertrieben und nicht ernsthaft und solide mit M. Bursik, der SOS sowie anderen Unabhängigen und NGO's vorbereitet wurde. Von langer Hand vorgedacht und durchgeführt wurde dahingegen die Kandidatur von Patocka u.a.. Jetzt ist auch klar, warum so hartnäckig das Angebot von Danny, hier ein offenes Gespräch darüber zu führen, abgelehnt und seine Politik als "imperial" und den Sowjet-Okkupanten ähnlich dämonisiert wurde.
Auch dass die ersten vier KandidatInnen schnell bei dem Republikrat und nicht bei einem satzungsgemäß ordentlichen Parteitag, der bis März 2004 stattfinden muss, gewählt wurden, ist eine weitere durchdachte Manipulation.
Ich schreibe diesen Brief nicht gerne, mit fast allen, denen ich ihn zuschicke, habe ich gesprochen. Dennoch bitte ich Euch, die Anlagen zu lesen, weil P. Uhl die letzte Woche vor die Kontrollkommission geladen und einigen Unterzeichnern der Erklärung mit Strafmaßnahmen gedroht wurde.
Herzliche Grüße aus Prag
Milan Horacek
2 Anlagen
reklama
Autor je doktorandem na katedře politologie v Brně a členem Strany zelených
